Tankům Rudé armády došlo palivo a Hitler unikl o vlásek

Tankům Rudé armády došlo palivo a Hitler unikl o vlásek
Autor: Bundesarchiv, Bild 146-2005-0011 / CC BY-SA 3.0 de|Popisek: Fw 200 C-3
03 / 03 / 2021, 16:30

Bod zlomu. Na přelomu let 1942 a 1943 podnikal Adolf Hitler na východní frontě ještě četné inspekční cesty. Bylo to období pro nacistické Německo již neradostné. Po porážce u Moskvy probíhala v roce 1942 ofenzíva podle plánu Fall Blau poněkud méně ambiciózním stylem, než jak byla pojata operace Barbarossa v létě 1941, a u Stalingradu pak byly přepínané schopnosti Wehrmachtu zlomeny. Snad více v předtuše hrozby celkové katastrofy než s realistickou představou, že svou přítomností cokoli změní, navštěvoval Hitler velitelství svých armád, což mu umožňovala stále ještě alespoň lokální převaha Luftwaffe. Největšímu nebezpečí při těchto cestách nebyl paradoxně vystaven ze strany sovětských stíhačů - 19. února 1943 nechybělo mnoho a vůdce 3. říše padl do rukou sovětských tankistů.

Hitlerově vládní letce (Fliegerstaffel des Führers) velel Hans Baur, zkušený pilot, veterán první světové války, plukovník a později také generál SS a policie. Na počátku války sestávala z několika třímotorových dopravních Junkersů Ju 52/3m, dvoumotorových Heinkelů He 111H-16, lehkých Fiesler Fi 156 Storch nebo Messerschmitt Bf 108 Taifun a dalších typů. Hlavní úkol ovšem patřil čtyřmotorovým Focke-Wulfům Fw 200 Condor. Původní civilní a neozbrojené varianty vystřídaly či doplnily počátkem roku 1942 letouny Fw 200C-3 a C-4 vybavené pancéřováním Hitlerova sedadla/křesla s padákem, umístěného poblíž nouzového východu. Kromě Hitlera mohl letoun nést v nadstandardním pohodlí dalších dvanáct cestujících. Výzbroj tvořily dva kulomety ráže 13 mm a jeden kulomet ráže 7,92 mm. Při maximální rychlosti stroje 330 km/h nebyly vyhlídky při případném setkání s nepřátelskými stíhači dobré - ale cestu zajišťoval jak přímý stíhací doprovod, tak svou bezpečnostní roli přirozeně sehrálo přísné utajení. Kromě Hitlerova osobního letounu další Condor nesl štábní důstojníky a/nebo Hitlerovy hosty, a třetí pak sloužil především k přepravě zavazadel a doprovodu.

Letka byla určena, kromě přepravy Hitlera samotného, k přepravě vysokých vládních či stranických představitelů, a významných zahraničních hostů. Hlavní trasy byly mezi Berlínem, Vlčím doupětem (Wolfsschanze) ve Východním Prusku a Hitlerovým polním velitelstvím Wehrwolf u ukrajinské Vinnice. Ale byly prováděny i zvláštní lety, ať již k jednání se spojenci, nebo inspekční lety k armádě na frontě, resp. do štábů velících maršálů či generálů. Při jednom takovém letu skutečně v roce 1942 během jedné z cest ke Skupině armád Jih k napadení Hitlerova letounu sovětskými stíhači došlo. Hitler na palubě nebyl. Hans Baur jen přelétával Condor na jiné letiště. Krátce po vzletu byl letoun napaden a zasažen několika střelami z kulometů do křídla. Baurovi se však odvážným manévrem podařilo uniknout.

video: youtube

Větší nebezpečí zahrozilo přímo Hitlerovi 19. února 1943, ale nikoli od stíhačů. O dva dny dříve odletěl z Vlčího doupěte přes Vinnici, kde letouny doplnily palivo, do Záporoží na jednání s polním maršálem Erichem von Manstein v hlavním stanu Skupiny armád Jih. Tomu se nepodařilo vyprostit 6. armádu ze stalingradského kotle a jeho další osud a kariéra byly nejisté. Onoho 17. února přistály tři Hitlerovy Condory na zasněženém letišti u Záporoží brzy ráno, kolem 6. hodiny. Záporoží bylo ovšem jedním z cílů probíhající sovětské ofenzívy. V okamžiku přistání fýrerovy letky byly čelní sovětské jednotky pouhých 60 km od města.

Hitler a jeho doprovod odjeli za Mansteinem. Na letišti probíhal velmi čilý provoz dopravních i stíhacích letounů, a Condory byly drženy v pohotovosti a připravené kdykoli znovu odstartovat, jejich posádky včetně Baura nocovaly poblíž. Jednání se mohla protáhnout, a také protáhla. Trvala tři dny. Hitler se rozhodl Mansteina z čela skupiny armád neodvolat, a ten během následujícího úspěšného protiútoku, tzv. třetí bitvy o Charkov, dosáhne znovudobytí tohoto významného ukrajinského města, obnoví tím německé linie a na čas stabilizuje situaci.

19. února byl u snídaně Baur informován, že se sovětským tankovým jednotkám podařilo prorazit německou obranu a směřují k Záporoží od Dněpropetrovska, což přímo ohrožovalo letiště, na kterém stále stály tři Hitlerovy Condory. Proti tankům byly vyslány dostupné Messerschmitty Bf 109, což ovšem sovětský tankový útok zastavit nemohlo nejen s ohledem na mimořádně nepříznivé počasí, mlhu a nízké mraky. Průzkumné Storchy následně potvrdily, že dvacítka tanků T-34 není dále než dvě hodiny od letiště. Mezi nimi a letištěm neexistovalo žádné německé obranné postavení a nebyly k dispozici žádné pozemní jednotky, které by se mohly v tomto prostoru tankům účinně postavit. Baur informoval Hitlera a navrhl přelet Condorů na menší letiště jihozápadně od Záporoží, což bylo ovšem zamítnuto, protože jednání skončila a Hitler hodlal odletět. Mezitím velitel letiště organizoval velmi improvizovanou obranu. Neměl k dispozici žádná protitanková ani jiná děla. Záhy byla potvrzena přítomnost 22 sovětských tanků, které se zřejmě přeskupovaly k útoku proti letišti. Téměř současně se na letišti objevily mercedesy s Hitlerem a jeho suitou.

Motory Condorů již byly nahozené a Hitler urychleně nastoupil a letouny okamžitě startovaly. Opačným směrem přilétaly šestimotorové Messerschmitty Me 323 Giganty přivážející protitanková děla a pěchotu. Později bylo zjištěno, že útok sovětských tanků na letiště neproběhl proto, že jim došlo palivo. O Hitlerově přítomnosti Sověti neměli ponětí. Je jisté, že kdyby měli, udělali by nemožné, aby Condorům v odletu zabránili. Zachránil-li Hitlerovi během první světové války život vlas, díky kterému nevybuchl dělostřelecký granát, a dařilo-li se mu i později unikat nebezpečí atentátů či nehod, nyní unikl o pověstný vlásek zajetí či smrti znovu.

Zdroj: Mark Felton Productions, fronta.cz

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace