foto: Romwell / CC BY-SA 4.0 / Wikimedia Commons/Tupolev Tu-2 v leteckém muzeu War Eagles v Santa Terese v Novém Mexiku. V pozadí je vidět letoun Republic F-84F Thunderstreak.
Tupolev Tu-2 představoval rychlý sovětský dvoumotorový střední bombardér, který se vyráběl během druhé světové války a těsně po ní.
Tupolev Tu-2 byl rychlý dvoumotorový střední bombardér, který můžeme označit jako jeden z nejlepších svého druhu na bojištích druhé světové války. Sovětská vysoká místa požadovala, aby vznikl čtyřmotorový letoun určený ke střemhlavým útokům. Zadání a vývoj však notně komplikoval fakt, že jeho konstruktér A. N. Tupolev dlel toho času ve vězení, protože byl obviněn z protistátní činnosti. Zadání nového stroje potom doznalo změn poté, co se Sovětům zalíbil německý dvoumotorový víceúčelový bojový letoun Junkers Ju-88. Už tedy netrvali na čtyřmotorovém letounu, ale též dvoumotorovém rychlém stroji.
Tupolev na svobodě, Projekt Tu-2 může začít
Stalin a jeho komanda provádějící čistky v tomto případě povolily. Tupolev byl nakonec z vězení propuštěn a mohl se pustit do nového letounu, který se později velmi osvědčil na bojišti. Nový stroj měl plnit trojjedinou úlohu, schopnosti střemhlavých útoků, dálkového bombardování a měl být použitelný rovněž pro shazování torpéd. Díky této univerzálnosti se stal velmi ceněným v sovětských vzdušných silách, což vedlo k rychlému zavedení do sériové výroby. Kombinace rychlosti, odolnosti a úderných schopností z něj udělala oblíbený letoun, který byl nasazován na mnoha frontách i po druhé světové válce.
Psali jsme
I Slovensko mělo své elitní piloty, pro pořádek jmenujme například Jana Režňáka, který byl nejúspěšnějším s 32 sestřely. Hned po něm následuje...
Vznik a vývoj letounu Tupolev Tu-2
Začátek vývoje letounu Tu-2 poznamenaly zdržení, a tak práce na něm začaly až začátkem března 1940, kdy vznikal prototyp s označením ANT-58. První let letadla se uskutečnil v lednu 1941 a v rámci vývoje byly postupně vypracovávány i další prototypy ANT-59 s řadovými motory a ANT-60 s pokusnými hvězdicovými pohonnými jednotkami AŠ-82. Zásadní změnou byl například přechod na motory Švecov AŠ-82, které byly lépe dostupné pro průmysl SSSR. Přestože došlo ke snížení maximální rychlosti letadla, výhodou byla robustnost a vyšší výkon při bojových operacích. Výroba letounu začala v Omsku, avšak musela být přerušena kvůli potřebě vyrábět jiné důležité letouny, což vývoj Tu-2 na čas zpomalilo. V roce 1942 byly postaveny tři prototypy letounu s označením ANT-61, které byly uvedeny do sériové výroby jako letouny Tu-2.
Technické Parametry letounu Tupolev Tu-2
Nový bombardovací letoun Tupolev Tu-2 s čtyřčlennou posádkou byl 13,80 m dlouhý, rozpětí křídel činilo 18,86 m. Stroj poháněly dva čtrnáctiválcové hvězdicové motory Švecov AŠ-82FN, každý o výkonu 1 380 kW. Maximální rychlost bombardéru byla 550 km/h, dolet činil 2 500 km. Výzbroj letounu tvořily 2 kanóny ŠVAK ráže 20 mm, 3 kulomety ráže 7,62 nebo 12,7 mm Berezin BS. Celkem mohl stroj nést až 4 000 kg bomb.
Zdařilý letoun charakterizovala velmi dobrá zbraňová výzbroj, zejména k poměru své velikosti výborná obratnost a rychlost, přičemž máme doloženy případy soubojů Tu-2 s německými stíhači Messerschmitt Bf 109 v nichž sovětský letoun uspěl. Tupolevy se tak osvědčily zejména ke konci války, když probíhala bitva o Berlín a toto město sovětské letouny pravidelně zasypávaly svými bombami. Tu-2 byl rovněž nasazen v Mandžusku, kde se podílel na porážce Kwantungské armády.
Modernizace a variace letounu Tupolev Tu-2
V roce 1944 vznikl prototyp pětimístné dálkové bombardovací verze Tu-2D (ANT-62), poháněný dvouhvězdicovými motory Švecov AŠ-82FN s prodlouženým trupem o 0,62 m a ve dvou prototypech vyrobený Tupolev SDB (ANT-63). Tento model byl upraven tak, aby zvládal vyšší zátěž a měl prodloužený dolet, což ho činilo vhodným pro strategické bombardování na velké vzdálenosti. Byla vybavena přepracovaným křídlem o rozpětí 22,06 metrů, což zlepšilo jeho stabilitu a letové vlastnosti. Dalšími úpravami byly silnější motory a možnost nesení těžších bombových nákladů. Tato dvoumístná verze taktického bombardéru velmi úzce navazovala na původní projekt ANT-58.
Těsně po skončení druhé světové války spatřil světlo světa i cvičná varianta UTB-2, která se dostala do sériové výroby, a již vyvinula konstrukční kancelář CAGI. Stroj tvořily sedmiválcové pohonné jednotky AŠ-21 Zadní část trupu a nosná plocha zůstala beze změn, totožná s Tu-2, rekonstrukce trupu spočívala pouze v přepracování přední části s kabinou pro instruktora a pilotního žáka. Veškerá výzbroj byla demontována, pouze ve hřbetním střelišti VUB-68 byl umístěn kulomet UBT ráže 12,7 mm se zásobou 60 nábojů.
Nasazení bombardéru Tu-2 po 2.světové válce
Přestože letoun TU-2 byl primárně navržen pro nasazení během druhé světové války, jeho služba pokračovala i po jejím skončení. Úspěšný bombardér, jehož výroba trvala až do roku 1948, měly kromě Sovětského svazu ve výzbroji také Čína, Bulharsko, Polsko, Maďarsko, ale i Indonésie. Sovětským nejvyšším místům se Tu-2 velmi zamlouval a konstruktér Tupolev, který byl uvržen do vězení za smyšlenou protistátní činnost, tak znovu získal Stalinovu přízeň. Mohl tak pokračovat v dalších úspěšných projektech. Letoun se účastnil i konfliktů po druhé světové válce, například v korejské válce, a jeho využití bylo široce uznávané až do 50. let, kdy byl postupně nahrazován modernějšími stroji
Zdroj: www.britannica.com, www.militaryfactory.com, weaponsandwarfare.com
Tagy