Autor fotografie: Victor Klees / Flickr|Popisek: Tank Neubaufahrzeug
I přes výslovný zákaz Versailleských mírových dokumentů německá armáda od poloviny 20. let minulého století tajně vyvíjela různé druhy těžkých i lehkých tanků pro budoucí použití. Mezi ně patřila také očekávaná chlouba Wehrmachtu, těžký tank Neubaufahrzeug, kterých však nacistické Německo nakonec vyrobilo jen pět kusů, použity byly jen jednou.
O konstrukci těžkého tanku s označením „Neubaufahrzeug” („nové vozidlo”) bylo rozhodnuto již několik let před začátkem druhé světové války. V meziválečném Německu probíhal vývoj těžkého tanku pod krycím označením „Großtractor” („velký traktor”) již od roku 1925, ale kvůli závěrům Versailleské konference musel probíhat tajně. Státy Dohody, které měly na konferenci rozhodující slovo, totiž trvaly na tom, aby mělo Německo zakázáno vyvíjet jakákoli obrněná vozidla.
I přes tento zákaz však německé společnosti Daimer, Krupp a Rheinmetall vyvíjely a následně také zloušely prototypy svých těžkých tanků v Sovětském svazu. Mezi Německem a sovětskými důstojníky dokonce existovala úzká spolupráce. V roce 1932, tedy v době, kdy Hitlerově NSDAP již téměř žádné demokratické strany a uskupení nebránily v zisku moci, začal Wehrmacht se společnostmi Rheinmetall-Borsig a Krupp vyjednávat reálnou konstrukci nového těžkého tanku Neubaufahrzeug založeného právě na předchozích návrzích Großtractor.
Vývoj až do začátku druhé světové války probíhal v utajení a do roku 1935 byly představeny první dva prototypy nového tanku z měkké oceli. Oba návrhy měly tři věže, dvě menší a jednu hlavní. Společnosti Krupp bylo nakonec pouze uloženo vyrobit věže a zbytek obou vozidel sestavil Rheinmetall-Borsig. Tento tank měl podle zadání splňovat dva úkoly: být schopen prorazit pancíř nepřátelského obrněného vozidla a současně mít možnost efektivního útoku na pevnost protivníka.
K tomuto účelu byly proto tanky Neubaufahrzeug vyzbrojeny 7,5cm dělem L/24, 3,7cm kanónem L/46 a navíc také pěti kulomety MG 13 ráže 7,92 mm. Tento téměř 24tunový kolos měřil na délku 6,6 m, na šířku 2,8 m a na výšku téměř tři metry. Rozměry pozdějšího hlavního bojového tanku Panzer IV sice byly velmi podobné jako u stroje Neubaufahrzeug, ale hlavní rozdíl mezi oběma představovalo právě vyzbrojení. Panzerkampfwagen IV obsahoval totiž pouze 7,5 cm dělo a dva kulomety MG 34 ráže 7,92 mm.
I přesto, že byly výsledné prototypy hodnoceny víceméně pozitivně, k jejich sériové výrobě nakonec nebylo přistoupeno a bylo postaveno pouze pět kusů tohoto těžkého tanku. Představitelům wehrmachtu se totiž zdálo, že je tank příliš těžký, kvůli třem věžím neobratný a náklady na jeho výrobu byly vysoké. Děla navíc pro zaměření cíle vyžadovala, aby tank stál, a naopak kulomety pro střelbu potřebovaly souvislý pohyb. Ani tyto závěry samotného wehrmachtu však později nebránily tomu, aby byl stroj využit k nacistické propagandě.
Jeden z vyrobených kusů byl veřejnosti poprvé odhalen na počátku roku 1939 na 29. mezinárodní výstavě automobilů a motocyklů v Berlíně. V dubnu stejného roku pak dva tanky Neubaufahrzeug zaujímaly hlavní místo ve vojenském průvodu konaném na počest narozenin Adolfa Hitlera. Tanky byly také několikrát použity na cvičeních, ale jejich reálné použití v boji jde doložit pouze na operaci wehrmachtu v Norsku. V dubnu 1940 byly tři tanky Neubaufahrzeug poslány do Osla, kde měly Spojencům dokázat, že wehrmacht nemá k dispozici pouze velmi účinné Panzery IV, ale také těžší stroje. I přes velké očekávání se však stroje nakonec příliš nepředvedly.
Jeden z tanků Neubaufahrzeug se 25. dubna 1940 u vesnice Kvam na jihozápadě Norska dostal do otevřeného střetu s britskými vojáky, kde byl těžký německý tank silně poškozen. I přesto se však nacistům podařilo stroj po odchodu Britů z jejich pozice přesunout do Německa a znovu jej opravit. U dalšího z trojice tanků došlo k přehřátí motoru a nakonec i tento musel být z Norska odvezen zpět do Německa. Poslední měl údajně uvíznout v bažině a následně byl Wehrmachtem zničen, aby nemohl připadnout Spojencům do rukou.
O osudu vozidel nebo jejich dalším využití se však informace různí. Podle některých zdrojů měly být tanky Neubaufahrzeug použity v operaci Barbarossa a podle jiných zase měly být nacisty zanechány v Norsku a následně zničeny spojeneckými jednotkami. I když jsou tyto informace nepříliš jasné, ani jeden z pěti původních kusů těžkých tanků nevydržel do konce druhé světové války. Pro nacistické Německo totiž tanky svou primární propagandistickou a zastrašující úlohu splnily více než uspokojivě a nebyl proto důvod pro jejich nákladnou opravu.