Tanky Panzer I nebyly žádné hračky. Své schopnosti názorně ukázaly celé Evropě

Tanky Panzer I nebyly žádné hračky. Své schopnosti názorně ukázaly celé Evropě
31 / 01 / 2020, 18:30

Německé tanky jsou pojem. Tedy především ikony jako těžké Tigery a Panthery nebo nejpočetnější střední Panzer IV, zejména po instalaci dlouhého 75mm kanónu. No a samozřejmě studenoválečné Leopardy až po dnešní Leopardy 2A7. Ač mělo Německo při vývoji tanků hendikep nařízený Versailleskou mírovou smlouvou, velice rychle ostatní svět dohnalo a v řadě ohledů předehnalo. Kromě technických parametrů výzbroje (ne tolik už s ohledem na časovou tíseň a chybná strategická rozhodnutí její vyspělost) vynikly pancéřové jednotky a formace způsobem nasazení. Začátky byly po technické stránce dosti skromné - zejména v kontrastu k budoucí síle německých tanků. Panzerkampfwagen I, kterým to začalo, byl přitom nasazen ve velkých počtech ve významných operacích až do konce roku 1941, a jeho podvozek posloužil k několika zajímavým přestavbám.

Po Hitlerově nástupu k moci Německo přestává poválečná omezení respektovat, ale současně si nemůže dovolit prakticky z nuly vyrábět střední a těžké tanky. Přes určité zkušenosti s vývojem obrněných vozidel a výcviku jejich osádek, který probíhal v utajení v Sovětském svazu, bylo zřejmé, a především otci pancéřových oddílů Heinzi Guderianovi, že je třeba v první řadě přijít s jednoduchým vozidlem, které umožní vycvičit dostatečný počet řidičů a velitelů tanků, kteří později přejdou na těžší typy.

Konstrukce prvního sériového tanku se opírala o zkušenosti s vozidlem Kleintraktor později označovaným jako Landwirtschaflicher Schlepper, tedy zemědělský traktor, s nímž cvičili němečtí vojáci v SSSR, ale které současně poskytovalo německému průmyslu příležitost připravit se na budoucí masovou výrobu skutečných tanků. Své oficiální armádní označení dostane "traktor" vybavený věží osazenou dvěma kulomety až v roce 1938, bude to Panzerkampfwagen I Ausf. A (Sd.Kfz. 101). Tank se potýkal s několika problémy. Nedokonalé tlumiče, kvůli nimž vozidlo ve vysokých rychlostech v terénu poskakovalo; vzduchem chlazený motor se přehříval. Velitel a současně střelec byl umístěn ve věži, kde měl k dispozici zásobu munice pro oba kulomety v podobě zásobníků po 25 nábojích. Výzbroj i pancéřování byly samozřejmě pro boj proti obrněné technice nedostatečné. Ale to nebylo úkolem Panzeru I.

Panzerbefehlswagen (Sd.Kfz. 265)

Tanků verze A vzniklo 1190 kusů a dalších 25 jako velitelské kleiner Panzerbefehlswagen (Sd.Kfz. 265), které nesly jen jeden kulomet, ale ve větší nástavbě třetího člena osádky - radistu. Dalších 159 pak vznikne úpravou vylepšeného Panzer I verze B. Verze B dostala výkonnější vodou chlazený motor (který si vyžádal prodloužení korby), byly vyřešeny problémy s tlumením. Těchto vylepšených tanků vznikne do roku 1937 na 400. Válečné verze C a F stavěné jako průzkumné tanky s původní konstrukcí neměly nic společného, a věnovat se jim zde nechceme.

Ostrým nasazením prošly Panzery I ve španělské občanské válce. Dodávka 41 vozidel nacionalistům z října 1936 byla německou odpovědí na sovětskou dodávku 50 lehkých tanků T-26 republikánům. Celkem jich bude nasazeno 132, obou verzí, a proběhne zde také první moderní tanková bitva při obraně Madridu - republikáni neuspějí zejména z důvodu špatné komunikace a koordinace mezi tanky a pěchotou.

Jedna věc je tloušťka pancíře a ráže hlavní zbraně, a úplně jiná věc je efektivní nasazení zbraně v souhře s ostatními prostředky, a při povědomí o hranicích vlastních možností. A přesně z těchto důvodů byl Panzer I, který v tabulkách parametrů působí jako "dětská hračka", vlastně velmi úspěšný. Stal se součástí systému, kterému přispěl pohyblivostí a účinnou protipěchotní palebnou silou. Cíle, které vyřadit nemohl (přičemž průraznou municí přece jen T-26 na kratší vzdálenosti zničit mohl), přebírala pěchota, dělostřelectvo, a také letectvo.

Španělský Panzer I s 20mm kanónem Breda

Další vývoj vlastních těžších konstrukcí (lehké Panzer II a především střední Panzer III a "těžké" Panzer IV) a mj. také převzetí československých LT.35 a LT.38 význam tanků Panzer I v řadách obrněných jednotek Wehrmachtu postupně přirozeně snižoval, jak bylo ostatně v plánu, ale během prvních dvou let války byly stále nasazovány po stovkách, a jen v Polsku jich Němci ztratili 320. Do Francie jich v květnu 1940 jelo více než 500, a proti silným francouzským tankům jednotlivě neměly nejmenší naději. Jenže Němci se nesnažili kulomety prostřelovat pancíř těžkých tanků. Díky účinné koordinaci díky dobrému rádiovému vybavení se přímému střetu v maximální míře vyhýbali a díky rychlosti pronikali do týlu nepřítele, přetínali jeho komunikační linie, a k tomu byly staré Panzer I, původně školní tanky, stále dobře disponované.

Lehké tanky, a mezi nimi Panzer I, tvořily také původně polovinu výzbroje Rommelova Afrikakorpsu. Zabojovaly si také na Balkáně a dojely až do Řecka. A vzhledem ke svým počtům se nevyhnutelně účastnily i operace Barbarossa. Do SSSR, kde mezi válkami Sověti ruku v ruce s Němci experimentovali s jejich předchůdci "zemědělskými traktory", jich zamířilo přes čtyři sta. Na frontě se však již neosvědčily; prakticky každé sovětské obrněné vozidlo nad nimi mělo převahu. Dosloužily při protipartizánských operacích.

Podvozky Panzeru I byly využity pro různá samohybná děla; nejznámějším je asi Panzerjäger I, stíhač tanků využívající podvozek verze B, vyzbrojený československým 47mm kanónem od Škodovky, který dokázal prorazit až 50mm pancíř na 500 m.

Panzer I byl slabě obrněný, jen kulomety vyzbrojený tank. Přesto poskytl německým obrněným silám nejen možnosti vycvičit dostatečné množství osádek, ale i jeho operační nasazení v prvních letech války mělo svůj efekt. Proti tankům neměl naději. Ale nebyl na ně sám. Podobně jako později třeba americké Shermany jednotlivě neměly mnoho šancí proti těžkým Tigerům a Pantherům - ale ty pro ně dokázaly "vyřešit" Thunderbolty nebo Typhoony, pěchota, dělostřelectvo.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace