Německé tanky jsou pojem. Tedy především ikony jako těžké Tigery a Panthery nebo nejpočetnější střední Panzer IV, zejména po instalaci dlouhého 75mm kanónu. No a samozřejmě studenoválečné Leopardy až po dnešní Leopardy 2A7. Ač mělo Německo při vývoji tanků hendikep nařízený Versailleskou mírovou smlouvou, velice rychle ostatní svět dohnalo a v řadě ohledů předehnalo. Kromě technických parametrů výzbroje (ne tolik už s ohledem na časovou tíseň a chybná strategická rozhodnutí její vyspělost) vynikly pancéřové jednotky a formace způsobem nasazení. Začátky byly po technické stránce dosti skromné - zejména v kontrastu k budoucí síle německých tanků. Panzerkampfwagen I, kterým to začalo, byl přitom nasazen ve velkých počtech ve významných operacích až do konce roku 1941, a jeho podvozek posloužil k několika zajímavým přestavbám.
Po Hitlerově nástupu k moci Německo přestává poválečná omezení respektovat, ale současně si nemůže dovolit prakticky z nuly vyrábět střední a těžké tanky. Přes určité zkušenosti s vývojem obrněných vozidel a výcviku jejich osádek, který probíhal v utajení v Sovětském svazu, bylo zřejmé, a především otci pancéřových oddílů Heinzi Guderianovi, že je třeba v první řadě přijít s jednoduchým vozidlem, které umožní vycvičit dostatečný počet řidičů a velitelů tanků, kteří později přejdou na těžší typy.
Konstrukce prvního sériového tanku se opírala o zkušenosti s vozidlem Kleintraktor později označovaným jako Landwirtschaflicher Schlepper, tedy zemědělský traktor, s nímž cvičili němečtí vojáci v SSSR, ale které současně poskytovalo německému průmyslu příležitost připravit se na budoucí masovou výrobu skutečných tanků. Své oficiální armádní označení dostane "traktor" vybavený věží osazenou dvěma kulomety až v roce 1938, bude to Panzerkampfwagen I Ausf. A (Sd.Kfz. 101). Tank se potýkal s několika problémy. Nedokonalé tlumiče, kvůli nimž vozidlo ve vysokých rychlostech v terénu poskakovalo; vzduchem chlazený motor se přehříval. Velitel a současně střelec byl umístěn ve věži, kde měl k dispozici zásobu munice pro oba kulomety v podobě zásobníků po 25 nábojích. Výzbroj i pancéřování byly samozřejmě pro boj proti obrněné technice nedostatečné. Ale to nebylo úkolem Panzeru I.
Tanků verze A vzniklo 1190 kusů a dalších 25 jako velitelské kleiner Panzerbefehlswagen (Sd.Kfz. 265), které nesly jen jeden kulomet, ale ve větší nástavbě třetího člena osádky - radistu. Dalších 159 pak vznikne úpravou vylepšeného Panzer I verze B. Verze B dostala výkonnější vodou chlazený motor (který si vyžádal prodloužení korby), byly vyřešeny problémy s tlumením. Těchto vylepšených tanků vznikne do roku 1937 na 400. Válečné verze C a F stavěné jako průzkumné tanky s původní konstrukcí neměly nic společného, a věnovat se jim zde nechceme.
Ostrým nasazením prošly Panzery I ve španělské občanské válce. Dodávka 41 vozidel nacionalistům z října 1936 byla německou odpovědí na sovětskou dodávku 50 lehkých tanků T-26 republikánům. Celkem jich bude nasazeno 132, obou verzí, a proběhne zde také první moderní tanková bitva při obraně Madridu - republikáni neuspějí zejména z důvodu špatné komunikace a koordinace mezi tanky a pěchotou.
Jedna věc je tloušťka pancíře a ráže hlavní zbraně, a úplně jiná věc je efektivní nasazení zbraně v souhře s ostatními prostředky, a při povědomí o hranicích vlastních možností. A přesně z těchto důvodů byl Panzer I, který v tabulkách parametrů působí jako "dětská hračka", vlastně velmi úspěšný. Stal se součástí systému, kterému přispěl pohyblivostí a účinnou protipěchotní palebnou silou. Cíle, které vyřadit nemohl (přičemž průraznou municí přece jen T-26 na kratší vzdálenosti zničit mohl), přebírala pěchota, dělostřelectvo, a také letectvo.
Další vývoj vlastních těžších konstrukcí (lehké Panzer II a především střední Panzer III a "těžké" Panzer IV) a mj. také převzetí československých LT.35 a LT.38 význam tanků Panzer I v řadách obrněných jednotek Wehrmachtu postupně přirozeně snižoval, jak bylo ostatně v plánu, ale během prvních dvou let války byly stále nasazovány po stovkách, a jen v Polsku jich Němci ztratili 320. Do Francie jich v květnu 1940 jelo více než 500, a proti silným francouzským tankům jednotlivě neměly nejmenší naději. Jenže Němci se nesnažili kulomety prostřelovat pancíř těžkých tanků. Díky účinné koordinaci díky dobrému rádiovému vybavení se přímému střetu v maximální míře vyhýbali a díky rychlosti pronikali do týlu nepřítele, přetínali jeho komunikační linie, a k tomu byly staré Panzer I, původně školní tanky, stále dobře disponované.
Lehké tanky, a mezi nimi Panzer I, tvořily také původně polovinu výzbroje Rommelova Afrikakorpsu. Zabojovaly si také na Balkáně a dojely až do Řecka. A vzhledem ke svým počtům se nevyhnutelně účastnily i operace Barbarossa. Do SSSR, kde mezi válkami Sověti ruku v ruce s Němci experimentovali s jejich předchůdci "zemědělskými traktory", jich zamířilo přes čtyři sta. Na frontě se však již neosvědčily; prakticky každé sovětské obrněné vozidlo nad nimi mělo převahu. Dosloužily při protipartizánských operacích.
Psali jsme
Operace Barbarossa, útok nacistického Německa proti bolševickému Sovětskému svazu, mohutné střetnutí dvou nelidských tyranií, dvou nejhorších diktátorů...
Podvozky Panzeru I byly využity pro různá samohybná děla; nejznámějším je asi Panzerjäger I, stíhač tanků využívající podvozek verze B, vyzbrojený československým 47mm kanónem od Škodovky, který dokázal prorazit až 50mm pancíř na 500 m.
Panzer I byl slabě obrněný, jen kulomety vyzbrojený tank. Přesto poskytl německým obrněným silám nejen možnosti vycvičit dostatečné množství osádek, ale i jeho operační nasazení v prvních letech války mělo svůj efekt. Proti tankům neměl naději. Ale nebyl na ně sám. Podobně jako později třeba americké Shermany jednotlivě neměly mnoho šancí proti těžkým Tigerům a Pantherům - ale ty pro ně dokázaly "vyřešit" Thunderbolty nebo Typhoony, pěchota, dělostřelectvo.
Tagy