Třída Daphné - Jak malé francouzské ponorky slavily velký úspěch v zahraničí

Francie měla ve své námořní výzbroji ponorky třídy Daphné, které zaznamenaly na zahraničních trzích poměrně velký úspěch.

Francouzi měli v 50. a 60. letech ve výzbroji malou třídu diesel-elektrických ponorek Daphné. Vývoj nových plavidel můžeme datovat do roku 1952, kdy byla objednána stavba ponorek, jež měly tvořit komplement k oceánským ponorkám třídy Narval. Francouzi kladli důraz na to, aby kromě malých rozměrů měly nové ponorky především velmi dobré manévrovací schopnosti, tichý chod a byly jednoduché na údržbu.

První jednotka Daphné (S-641) se začala stavět v roce 1958, spuštění na vodu následovalo v roce 1959 a plavidlo vstoupilo do služby v roce 1964. Ponorky měly dvoutrupou konstrukci s jednou palubou.

Výtlak ponorek v nové třídě činil 869 t (na hladině), 1043 t pod ní. Délka plavidla byla 57,75 m, šířka 6,76 m, pohon zajišťovaly 2 dieselgenerátory a 2 elektromotory. Ponorky mohly plout rychlostí 13,5 uzlu (na hladině), 16 uzlů pod ní. Ponorky byly designovány se sníženou rychlostí, aby mohly dosáhnout hlubšího ponoru. Posádku tvořilo 45 mužů, což mělo vzhledem k rozměrům a účelům ponorky zcela postačovat.

Ponorky měly k dispozici poměrně silnou výzbroj. Tu tvořilo dvanáct 550mm torpédometů, které mohly díky nestandardní francouzské ráží používat pouze francouzská torpéda (neřízená protilodní torpéda typů E14 a E15 a akusticky naváděná protiponorková torpéda L3). Osm torpédometů se nacházelo v přídi a zbylé čtyři v zádi ponorek (zadní byly umístěny mimo tlakový trup). Vzhledem k malým rozměrům ponorek nebyla na palubě nesena rezervní torpéda.

Francie učinila objednávku nejprve na stavbu 3 kusů, posléze si přiobjednala dalších 8 jednotek. Stavba těchto ponorek pro Francii probíhala v letech 1958–1970. Prvních sedm jednotek bylo dokončeno v roce 1964, další tři v roce 1969 a poslední v roce 1970.

Francouzské námořnictvo přišlo v průběhu služby o dva ponorky - Eurydice a Minerve. Zajímavostí je, že Minerve našel v roce 2019 průzkumný tým po více než 50 letech. Minerve se ztratila při rutinním cvičení 27. ledna 1968 v blízkosti přístavu Toulon a z neznámých důvodů klesla na dno, stejně jako Eurydice.

Třída Daphné slavila také nemalý exportní úspěch. Jejími uživateli se staly Španělsko, Pákistán, JAR a Portugalsko. To mělo ve výzbroji celkem 4 ponorky, jednu později prodalo Pákistánu. Španělsko si pořídilo také 4 ponorky, rovněž tak i zmíněný Pákistán. JAR disponovala trojicí ponorek, které představovaly vůbec první ponorky ve službě u jihoafrického námořnictva.

Nástupcem třídy Daphné se stala třída Agosta, která měla rovněž výrazné exportní úspěchy a ponorky používalo Španělsko či Pákistán, tedy stejní uživatelé třídy Daphné. S tím rozdílem, že k tomuto výčtu přibyla Malajsie, jež provozovala v letech 2005-2009 vyřazenou francouzskou ponorku Ouessant. Získala ji jako cvičné plavidlo pro výcvik posádek v rámci kontraktu na stavbu dvou ponorek třídy Scorpène.

Zdroj: history.com, Wikipedia