foto: Wikimedia Commons, volné dílo/Scharnhorst vede palbu proti HMS Glorious, 8. června 1940
8. června 1940 hlídky na německých bitevních lodích Scharnhorst a Gneisenau spatřily na obzoru kouř z komínů letadlové lodě HMS Glorious a torpédoborců Acasta a Ardent. O čtvrt hodiny později byly německé lodě spatřeny Brity. Byl vyhlášen poplach a po dvaceti minutách bylo na letovou palubu letadlové lodě vyvezeno pět torpédových Swordfishů. V 16:27 zahájil Scharnhorst palbu na torpédoborec Ardent, který se za necelou hodinu potopí. V 16:32 přenesl palbu na Glorious.
O šest minut později na ni dopadla jeho třetí salva 280mm děl. Dva Swrodfishe byly zničeny, loď přišla o schopnost vysílat letouny, vypukl velký požár. Po dalších zásazích se letadlová loď naklonila, Němci se přiblížili na 15 km a pokračovali v palbě. Glorious se potopila v 18:10. Torpédo z Acasty zasáhlo Scharnhorst a těžce jej poškodilo, ale o 10 minut později se potápí i poslední britská loď.
video: youtube
HMS Glorious byl původně druhý bitevní křižník třídy Courageous. Jeho kýl byl založen 1. května 1915, spuštěn byl 20. dubna 1916, a do služby vstupuje v lednu 1917. Byla to loď zvláštní koncepce, kterou poznamenal válečný zákaz stavět lodě větší než lehké křižníky. Výsledkem snahy omezením vyhovět a přesto získat loď schopnou plnit některé vybrané role bitevních křižníků vznikla tři lehce pancéřovaná plavidla se čtyřmi děly ráže 381 mm ve dvou věžích a výtlaku 22719 tun a rychlosti 32 uzlů.
Byly nasazeny v eskadrách lehkých křižníků a jejich primárním úkolem bylo mj. pátrat po nepřátelských hladinových lodích, které by se odvážily na otevřené moře - což v roce 1917 byly již jen lehké jednotky. Glorious se utkává během druhé bitvy u Helgolandské zátoky 17. listopadu 1917 v rámci silného svazu bitevních a lehkých křižníků a torpédoborců s německým svazem kontradmirála Reutera sestávajícím se ze čtyř lehkých křižníků a torpédoborce, které kryly minolovnou operaci. Výsledek byl z britského pohledu dosti žalostný. Dokázali velmi nepřesnou palbou potopit jediný trawler a poškodit lehký křižník, a sami utrpěli větší ztráty na životech.
Po skončení války byla Glorious převedena do zálohy. A coby neplnohodnotný hybrid se stala vhodným kandidátem na přestavbu na letadlovou loď, což Washingtonská námořní dohoda z roku 1922 umožňovala. Všechny tři sestry podstoupily přestavbu; děla z Courageous a Glorious budou později použita pro poslední britskou bitevní loď, HMS Vanguard. Na Glorious vznikl dvoupatrový bezmála 170 m dlouhý hangár, a jeho horní patro ústilo do krátké letové paluby - která se s ohledem na vzrůstající hmotnost letounů stala brzy nevyužitelnou. Zpět do služby byla letadlová loď zařazena v roce 1930.
Koncem 30. let nesla 48 letounů. Její stíhací Hawker Nimrod a Hawker Osprey 802. perutě byly v roce 1939 nahrazeny Sea Gladiatory, zatímco 812. a 823. peruť létaly průzkumné a protilodní mise na letounech Blackburn Ripon, Baffin, později Blackburn Skua a Fairey Swordfish.
Psali jsme
Tyto dramatické záběry British Pathé pořízené v Severním moři roku 1940 ukazují různé britské válečné lodě Home Fleet v akci, patrně jako součást...
Na počátku druhé světové války působila krátce v Indickém oceánu, kde neúspěšně pátrala po korzárské bitevní lodi Admiral Graf Spee. Vrátila se do Středomoří a v dubnu 1940 byla pověřena krytím britského vylodění v Norsku, kam mj. převážela Gladiatory a Hurricany RAF. Po krátkém tažení se loď účastnila evakuace, při níž na ní byly pozemní stíhací letouny úspěšně přelétnuty a bez potíží na její palubě dokázaly přistát, aniž byly vybaveny přistávacími háky. Bohužel pro Brity se pak loď se svým doprovodem setkala se Scharnhorstem a Gneisenau. Z 1250 námořníků na palubě přežilo jen 43.
Zdroj: hmsglorious.com; wikipedia.org
Tagy