Tragédie jediného československého generála padlého na frontě v Dukelském průsmyku. Dočkal se alespoň dosažení hranice

Tragédie jediného československého generála padlého na frontě v Dukelském průsmyku. Dočkal se alespoň dosažení hranice
Autor: archiv Petra Blahuše|Popisek: Unikátní snímek mrtvého generála Vedrala. Hluboké bahno dokumentuje otřesné podmínky, za kterých českoslovenštíi vojáci brali útokem německou obranu v Karpatech
06 / 10 / 2017, 09:30

Svítá. Mlžným karpatským lesem se prodírá skupina vojáků v potrhaných uniformách. Jejich velitel se třemi četařskými peckami na ramenou dá najednou signál rukou a jeho muži okamžitě zalehnou do mokré trávy. Jen dva metry před nimi se černá oprýskaný hraniční kámen. Je ráno 6. října 1944 a průzkumná hlídka 2. praporu 1. brigády 1. čs. armádního sboru právě dosáhla jako vůbec první státní hranice vlasti. Začalo přímé osvobozování Československa od německých a maďarských okupantů.

Co krve a životů ale tomuto okamžiku předcházelo! Za téměř tři týdny trvajících bojů v bahnitých horách proti mase zkušeného nepřítele utrpěl jen 1. čs. armádní sbor během svého postupu od Krosna přes Machnowku, Duklu, Hyrowu horu a Zyndranowu těžké, téměř poloviční ztráty.

V noci z 5. na 6. října přivedla průzkumná hlídka čs. sboru, zakopaného na linii těsně u bývalé státní hranice, na velitelské stanoviště brigádního generála Svobody zajatého německého „jazyka“. Zpočátku se mu moc mluvit nechtělo, ale brzy mu zpravodajský důstojník rozvázal jazyk a přiznal, že německá vojska v oblasti Dukelského průsmyku tuto noc vyklízejí pozice a ustupují na jih, na území Slovenska. Generál Svoboda se okamžitě rozhodl vyslat v celé šíři fronty svého sboru dopředu průzkumné jednotky, aby informaci ověřily. Přikázal každou vybavit československou vlajkou a pak osobně zavolal veliteli 2. praporu štábnímu kapitánovi Khollovi, jehož muži byli vysunuti nejblíže k hranicím. Rodák ze Žamberka, bývalý velitel zvláštních jednotek 1. čs. arm. sboru a absolvent britských speciálních kurzů SOE (Special Operations Executive) ve Skotsku potvrdil, že Němci se stále brání palbou a nevypadá to, že by ustupovali. I on dostal rozkaz vyslat vpřed průzkum.

„Četař Chmelík nás vzbudil v noci na 6. října někdy ve dvě ráno,“ vzpomínal později na tento památný den, který se až do roku 2002 slavil jako státní svátek nebo Den československé armády, desátník Vlastimil Týrek, pocházející z České Volyně. Říkal nám: ,,Před námi je československá státní hranice. Prapory soutěží, kdo ji překročí a vztyčí naši vlajku. Kdo se hlásí dobrovolně do průzkumného družstva? Přihlásil jsem se nejdřív, za mnou další: desátník Počil, vojíni Kučeravý, Teherani, Hejda, Houbela, Nemrich, Mazur. Hlásila se skoro celá četa. Už dost, povídá Chmelík. Potom nám ukázal směr: přejdete kopec, pak zamíříte k silnici, podél ní k lesu. Ten les, to už bude Československo. A pak nám dal státní vlajku.“

Skupina okamžitě vyrazila, cestou se k ní dobrovolně připojil ještě podkarpatský Rusín četař Nebeljak, který převzal vedení. Vedl průzkumníky opatrně vpřed, ale skupina byla přesto zpozorována z německého kulometného hnízda, které ji okamžitě začalo postřelovat. Nikdo z mužů nebyl zraněn, ale kulky zpřerážely žerď vlajky a úplně potrhaly její látku. Průzkumníci přískoky zmizeli z postřelovaného území, opatrně překonali minové pole, na které byl nepřítel také zastřílen a pak skrčeni vběhli do lesa východně od průsmyku „Někdo řekl. A už jsme doma. První… Bylo ticho. Někteří z nás si lehli tváří k zemi, hladili ji, líbali. Já si jako volyňský Čech uvědomoval, že poprvé v životě stojím na půdě té země, kterou jsem doposud znal jen z otcova vyprávění,“ neskrýval dojetí Týrek.

Četař Nebeljak přikázal na hraniční kámen s číslem 114/14 přivázat zbytky rozstřílené státní vlajky a skupina se vydala dál na průzkum do hloubky německé obrany, směrem k první slovenské vesnici Nižný Komárnik. Ještě předtím ale poslal zpět spojku, která celá uřícená doběhla před šestou ráno na velitelství praporu s tak dlouho toužebně očekávanou zprávou. „Jsme doma!“

Hlášení se jako blesk rozšířilo po celé brigádě. Velitelé jejich praporů okamžitě zvedli své muže k útoku a bez dělostřelecké podpory z chodu zničili zbylé odpory německé obrany. Radista 2. praporu pak přímo z hranice oznámil na velitelství 1. brigády, že překročil hranici a pokračuje v pronásledování ustupujících Němců. Mnoho let po válce na tyto okamžiky vzpomínal generál Oldřich Kvapil, tehdy čerstvě raněný poručík a náčelník štábu 2. praporu: „Mnozí vojáci po opatrném průchodu přes vyčištěný průchod minovým polem smekli. Mnozí se sklonili, aby políbili nebo aspoň pohladili rodnou zem. Zaleskly se slzy. Pocit hlubokého štěstí, pocit radosti ze splněného úkolu ovládl každého z nás...“

Smrt ale stále řádila všude kolem. Když se úspěšný velitel 1. brigády generál Jaroslav Vedral - Sázavský, rodák z Mělníka, dozvěděl o úspěchu svých vojáků, okamžitě vyrazil se svým džípem a tříčlennou osobní stráží z oddílu polního četnictva vpřed k hranici. Osobně gratuloval kolem pochodujícím vojákům, rozdával jim cigarety a lahve vodky. Pak vydal svému řidiči svůj úplně poslední rozkaz: pokračovat dál až k čelu praporu. Pouhých 20 metrů za hranicí ale jeho vůz při vyhýbání dělostřeleckého povozu, který jel před ním, sjel na krajnici, kde přejel nástražný kolík. Ten přivedl k výbuchu hluboko zakopanou protitankovou minu, přes kterou dosud bez úhony projela řada čs. vozidel. Exploze převrátila celý vůz a na místě zabila nejen řidiče, ale i generála Vedrala a většinu jeho doprovodu. Přežil jen jeden z jeho strážců, volyňský Čech Alois Štěpánek, kterému výbuch utrhl nohu a těžce ho zranil na hlavě.

Generál Vedral (krycím jménem Sázavský)

Během bojů v Pražském povstání v květnu 1945 padli dva generálové československé předmnichovské armády, a shodou okolností jen čtyři dny před Vedralovou smrtí byl v Hřišti u Přibyslavi zastřelen v boji s Němci kolaborujícími českými četníky bývalý zemský armádní velitel na Moravě a hlava českého protiněmeckého odboje armádní generál Vojtěch Luža. Další desítky příslušníků generálského stavu byly popraveny za svou odbojovou činnost v německých a rakouských věznicích nebo našly svou smrt v koncentračních táborech, takže československá armáda měla ze všech spojeneckých armáda ve 2. světové válce nejvyšší ztráty mezi svou generalitou. Generál Vedral - Sázavský byl ale jediným československým generálem, kterému Osud dopřál vojácké cti padnout přímo na frontě.

 

Zdroj: K. Richter: Apokalypsa v Karpatech

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace