Autor fotografie: Bundesarchiv, Bild 183-29645-0001 / CC-BY-SA 3.0|Popisek: Harry Truman mezi Stalinem a Churchillem
12. března 1947 byla vyhlášena Trumanova doktrína, která reagovala na rozdělující se svět a hrozbu rozpínavého komunismu. Byla pojmenována po americkém prezidentovi Harrym Trumanovi.
Dne 12. března 1947 byla vyhlášena Trumanova doktrína. Byla to reakce na komunistickou hrozbu Řecku a Turecku a v širším slova smyslu měla Trumanova doktrína představovat strategii zadržování komunismu (containment).
Inspiraci čerpala také z památného Churchillova projevu, který pronesl 5. března 1946 v americkém Fultonu. „Od Štětína na Baltu po Terst na Jadranu byla přes kontinent spuštěna železná opona. Za touto linií leží všechna hlavní města starých států střední a východní Evropy: Varšava, Berlín, Praha, Vídeň, Budapešť, Bělehrad, Bukurešť a Sofie. Všechna tato vynikající města a jejich obyvatelé se nacházejí v něčem, co musím nazvat sovětskou sférou,“ pravil tehdy prozíravě Churchill.
Po druhé světové válce se začala jednota protifašistické koalice drolit, a bylo jasné, že západní a sovětský tábor se rozestupuje a nastupuje studená válka. USA sledovaly sovětské kroky s obavami, protože kromě států střední a jihovýchodní Evropy, které nakonec skončily v sovětském bloku, hrozilo, že v v komunistických spárech může skončit Řecko či Turecko.
Po komunistických povstáních v těchto zemích prohlásil americký prezident Truman v březnu 1947, že USA budou podporovat národy, kterých se může zmocnit ,,ozbrojená menšina", a proto jsou USA připravené těmto národům poskytovat vojenskou pomoc. Stalo se tak i z důvodu, že zmíněné země již nemohla nadále finančně podporovat Velká Británie. Kongres uvolnil potřebné prostředky k podpoře Řecka a Turecka přesahující 400 milionů dolarů, kdy se vybudovaly vojenské základny ve Středozemním moři, řecká a turecká armáda byla USA vyzbrojována.
USA se tak hodlaly více angažovat v poválečném světě i v Evropě, z níž se nakonec nestáhly, jak SSSR doufal. Trumanova doktrina a Marshallův plán znamenaly naopak neochvějně americkou větší politickou a hospodářskou angažovanost v Evropě, to vše k nelibosti SSSR, který počítal po válce s odlišným scénářem.
Tuto větší angažovanost USA pak podpořil i Marshallův plán, který byl vyhlášen v červnu 1947, o jehož přijetí uvažovalo například i Československo, nakonec však na Stalinův nátlak muselo Marshallův plán odmítnout. Podle Stalina by byl souhlas s přijetím Marshallova plánu jasně protisovětským krokem, s nímž kategoricky nesouhlasil.
Trumanova doktrína měla za cíl především zabránit rozšíření sovětské moci na státy, které jí byly ohroženy, a podporovat je finančně, aby zde nebyla nastolena komunistická diktatura. Tam, kde již došlo k nastolení komunistických vlád pod sovětskou patronací, však již měly USA značně omezené možnosti.
Výraznou figurou v celém procesu byl americký historik a diplomat George Kennan, který mimo jiné působil v roce 1938 i na americké ambasádě v Československu. Zadržování komunismu nemělo být vnímáno pouze jako vojenská obrana, ale měla mít širší rámec doplněný o ekonomické kroky. Ostatně o tom mnohem později sám Kennan v jednom rozhovoru hovořil, že nevnímal Sověty jako především vojenskou hrozbu. Podle Kennana byl SSSR příliš slabý na to, aby riskoval otevřený válečný konflikt, nicméně pomocí komunistických stran je schopen šířit svůj vliv i na Západě, kde měly silné postavení především francouzští či italští komunisté.
Zadržování komunismu bylo jedním z hlavních cílů americké zahraniční politiky konce 40. let a Trumanova doktrina reagovala na geopolitickou situaci, kdy se svět začal zřetelně dělit do svou znesvářených bloků. Nicméně na tomto místě je nutno konstatovat, že Řecko a Turecko bylo sice uchráněno před komunistickým nebezpečím, ale po vyhlášení Trumanovy doktriny je zachvátily pravicově autoritářské režimy.
Zdroj: history.com