Autor fotografie: NACA, Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Spitfire HF Mk VII (ilustrační obrázek)
Počasí britské zimní letecké ofenzívě v roce 1941 příliš nepřálo. Cílem velitele Fighter Command ACM Sholto Douglase a velitele hlavní 11. skupiny (Group) Leigh-Malloryho bylo dostat do vzduchu německé stíhačky a zničit je.
To se ovšem snadněji řeklo, než udělalo. A to navzdory tomu, že z Francie a Belgie operující Jagdwaffe postrádala sofistikovaný systém pozemního navádění, neměla porovnatelné znalosti nepřátelské komunikace jako Britové (ULTRA) a navíc operovala v nižším počtu. Doposud neměli sebevědomí angličtí stíhači příliš příležitostí nepřítele zlikvidovat, což se změnilo na začátku února. Jako příklad si ukážeme těžký souboj 65. Squadrony 5.2.41 nad Boulogne-sur-Mer. Jeho výsledek byl pro tu dobu poměrně typický, a navíc předznamenal věci budoucí.
11 Spitfirů odstartovalo ve 12.08 z Tangmere a jeden je doplnil o 11 min. později. K nim se přidaly kolegové od 610. a polské 302. Squadrony. Nad mraky zakrytým přístavním městem Rye se potkali s 12 Blenheimy a 601. Squadronou Hurricanů. Cílem bylo letiště u Saint-Omer, přičemž formace překročila pobřeží mezi Boulogne-sur-Mer a Le Touquet. 65. Squadrona byla mezi nimi, jenže brzy se v mracích rozdělila. A Flight ztratil kontakt, k nim se připojili modrý 3 a zelený 3 od B Flightu, kterým se stalo to samé. Nakonec se tito otočili a hlídkovali nad Folkestone, načež v 13.50 přistáli na základně.
Modrý 1 a 2 letěli nad velkou formací a k nim se později přidal zelený 1 a 2. Asi 10 mil od pobřeží nad pevninou byla zelená dvojka, F/Lt Brendan Eamonn Fergus Finucane (P7694) a P/O Geofrey Hill (P7665/YT-L), napadena údajně trojicí Me 109. Zeleného 1 nepřítel přeletěl směrem dolů a on se za něj pověsil, přičemž tvrdil, že Me 109 sestřelil a ten dopadl do lesa. Následně ovšem zpozoroval Spitfire, který velmi pomalu letěl asi 100 stop nad zemí, neustále atakován dvěma Me 109. Sletěl na ně a jeden odehnal, aniž by vystřelil, protože se bál, že Spitfire trefí.
Na základně přistál ve 13.15. Modrý 1 mezitím pozoroval kroužení vlastní formace, ale kvůli sněhu na zemi nebyl schopen určit, kde se nachází. Každopádně, kolem 13.05 předním potáhl jeden Messerschmitt 109, on zatočil a v tu chvíli kolem proletěl jiný Me 109 směrem dolů. Zahlédl, jak jiný útočí na modrého 2. S/Ldr Saunders sice svou dvojku varoval radiotelefonem, ale patrně pozdě. Nepřátelský stíhač zatočil pryč, čímž se vyhnul útoku.
Saunders se ještě pokusil udeřit ve stoupání jiné Me 109, ale ty se vyhnuly boji. Následně zahlédl Spitfire letící dolů. Domníval se, že jde o modrého 2 a dal mu instrukce vrátit se na základnu, načež jej ztratil z dohledu. Jelikož mu docházelo palivo, zamířil k domovu. V Manstonu přistál ve 13.30, doplnil 100oktoanový benzín a o deset minut později měl být v Tangmere, stejně jako zbylých 9 Spitfirů 65. Squadrony.
Výsledek akce byl celkově velmi špatný a ve skutečnosti o dost horší, než si Britové mysleli. Zatímco Hill skončil sestřelený v zajetí a jeho Spitfire si mohli prohlédnout němečtí vítězové s kabinou v celku, Saundersův partner Sgt Harold Charles Orchard padl. Není zřejmé, jestli byl další Spitfire nějak lehčeji zasažen, všechny byly znovu ve vzduchu do 14.2.41.
Co se zmíněného úspěchu týče, tak je těžce identifikovatelný, protože Jagdwaffe nepřišla o žádný Me 109 v boji. Veškeré ztráty představovaly dva poškozené, Bf 109E-7, W. Nr. 4113 od 5./JG 3, který nouzově přistál u Lille (15 %) a Bf 109E-7, W. Nr. 4172 od 8./JG 3, který byl zasažen v boji poblíž Étaples (35 %). Tato německá jednotka si sama nárokovala množství úspěchů, ke kterým se patrně dostaneme v dalším článku. Velmi dobrým kandidátem na jednoho z pilotů 65. Squadrony je ovšem Fw. Wilhelm Phillip (8.) ze 4./JG 26, který dostal uznán Spitfire ve 14.15 německého času (hodina rozdíl) nad prostorem Neufchâtel-Hardelot, což by přibližně sedělo, protože jde o místo jižně od Boulogne.
Autor: Mgr. Tomáš Bouzek, vojenský historik
Zdroj: history.com