Tragický osud paraskupiny Embassy: „Karol bojoval za Československo až do konca“

Tragický osud paraskupiny Embassy: „Karol bojoval za Československo až do konca“
Autor fotografie: archiv Petra Blahuše|Popisek: Výcvik čs. výsadkářů byl velmi tvrdý, což jim pak mnohokrát zachránilo život
23 / 12 / 2017, 13:00

Na 21. prosince připadá 73. výročí seskoku nešťastné Embassy - výsadku zpravodajského odboru londýnského MNO. Ten je v historii československých paraskupin ze Západu zvláštní tím, že ho jako jednu z mála tvořili čistě Slováci - a přesto směřovala do českých zemí. Její tragický osud je nevšední ukázkou smůly a utrpení na straně jedné, ale také nevšední odvahy tváří v tvář německé štvanici na straně druhé. Odvahy, která parašutistům velela vydržet až do samého konce.

Paraskupiny Embassy ve složení velitel rotný Karol Mladý, dlouholetý vynikající radista Čs. vojenské mise na Středním Východě, radista Ján Grajzel a šifrant Jozef Haríň, byla původně určena jako zpravodajská posila na Slovensko a Maďarsko. Po přechodu povstání na partyzánský boj bylo její poslání a operační prostor změněno na severní Moravu, kde měla převzít část úkolů sice velice úspěšné, ale kvůli tomu také přetížené paraskupiny Clay. Ta pro ni také připravila konspirační plán a návrh spojení s domácím odbojem. Bohužel jako místo záchytných adres byli vybráni jedni z nejaktivnějších odbojářů, takže ještě než se Halifax s polskou posádkou a paraskupinami Embassy a Tungsten zvedl z plochy italské základny večer 21. prosince 1944, gestapo je už mělo v hrsti.

hlášení

Skupina seskočila ve 22 hodin u Prostějoviček, na samém okraji německého vojenského prostoru na Drahanské vysočině (prakticky dnešní VVP Březina). Na zemi se sešli jen Mladý s Haríněm, který svého velitele musel odřezat ze stromu, radistu Grajzela i s vysílačkou Karol odvál vítr daleko. Postupoval tedy sám. Ve snaze co nejdříve být na konspirační adrese a zahájit tak rádiový provoz, kontaktoval neuváženě v Prostějově městského strážníka Tomáška (v dobré víře o zapojení policie do odboje), přiznal mu kdo je, a požádal o pomoc při zajištění jízdy do Hranic na Moravě, za což chtěl i zaplatit. Policista pomoc na oko slíbil, ale nechal tajně v kanceláři vzkaz, že je v zajetí neznámého muže, který ho veze taxíkem směrem na Olomouc. Další strážníci se okamžitě spojili s německým gestapem a to vůz v Olomouci zastavilo a Grajzela zatklo. Nejprve ho věznilo v Olomouci, pak v Brně a nakonec, když odmítl zúčastnit se rádiové protihry, byl s dalšími zajatými čs. výsadkáři Svobodou (výsadek Wolfram) a Zuvačem (paraskupina Potash) odeslán do likvidačního rakouského koncentračního Mauthausen a pak do Dachau. Válku naštěstí přežil.

psali jsme: Zapomenutá legenda 2. světové války: Nepolapitelný Jan Smudek, který vyzrál nad všemi gestapáky

O osudu svého kamaráda dvojice slovenských výsadkářů samozřejmě nevěděla a samostatně postupovala z prostoru přistání na sever, nic netušíc, že směřují vstříc smrtelnému nebezpečí. Zatímco hranický učitel Pukl byl ve vězení a jeho dům, kam oba směřovali, byl hlídán gestapem, odbojář Hoša se při zatýkání mužně zastřelil, než aby padl Němcům do rukou. Navíc bylo po obou zahájeno pátrání, gestapo z Grajzela ještě tu noc vytlouklo aspoň základní informace o výsadku.

Mladý

Čtyři dny a noci postupovali Mladý s Haríněm s buldočí vytrvalostí v krutých zimních podmínkách opatrně na sever. Štědrý den strávili schovaní na hřbitově v Břestu. 25. 12. narazili při přechodu železnice u Říkovic na německou hlídku. Na její zavolání Halt odpověděl Mladý palbou ze své pistole Bereta ráže 9 mm, ale v přestřelce byl sám zasažen německým vojenským četníkem do ramene. Ačkoliv se oběma výsadkářům podařilo Němce setřást, kruh kolem nich se uzavíral - jejich ošuntělý zjev a udávání lidí, kteří netušili, že se jedná o československé vojáky, ale měli je za tuláky, vedl Němce po horké stopě. O den později dorazili vyčerpaní muži do Hranic. Zatímco raněný Mladý zůstal skrytý pod železničním mostem, šel Haríň na konspirační adresu. Naštěstí ještě předtím, než mohl padnout do léčky gestapa čekající na ně v Puklově bytě, si ho všiml náhodně kolemjdoucí německý voják. Došlo k další přestřelce, ze které se Haríňovi opět podařilo vykličkovat a dostat se zpátky ke svému veliteli a kamarádovi. Nyní bylo jasné, že adresa v Hranicích vybouchla a tak zamířili ještě dál na sever, do Beskyd – na adresu už mrtvého odbojáře Hoši do Horní Bečvy. Když se napůl mrtví (Mladý chtěl spáchat dokonce sebevraždu, takže mu kamarád musel dočasně i sebrat zbraň) doplazili 29. 12. do vesnice a zjistili, co se tady stalo, rozhodli se přejít hory na Slovensko. Bohužel narazili cestou na dalšího udavače, který jejich polohu a úmysly okamžitě nahlásil Němcům. Speciální protipartyzánské komando začalo oba Slováky tvrdě stíhat a dostihlo je těsně u hranic nedaleko Makova. Tragédie vyvrcholila.

psali jsme: Postrach německých pilotů byl český generál. Vilém Stanovský se stal hrdinou všech československých odbojů

V nastalém boji byl už předtím zraněný a krvácením zeslabený Karol Mladý zasažen střelou z pušky do hlavy. „Karol bojoval až do úplného konca. Za Československo,“ vzpomínal řadu let na tyto tragické okamžiky jeho kamarád a šifrant Embassy Jozef Haríň. Sám v boji utrpěl průstřel levého stehna a jen zázrakem se mu podařilo skrýt a přečkat německou pátrací akci. Nakonec se mu ale přece jen podařilo od nich odpoutat a dostat se na rodné Slovensko. Zde pak nalezl pomoc u místních hajných Vojtily a Milera, kteří ho našli spát na sněhu, ukryli a zajistili jeho vyléčení. Také ho spojili s dvojicí ruských partyzánů, kteří také hledali spojení s větším oddílem a všichni tři pak z Beskyd po pár týdnech zamířili dál na východ, vstříc blížící se frontě. Bohužel při přechodu řeky Váh byli oba Rusové zajati, ale věčnému klikaři Haríňovi se i tentokrát podařilo z léčky vyklouznout. Nemaje žádného spojení, vrátil se raději do Beskyd ke známým hajným, kteří se ho opět nezištně ujali a spojili ho s dalším sovětským partyzánským oddílem majora Kovalova. S ním se pak Haríň zúčastnil několika úspěšných bojových akcí, kde plně využil svůj speciální výcvik (do odboje se dostal během svého nasazení v uniformě slovenské armády v Itálii, kde v březnu 1944 dezertoval. Při tom pomohl ještě k útěku pěti britským, australským a americkým zajatcům. Během jejich pohybu k frontě, kterou překročili v květnu 1944, se k nim přidal i australský letec, který přistál na padáku poblíž jejich úkrytu).

Haríň

17. února 1945 byl ale Kovalův oddíl v reakci na jeho činnost přepaden jagdkomandem a rozprášen. Věčnému smolaři – přitom však štístkovi - Haríňovi se ale i nyní, na počtvrté, podařilo uniknout. Opět se vrátil do hájenky, kde ho na konci února 1945 objevili pátrači dalšího sovětského partyzánského oddílu Rodiny. V jejich řadách četař Jozef Haríň konečně mohl bojovat až do konce války s otevřeným hledím a pomstít tak smrt svého velitele i prostých Moravanů, kteří byli připraveni Embassy pomáhat. Během jednoho z bojů totiž partyzáni zajali velitele jednotky, který Mladého zastřelila a tak ho Haríň mohl pomstít. V květnu 1945 vyšel vítězně z lesů a spojil se s 1. Československým armádním sborem.

Hlášení Haríně

 

Nepřehlédněte na Security magazínu: Technologie - nejnovější ,,vychytávky" ze světa vědy a techniky. Od futuristických zbraní až po bojové drony. S námi víte více

 

Zdroj: J. Šolc – Bylo málo mužů, Geocaching.com

Tagy článku

-->