Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Thomas W. Lawson na své první plavbě v roce 1902
Tragédie sedmistěžňové plachetnice Thomas W. Lawson z roku 1907 způsobila první velkou novodobou ekologickou katastrofu.
Sedmistěžňová plachetnice s ocelovým trupem byla objednána v roce 1901 a stála ve své době 248 000 dolarů. Na vodu bylo plavidlo spuštěno 1901, zkompletována o rok později. Thomas W. Lawson o délce 145 metrů a výtlaku téměř 12 000 tun mohl vyvinout rychlost 16 uzlů.
Plachetnice pojala pouze posádku o 19 mužích, protože primárně měla sloužit jako plavidlo pro přepravu různého nákladu. Plavidlo bylo schopné nést 5 218 tun vody, 60 000 barelů ropy a 11 000 tun uhlí a vykonalo bezpočet plaveb, během nichž byly suroviny převáženy na různá místa.
Plavidlo se posléze stalo terčem kritiky za to, že manévrování lodi je těžkopádné a pomalé. Další nevýhodu představovalo množství vody, které plavidlo vytlačilo, což se projevilo jako problematické zejména v přístavech. Thomas Lawson měl proti vůli posádky tendenci se stáčet a potřebovat silný vítr, který ji poháněl, aby udržovala kurs. Tato kritika došla později svého tragického naplnění. Ironií osudu zůstává, že loď plula na své první transatlantické trase, která byla zároveň i její poslední.
V listopadu 1907 mělo plavidlo vykonat plavbu z Pennsylvánie do Londýna, kdy bylo naložené 58 000 barely obsahujících parafínový olej. Když Thomas W. Lawson opouštěl řeku Delaware 20. listopadu 1907, nic nenasvědčovalo tomu, že se blíží tragédie. Panovalo ještě relativně dobré počasí, nicméně následující den už všechno bylo jinak a počasí se dramaticky zhoršilo.
Plavidlo se muselo probít několika vichřicemi 13. prosince, které však ještě ,,přežilo". Pak ale přišla kapitánova chyba. Ještě týž den plachetnice doplula do Lamanšského průlivu, ale omylem proplula blízko nejzápadnějšího evropského majáku Bishop Rock.
Kapitán ukotvil loď severozápadně od Annet Island, tvořící součást ostrovů Scilly, aby tam přečkal s ukotvenou plachetnicí blížící se silnou bouři. Jenže jak se posléze ukázalo, byla to osudová chyba, za kterou bylo draze zaplaceno. Zhruba hodinu po půlnoci 14. prosince 1907 začala bouře řádit, zvedly se vlny a situace začala být kritická. Řetěz kotvy se utrhl a plavidlo bylo vydáno na milost a nemilost zuřicímu živlu.
Plachetnice byla vlnami doslova vymrštěna pravobokem na skálu, všech sedm stěžňů se zhroutilo se všemi námořníky, kteří na ně vyšplhali, aby se zachránili. Tragédie však byla nevyhnutelná a s lodí se poroučelo ke dnu 17 mužů z 19členné posádky. Mezi přeživšími byl i kapitán a palubní inženýr, kteří nevylezli v kritickou chvíli na stěžně a stačili skočit v příhodný okamžik do moře těsně předtím, než šel Lawson ke dnu.
Neštěstí ještě umocnil fakt, že z vraku uniklo asi 50 000 parafínového oleje, což způsobilo první novodobou ekologickou katastrofu. Vrak byl nalezen až v roce 1969.
Zdroj: history.com