Tragický osud Jana Masaryka: Sebevražda, nešťastný pád, nebo vražda sovětských agentů?

10. března 1948 bylo nalezeno na dlažbě Černínského paláce mrtvé tělo ministra zahraničí Jana Masaryka. Okamžitě poté se vyrojilo mnoho verzí, které měly vysvětlovat příčinu úmrtí populárního politika. Policie, která už byla pod přímým vlivem KSČ, uzavřela velmi rychle vyšetřování s tím, že se jednalo o sebevraždu a nepřipouštěla z politických důvodů jinou verzi. Na stole však byly i další alternativy, především vražda a také nešťastná náhoda.

Před 75 lety zažilo osazenstvo Černínského paláce šok. Na dlažbě leželo na zádech mrtvé tělo ministra zahraničí Jana Masaryka. Populární politická figura požívala respekt i u komunistů, po únorovém převratu prohlásil Masaryk, že s novým kabinetem si ,,rád zavládne". Co mohlo vést k jeho smrti, na tom se ještě dnes, po 75 letech od jeho smrti, nemohou shodnout historikové, badatelé ani pamětníci. Jisté je to, že Masaryk v únorové krizi kritizoval nekomunistické strany, které podaly 20. února 1948 demisi s cílem vyvolat pád vlády a vypsání předčasných voleb, v nichž komunisté měli být výrazně oslabeni. 24. února se Masarykovo ministerstvo zahraničí připojilo k jednohodinové manifestační stávce, čímž dalo jasně najevo své preference.

Po únoru 1948 předseda vlády a KSČ Klement Gottwald s Masarykem počítal i v nové ,,obrozené" vládě, aby dělal nově nastupujícímu totalitnímu režimu demokratickou fasádu. Masaryk souhlasil a 26. února 1948 prezident Edvard Beneš jmenoval novou vládu v čele s Gottwaldem, v níž tedy opět zasedl Masaryk. Co se tedy mohlo stát mezi 26. únorem a 10. březnem 1948? 75 let od Masarykovy smrti bylo vyplněno fundovanými úvahami, ale také spekulacemi, zaručeně ,,,hodnověrnými informacemi", i fantastickými konstrukcemi, které nemají s realitou nic společného.

Policie, kterou postupně ovládli komunisté, došla velmi rychle až k ,,samozřejmému" k závěru, že Masaryk spáchal sebevraždu, která byla výsledkem jeho nedobrého psychického stavu. Podle této verze vlastně Masaryka uštval Západ, který mu kladl za vinu, že vstoupil do nové Gottwaldovy vlády, místo toho, aby dal jasně najevo, že v Československu se rodí nový totalitní režim. Další verze představovala nešťastná náhoda, protože bylo známo, že Masaryk někdy seděl na parapetu okna. Mohl tedy uklouznout, udělat špatný pohyb a z okna vypadnout.

Poslední verzí je pak vražda, kterou mohli spáchat sovětští agenti, kteří se obávali toho, že by Masaryk mohl uprchnout na Západ s citlivými informacemi o komunistech, což nemínili připustit. Před nějakou dobou rozvířila vody verze, podle níž měl Masaryka úkladně zavraždit agent sovětské rozvědky Michail Iljič Bělkin. S tímto objevem přišel ruský publicista Leonid Paršin, jehož matka byla důstojnice sovětských tajných služeb, a s Bělkinem se osobně znala. Paršinová se měla přímo od Bělkina dozvědět, že právě on má na svědomí ministra zahraničí. Paršinová s Bělkinem se měli nacházet v inkriminovanou dobu, kdy Masaryk zemřel, v Československu, každý byl pověřen jiným úkolem. Výše nastíněnou hypotézu však historikové hodnotí jako nehodnověrnou.

To, že byl Masaryk zavražděn, tvrdí na začátku nového milénia forenzní biomechanik Jiří Straus. Ten své vyšetřování uzavřel v roce 2003 na základě přesné metodiky výpočtů, že se jednalo o vraždu. Odvodil podle polohy Masarykova těla, že se politik nemohl sám zabít. Podle Strause musela na Masaryka působit vnější síla jednoho či více lidí. Na druhé straně je třeba objektivně říct, že byla zpochybněna Strausova hodnověrnost jako znalce. Před 10 lety byl totiž odvolán z Policejní akademie, kde působil a jako důvod byly uvedeny nedostatky v jeho odborné či znalecké činnosti.

K verzi vraždy se přiklání také badatelka Václava Jandečková, která přinesla ve své knize informaci, že Masarykovu vraždu zosnovaly komunistické tajné služby, jež byly napojeny na spolupracovníky britské Secret Intelligence Service. Jandečková vychází především z výpovědi Jana Bydžovského, který byl úředníkem ministerstva zahraničí. Ten byl později zatčen pro špionáž. Při výsleších měl údajně Bydžovský hovořit o tom, že Masaryk byl zavražděn. Na první pohled poněkud nevěrohodná teorie, nicméně Jandečková si za ní na ,,99%" stojí.

Pokud odhlédneme od nejrůznějších málo pravděpodobných teorií, nejpravděpodobněji se jeví v současné době sebevražda, o níž hovořil i Masarykův osobní tajemník Antonín Sum, který jej velmi dobře znal. Masaryk trpěl psychickými problémy, v mládí byl v USA dokonce zavřen načas v ústavu pro duševně choré. Po únoru 1948 přišly navíc návaly stavů psychické nemoci, Masaryk si mohl uvědomit, že ve vládní krizi učinil velkou, ba osudnou chybu, že se vůči komunistům nevymezil, ale nakonec vstoupil do nové ,,obrozené vlády" a kryl svým jménem nově nastupující totalitní režim.

Sebevražda navíc mohla mít manifestační ráz, protože v den Masarykovy smrti, 10. března 1948, měl parlament schvalovat nový program Gottwaldovy vlády a je možné, že si Masaryk uvědomil svou chybu a tímto způsobem chtěl dát nakonec najevo, že s novým režimem nesouhlasí. Co se přesně stalo 10. března 1948, se dnes už asi nikdy nedozvíme, pokud nevydají svá tajemství ruské archivy, každopádně 13. března 1948 se změnil Masarykův pohřeb zároveň v pohřeb československé demokracie. Nové usurpátory moci už neměl kdo zastavit a lidé museli přijmout fakt, že na 41 let se zmocnila absolutní vlády právě KSČ.

Zdroj: Pavel Kosatík-Michal Kovář: Jan Masaryk – pravdivý příběh

Tagy