Autor fotografie: National Archives at College Park / Public Domain / Wikimedia Commons|Popisek: Pohled z lodi USS GUADALCANAL na útočnou ponorku třídy Sturgeon, která vyplouvá ze zálivu na otevřené moře.
Ještě donedávna provozovali Američané útočné ponorky třídy Sturgeon, které byly určeny nejen k likvidaci sovětských protějšků, ale také ke špionáži a dalším úkolům.
Třída Sturgeon představuje americké útočné jaderné ponorky z doby studenoválečného konfliktu. Primárním cílem byo ničení sovětských ponorek, využití amerických plavidel však bylo širší, měly provádět také špionážní úkoly. Na počátku 60. let začala uvažovat US Navy o konstrukci takových plavidel, která by byla slušně vyzbrojena a pohybovala se rychle pod hladinou. První stejnojmenná jednotka byla spuštěna na vodu v roce 1966 a vstoupila do služby 3. března 1967. Celkem pak vzniklo ve třídě Sturgeon ještě dalších 36 jednotek, poslední, USS Richard B. Russell (SSN-687), byla zařazen do služby v roce 1975.
Třída Sturgeon jako tichý zabiják
Třída Sturgeon přinesla významné technologické inovace, které ji odlišovaly od svých předchůdců, zejména od třídy Thresher/Permit. Jedním z klíčových zlepšení byla lepší akustická stealth technologie, která umožnila ponorkám zůstat tišší a obtížněji detekovatelné nepřátelskými senzory. To bylo zásadní pro efektivní plnění špionážních a sledovacích misí během studené války. Vylepšené sonary a detekční systémy pak umožnily snadnější odhalování ponorek SSSR.
Co se skrýva pod "kapotou" třídy Sturgeon
Výtlak amerických jaderných ponorek o délce 89,1 m činil 4250 t (na hladině), 4777 t (pod hladinou). Výzbroj představovaly čtyři 533mm torpédomety, pro které mohlo být neseno až 23 dlouhých zbraní. Z torpédometů mohla být vypouštěna torpéda, protiponorkové střely UUM-44 SUBROC, protilodní střely UGM-84 Harpoon (od konce 70. let), střely s plochou dráhou letu BGM-109 Tomahawk, torpédo s jadernou hlavicí Mk.45 Astor či námořní miny. Pohonný systém odpovídal předchozí třídě.
Značný důraz byl kladen na tichost a obtížnou zjistitelnost ponorky při plavbě pod hladinou. Ponorky poháněl jeden jaderný reaktor Westinghouse S5W a dvě sady turbín General Electric (nebo De Laval) o výkonu 15 000 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala patnáctz uzlů na hladině a 26 uzlů pod hladinou. Dosah byl omezený jen množstvím nesených zásob na palubě ponorky. Operační hloubka ponoru dosahovala 400 metrů.
Třída Sturgeon a její tajné eso USS Parche
Pokud jsme na jiném místě zmínili, že ponorky měly vykonávat také špionážní úkoly, musíme zde jmenovat USS Parche, jež vstoupila do služby v roce 1974. Je známá jako plavidlo, které bylo v americké historii jedno z nejvíce vyznamenaných. Parche sloužila mezi lety 1974-1976 v rámci Atlantské flotily, než se přesunula do Pacifické flotily na konci roku 1976. Špionáž byla v tomto směru důležitější než samotná výzbroj, takže ponorku zbavili torpéd, aby uvolnily prostor pro špionážní výbavu. Parche byla napěchována výbušninami v tom případě, kdyby padla do sovětských rukou, které ji měly zničit samozřejmě i s jejími tajemstvími a samozřejmě také celou posádkou na palubě.
A jaké byly od této chvíle cíle této jaderné ponorky? Sovětské podmořské komunikační kabely. K jejím úkolům patřila účast na akci v Ochotském moři, které Sověti přísně střežili, a do níž nemělo žádné plavidlo přístup kromě sovětských. Cílem operace nazvané Ivy Bells, kterou zorganizovaly US Navy, CIA a Národní bezpečnostní agentura (NSA), bylo ,,napíchnout" sovětské podmořské komunikační kabely odposlouchávacím zařízením. Američané tak mohli odposlouchávat nezašifrované zprávy sovětské admirality.
Konec třídy Sturgeon a její nástupce
USA provozovaly třídu Sturgeon poměrně dlouho, až do roku 2004, kdy byla ze služby vyřazena již zmíná USS Parche. Nástupcem třídy Sturgeon se stala třída USS Narwhal (SSN-671), unikátní plavidlo, které operovalo takřka po celém světě, a které provozovala US Navy v letech 1969-1999. Narwhal byl navržen s důrazem na tichý chod, což mu umožňovalo provádět špionážní a sledovací operace v oblastech vysokého rizika. Díky svým inovacím v pohonném systému se stal jednou z nejtišších ponorek své doby.
Zdroj: nationalinterest.org, navalunderseamuseum.org, naval-encyclopedia.com