Těžký bombardér Piaggio P.108: V pýše italského letectva zahynul Mussoliniho syn

Těžký bombardér Piaggio P.108: V pýše italského letectva zahynul Mussoliniho syn
Autor fotografie: Heldt, Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Piaggio P.108
27 / 09 / 2022, 10:00

Itálie vyvinula těžký bombardér Piaggio P.108, který byl v její výbavě jediným čtyřmotorovým těžkým bombardérem užívaným za druhé světové války.

Itálie si připsala na konto ve třicátých letech těžký bombardér Piaggio P.108, který vyvinula společnosti Piaggo Aero. Do čela vývoje se postavil šéfkonstruktér firmy Piaggio Aero Giovanní Casiraghi, který nějaký čas pracoval v USA pro společnost Waco Aircraft Company, a proto se jeho návrh nového těžkého bombardéru inspiroval americkými vzory, konkrétně pak strojem B-17 Flying Fortress.

Posádku nového letounu tvořilo 8 mužů, délka bombardéru činila 22,92 m, výška 5,2 m a rozpětí 32 m. Pohon stroje zajišťovaly čtyři dvojhvězdicové osmnáctiválce Piaggio P-XII RC-35 o výkonu 1350 koní (992 kW). Maximální rychlost bombardéru činila 420 km/h ve výšce 4000 m. Letoun byl vyzbrojen šesti kulomety SAFAT ráže 12,7 mm, dvěma kulomety ráže 7,7 mm a 3 500 kg bomb. První prototyp bombardéru s označením P.108B vzlétl již 24. listopadu 1939 a za jeho kniplem seděl šéfpilot společnosti Piaggo Aero Nicolo Lana.

Jak se později ukázalo, výroba nebyla vůbec snadná a zpožďovala se nejen kvůli náročnosti stavby velkého celokovového letounu, ale rovněž kvůli tragické smrti Mussoliniho syna Bruna, který byl velkým zastáncem bombardérů P.108B. 7. srpna 1941 letěl teprve 23letý Mussolini, který v té době zastával funkci velitele 274. squadrony, v jednom z prototypů bombardéru P.108B, když se blízko letiště San Giusto v Pise vinou technických problémů letoun zřítil a narazil přitom do domu. Mussolini a dva členové posádky nehodu nepřežili.

V březnu 1942 byla dokončena první série osmi P.108B, v dubnu až květnu 1942 následovala druhá čtyřkusová série a potom od listopadu 1942 do srpna 1943 třetí dvanáctikusová série. Třetím série neměla přední střeliště. Zdokonalená verze P.108bis zůstala na papíře. Vzniklo také několik verzí bombardéru - protilodní letoun s označením P.108A Artiglieri, dopravní letoun, transportní letoun, projekt modernizovaného transportního letounu a vylepšený bombardér s označením P.133.

Do služby byl bombardér zařazen v roce 1941. Italové stroji vybavila 274. dálkovou bombardovací letku, jež se ustavila v roce 1942. Tentýž rok 4 stroje bombardovaly Gibraltar a další cíle ve Středomoří. P.108B byly nasazeny do 29 akcí, 13 jich bylo ztraceno, o 5 z nich přišli Italové v boji. Můžeme celkově říct, že nasazení bombardérů bylo ve druhé světové válce omezené a nezpůsobilo větší materiální a lidské škody nepříteli.

I přes těžkosti, které provázely výrobu bombardéru, se ale dá konstatovat, že se jednalo o kvalitní letoun, kterého však bylo vyrobeno jen cca 25 kusů modelu P.108B včetně prototypu a 24 kusů modelu P.108C/T.


Zdroj: militaryfactory.com, Wikipedia

Tagy článku

-->