foto: archiv Petra Blahuše/Winston Churchill při prohlídce zbytků 800 let staré katedrály v Coventry
Říká se, že ve válce je povoleno všechno a že špionáž je to nejšpinavější řemeslo. Faktem je, že dobrý špion i politik musí být v prvé řadě vynikající lhář a bezcitný cynik. A právě takovou míru sociálního darwinismu projevila britská vláda v čele s Winstonem Churchillem, když v zájmu zatajení skutečnosti, že Britové umí číst německé depeše, obětovala v zájmu zachování tohoto největšího tajemství 2. světové války celé své vlastní město Coventry a jeho obyvatele: z vyluštěných zpráv totiž věděla, že Němci chtějí město totálně zničit.
V letech 1937-39 se podařilo polským, francouzským a britským zpravodajcům odhalit systém německého šifrovacího zařízení nazvaného Enigma - systém, který sami Němci ve své nadutosti považovali za nerozluštitelný. Spojencům se to však podařilo. V Bletchley parku severně od Londýna postavili první skutečný počítač, celý svůj dešifrovací systém nazvali Ultra a díky tomuto nejpřísněji střeženému tajemství byli schopni číst německé depeše. Lze oprávněně říci, že systém Ultra byl strategickou výhodou, jedinečnou v dějinách válek. I přes úctu ke statečnosti britských, amerických a dalších spojeneckých vojáků je třeba přiznat, že to nebyla jejich odvaha, která Němce porazila, ale že tím pravým důvodem byla možnost číst prakticky všechny německé tajné depeše, ze kterých se pak dal předpovědět další Hitlerův postup. Hrstka informovaných, zejména premiér Wiston Churchill a šéf Secret Intelligence Service (SIS), resp. MI-6 Graham Menzies si byli vědomi toho, že tajemství Ultra musí být doslova za jakoukoliv cenu zachováno - pokud má Británie válku vyhrát.
Brzy ráno 12. listopadu 1940 zachytily britské odposlouchávací stanice německé depeše z velitelství Luftwaffe. Když je systém Ultra rozluštil, zůstali britští šifranti stát v děsu: četli Hitlerův rozkaz, aby se v noci na 15. listopadu uskutečnil pod krycím názvem „Měsíční sonáta“ zničující nálet na britské město Coventry. Mělo jít o „repete“ německého barbarského bombardování Rotterdamu z 10. května, kde přišlo o život skoro 1000 lidí. Jenže tehdy nálet provedlo jen 57 Heinkel 111, kdežto teď se na Coventry chystalo slétnout více než desetkrát více německých bombardérů. Důvodem Hitlerova osobního rozkazu byla pomsta: jen dva dny předtím totiž jen několik bombardérů RAF způsobilo paniku mezi předáky NSDAP během jeho mnichovského vystoupení. Nyní Hitler nařizoval, aby nad Coventry vzlétla speciálně vycvičená bombardovací jednotky z Vannes v Bretani, která měla město bombardovat zápalnými bombami. Požáry pak měly označit cíl pro další eskadry startující nejen z Francie, ale i Belgie, Holandska. Shozeno mělo - a také bylo - 150 000 zápalných bomb a 1400 tříštivo-trhavých pum SC 1800 „Satan“ a SC 1000 (Hermann) a 130 na padácích shazovaných vzdušných min, přesněji „spezialbombe“ s tenkým pláštěm a maximálním objemem trhaviny, aby vznikla co největší tlaková vlna.
psali jsme: Churchill se snažil za každou cenu utajit styky Eduarda VIII. s nacisty. Hitler ho chtěl využít jako loutkového vládce
Když dostalo nejužší britské velení první informace o chystaném barbarském bombardování, které se dokonce dostalo do vojenských slovníků (coventrizace jako synonymum pro naprosté zničení - pozn. red.), bylo ještě dost času na přípravu obrany a evakuaci lidí z města. Narychlo se objevila řada námětů a plánů, jak bombardování narušit: od protiúderu RAF na letiště, odkud měly německé bombardéry startovat, přes výsadek commandos, který by na zemi v Meauconu a Vannes přepadl ubikace pilotů a posádky bombardérů prostě pozabíjel. Plán dostal krycí název: Cold douche (Studená sprcha) – a byl Churchillem zamítnut. Coventry mělo být obětováno v zájmu vyšších cílů.
V noci z 14. na 15. listopadu svítil jasně měsíc, celé město bylo jako na dlani. První sirény začaly ječet v 19.05 hodin. Německé bombardéry se nad cíl dostaly o pět minut později. Vlna za vlnou Heinkelů 111 a Ju-88 nalétávala na bezbranné město a jejich bomby ničily jeho staré historické centrum i průmyslovou oblast. Domy se bortily, všude zuřily nehasitelné požáry, nešťastní lidé umírali v děsu a hrůze. Protiletadlové dělostřelectvo a noční stíhači dokázali sestřelit jeden jediný bombardér.
psali jsme: Bitva o Británii začala 10.července 1940
Když z oblohy osvětlené prvními denním světlem zmizel poslední z celkem 509 německých bombardérů, zůstala za Němci totální spoušť: zničeno a poškozeno bylo 50 749 domů, přes 500 Britů zahynulo; 150 mrtvých přitom bylo v takovém stavu, že se nedali identifikovat a museli být pohřbeni do hromadných hrobů. 865 lidí bylo zraněno těžce a více než 4 000 lehce. Stará katedrála byla pryč, stejně jako nádraží a 14 továren. Zcela zničen byl městský elektrický a plynový rozvodný systém, stejně jako dodávky vody, takže požáry nešlo ani hasit. Město hořelo ještě celý týden, teprve pak se do něj dostaly první posilové záchranné jednotky.
V 70. letech, 30 let po německé kapitulaci, kdy se teprve bylo v médiích začít psát o tajemství Ultra, se objevilo sice několik svědectví, podle kterých britskou radiorozvědkou Special Liaison Units (LSU) informovaný Churchill nařídil alespoň pohotovost pro letecké základny v okolí Coventry, hasiče a protiletecké baterie. Vždy se ale jednalo o účelová tvrzení, která měla stále ještě poměrně brzo po válce otupit hněv veřejnosti nad tím, že stovky a tisíce Britů byli prostě svoji vlastní vládou obětováni. Pravdou prostě je, že Churchill se vědomě rozhodl obětovat Coventry i lidi v něm žijící. Věděl, že by se o mimořádných přípravách k obraně mohli dozvědět němečtí špioni, kteří v tu dobu v Coventry, považované za srdce britského vojenského průmyslu (vyráběly se zde např. bombardéry, tanky, nákladní vozidla) měli být. Ti by podali hlášení do Berlína a tajemství Ultra by bylo ohroženo. Proto nebyla možná ani evakuace starých lidí, ani varování či zvýšená obrana. Hitler by z toho mohl usoudit, že Britové čtou jeho depeše zašifrované Enigmou, změnit ho a Spojenci by přišli o svůj největší triumf. Takovou hodnotu mělo toto tajemství, a právě takovou cenu se za ně rozhodl Churchill zaplatit.
Existuje ještě jeden důkaz Churchillova tvrdého, byť vojenskou logikou pochopitelného postoje: raději obětovat životy stovek žen a dětí, než tisíců mužů v uniformách. O čtyři roky později, kdy Němci začali ostřelovat Londýn létajícími bombami V1 a raketami V2, podstrčila britská vláda Němcům přes jí známé dvojité agenty zprávu, že rakety a střely jsou moc „dlouhé“ a město přelétávají. Opak byl pravdou, většina střel naopak dopadala přesně na střed Londýna. Na základě informací od těchto agentů Němci upravili (zkrátili) navigační nastavení a množství paliva, což se Britové díky Ultra okamžitě dozvěděli. Německé zázračné zbraně tedy začaly místo na vládní budovy v centru Londýna padat na dělnická předměstí, na hlavy opět nic netušících a nevarovaných žen, dětí a starců. Tedy těch, kteří byli pro válku nejméně užiteční. Jako jediný tehdy protestoval ministr vnitra, když prohlásil: „Copak si můžeme hrát na boha, abychom rozhodovali, kdo zemře a kdo ne?“
Zdroj: V. Borovička: Přísně tajné šifry, foto: Dailly Mirror, BBC
Tagy