Torpédoborce Kriegsmarine nesly jména hrdinů první světové války – ale také nešikovného špiona

Torpédoborce německého válečného námořnictva zařazované do služby v letech 1937-1944 patřily konstrukčně ke světové špičce. Prvních dvacet dva jednotek postavených podle programů z let 1934 až 1936 byly pojmenovány po padlých německých námořnících 1. světové války. Kdo byli Leberecht Maass, Bruno Heinemann, Hans Lody nebo Anton Schmitt?

Podobně jako například ve Spojených státech, i v nacistickém Německu byly torpédoborce (až po Z22 Anton Schmitt) pojmenovány po význačných osobnostech. V případě Německa šlo o námořníky německého císařského námořnictva, kteří položili své životy v průběhu první světové války. Šlo o plavidla několika různých typů označených podle data vzniku projektu. Povětšinou byla pojmenována po velitelích torpédových člunů, které s ohledem na průběh války na moři v letech 1914-1918 zažily mezi hladinovými plavidly nejintenzivnější nasazení, a současně byly svým určením torpédoborcům příbuzné. Najdeme mezi nimi ale i špiona, oběti vzpoury nebo kontradmirála.

Prvním typem byly čtyři lodě Zerstörer 1934. Velké torpédoborce o výtlaku 3206 tun, schopné dosahovat vynikající rychlosti 36 uzlů a silně vyzbrojené pěti děly ráže 127 mm a osmi 533mm torpédomety, což byl standard i pro další typy těchto plavidel.

• Leberecht Maass (Z1) byl kontradmirálem císařského námořnictva, který padl v bitvě u Helgolandské zátoky v srpnu 1914 na můstku potopeného lehkého křižníku SMS Köln.
• Georg Thiele (Z2) byl korvetním kapitánem, jehož torpédový člun SMS S119 byl potopen v říjnu 1914 během bitvy u Texelu.
• Max Schultz (Z3) byl korvetním kapitánem, který padl na palubě torpédového člunu V69 v lednu 1917.
• Richard Beitzen (Z4) byl kapitánporučíkem, velitelem torpédového člunu G 87, který byl zničen a Beitzen zabit v britském minovém poli v březnu 1918.

První čtyři moderní torpédoborce následovala početná skupina menších lodí o výtlaku 2223 tun, ale jinak shodných parametrů, označovaná jako typ 1934A.

• Paul Jacobi (Z5), Theodor Riedel (Z6) a Hermann Schoemann (Z7), Bernd von Arnim (Z11), Erich Giese (Z12), Friedrich Ihn (Z14), Erich Steinbrinck (Z15) a Friedrich Eckholdt (Z16) byli rovněž velitelé torpédových člunů, na jejichž palubě zahynuli. Theodor Riedel v průběhu velké bitvy u Jutska v čele 6. půlflotily torpédových člunů, a ve stejné bitvě zahynul na palubě člunu V29 také kapitánporučík Steinbrinck a na V48 kapitánporučík Eckholdt.
• Korvetní kapitán Bruno Heinemann (Z8) a námořní poručík Wolfgang Zenker (Z9) měli osud poněkud odlišný. Heinemann byl prvním důstojníkem bitevní lodi SMS König, na níž sloužil i Zenker. Oba byli na její palubě zavražděni vzbouřenými námořníky Hochseeflotte, kteří odmítali vyplout do konečné a rozhodující bitvy s Brity. Tu plánoval admirál Franz von Hipper v říjnu 1918 a záměr vedl v přístavech Wilhelmshaven a Kiel k odmítnutí poslušnosti provázenému sabotážemi a převzetím kontroly nad několika loděmi i přístavními zařízeními. Události v důsledku vyvrcholily svržením monarchie a vyhlášení Výmarské republiky.
• Hans Lody (Z10) byl v Británii lapeným a v Londýně v listopadu 1914 popraveným německým špionem. Námořnictvo využilo jeho znalosti angličtiny a amerického pasu, a Lody v okolí Edinburghu a Firth of Forth pozoroval pohyby britského námořnictva a popsal pobřežní obranu. Neměl žádný výcvik, své zprávy posílal nekódované, a byl záhy odhalen. Dvě zprávy britská tajná služba ještě nechala doručit v naději, že rozkryje širší síť, ale jakmile se v další zprávě objevily citlivé informace, Lody byl zatčen, souzen a popraven. Nacisté jej v roce 1933 prohlásili národním hrdinou.
• Kapitánporučík Erich Koellner (Z13) padl na palubě minolovky M95 v dubnu 1918.

Následovalo šest lodí typu 1936 s výtlakem 2806 tun a o něco delším trupem a také větším dosahem (3870 km při rychlosti 19 uzlů). Námořníci, po nichž byli pojmenovány první čtyři torpédoborce tohoto typu sloužili rovněž na torpédovkách.

• Diether von Roeder (Z17) padl v červenci 1918 na člunu S66.
• Hans Lüdemann (Z18) je výjimkou ze všech dosud jmenovaných, protože zemřel již v roce 1913, a sice na palubě torpédového člunu S148 při nehodě a výbuchu v kotelně. Lüdemann zemřel při snaze loď zachránit.
• Hermann Künne (Z19) padl v boji muže proti muži na základně Zeebrugge napadené Brity v dubnu 1918. Svou námořní šavlí měl zabít vyššího britského důstojníka.
• Torédový člun S22 kapitánporučíka Karla Galstera (Z20) najel v březnu 1916 na minu během výpadu proti britskému svazu útočícímu na ostrov Sylt.

• Wilhelm Heidkamp (Z21) byl poddůstojníkem na bitevním křižníku SMS Seydlitz, který byl během bitvy u Dogger Banku 24. ledna 1915 zasažen palbou britského bitevního křižníku HMS Lion. Britské granáty způsobily na lodi několik požárů a hrozil výbuch muničních skladů. Heidkamp magazíny zaplavil, ač bylo ovládání ventilů rozpálené do ruda. Horko způsobené požárem mu způsobilo poškození plic, v jehož důsledku zemře v roce 1931.

• Anton Schmitt (Z22) byl námořníkem podobného osudu, jako na britské straně Jack Cornwell zvaný Jutland Jack. Schmitt byl dělostřelcem na lehkém křižníku SNMS Frauenlob. Přes vážné zranění odmítl opustit své místo, pokračoval v boji a zahynul při potopení své lodi.