Autor fotografie: Bundesarchiv, Bild 146-1972-064-61 / CC-BY-SA 3.0|Popisek: Nakládání tanku Tiger na železniční vagón
Plamenomet je účinnou zbraní schopnou zasahovat opevněné a obrněné cíle. Kromě přímých účinků funguje také jako velmi silná psychologická zbraň, protože když už se dostane při svém nedlouhém dosahu ke slovu, prakticky proti němu není obrany. A právě otázka, jak plamenomet dostat do vhodné pozice hrála roli při instalaci těchto zbraní na obrněné vozidla a na tanky především. Pomyslným vrcholem těchto snah byl na německé straně za druhé světové války experimentální Schwerer-Flammpanzer auf Tiger I.
V Africe německá armáda nasadila vozidlo označované jako Flammpanzer I, tedy plamenometem vyzbrojený tančík Panzer I, a na východní frontě pak také tzv. Flamingo, tedy plamenometný tank na bázi lehkého tanku Panzer II (verze F). Lišily se od sebe řešením: Flammpanzer I nesl hlaveň plamenometu ve věži, Flammpanzer II měl vpředu na obou stranách malé věžičky schopné na sobě nezávislého otáčení v úhlu 180°. Oba podvozky nabízely dobrou pohyblivost i dostatečnou nosnost, ale uspokojivým řešením nebyly. Plamenometný tank musí snést nepřátelské protiútoky po dobu, než se sám dostane ke slovu, a pancéřování lehkých vozidel tuto vlastnost příliš nezajišťovalo.
Uplatnily se také plamenometné tanky na bázi rozšířeného středního tanku Panzer III, které nesly plamenomet ve věži namísto původní hlavní zbraně. Během bitvy o Francii v roce 1940 zaujal Němce svou odolností francouzský těžký tank Char B2. Šedesát z nich upravili jako plamenometné Flammwagen auf Panzerkampfwagen B-2(f) - hlaveň plamenometu nahradila 75mm kanón. Svou odolností v zásadě splňovaly očekávání - jejich problémem ovšem byla mobilita.
Zdroj: Youtube
Hitler zbrani věnoval osobní pozornost a ještě na přelomu let 1944 a 1945 žádal vozidlo na bázi těžkého moderního tanku. Přes absurdní nápady, jako byla plamenometná verze supertěžkého tanku Maus a nevhodná instalaci plamenometu na podvozek Tigeru II (technicky samozřejmě řešitelné a nabízející všechny výhody nejsilnějšího německého tanku - ale podvozky byly třeba pro standardní bojová vozidla a nebyl jich dostatek), vznikl projekt plamenometného Tigeru I - jeho výroba již byla ukončena a bylo možné využít rozestavěné korby a především vozidla vracená z fronty k opravě.
V Hitlerových představách mělo vozidlo nést čelní pancíř v síle 250 mm, který by zajišťoval neprůstřelnost jakoukoli na frontě nasazenou zbraní. To Tiger I nesplňoval ani z poloviny. Kromě toho byl tank konstruován pro svou roli a trup neposkytoval žádné místo pro nádrž s palivem pro plamenomet. Řešení se nabízela dvě: buď cisterna jako přívěs (podobně jako u britských Churchill Crocodile), nebo odstranění věže, jejíž uložení a ovládací mechanismus by uvolnily místo pro dostatečně velkou nádrž.
Výhodou prvního řešení bylo, že mohla být zachována hlavní zbraň původního tanku, což v případě 88mm kanónu znamenalo mnoho a přineslo by to taktickou výhodu v určité nezávislosti vozidla na doprovodu. Ovšem cenou by byla nižší pohyblivost a zranitelnost vlečené cisterny. Tanky, které bylo možné použít pro takovou přestavbu, se nadto z fronty vracely často s poškozenou věží.
Bezvěžová varianta byla lehčí, snazší na úpravu, pohyblivější. Její zjevnou nevýhodou byla absence výzbroje (kulomet v trupu nahradí hlaveň plamenometu - problém by byl řešen zřejmě externí instalací kulometu). A vozidlo typického tvaru bez věže by také nepochybně poutalo pozornost nepřítele jako zjevně vozidlo zvláštního účelu. Z hlediska poměru cena/výkon také nemělo smysl zbavovat se zbraně schopné účinně zasahovat z bezpečné vzdálenosti až 2500 m; tanky teoreticky k dispozici pro přestavbu tedy k dispozici ve finále v žádném smysluplném počtu nebyly. Pro plamenometné Tigery již vyvinutý systém byl uplatněn u mnohem lehčích a mnohem početnějších podvozků Jagdpanzer 38(t) ("Hetzer") a vznikly Flammpanzery 38(t).
Hitlera však nebylo možné jen tak odbít, a experimenty pokračovaly. Na bezvěžový podvozek mělo být instalováno zesílené čelní pancéřování. Vlak s tankem určeným k přestavbě však byl v březnu opožděn bombardováním a práce byly fakticky zahájeny až 3. dubna 1945, příliš pozdě. I obecně bylo pozdě: německá branná moc jaksi již dlouho neměla příležitost útočit proti nepřátelským opevněným pozicím. Hitlerovy zásahy do projektu jsou v tomto smyslu další ukázkou jeho zřejmého úniku z reality.
Zdroj: tanks-encyclopedia.com