Tuskegee Airmen - černošští letci USAAF (1939-1945)

Tuskegee Airmen - černošští letci USAAF (1939-1945)
30 / 03 / 2019, 16:00

Ve věku 96 let nedávno zemřel Robert T. McDaniel. Patřil mezi posledních několik žijících Tuskegee Airmen, což je přezdívka pro piloty i pozemní personál 99. stíhací perutě, 332. stíhací a 477. bombardovací skupiny Letectva Armády Spojených států (USAAF). V době přetrvávající rasové segregace (oficiálně opuštěné v roce 1949) v amerických ozbrojených silách šlo o jednotky formované Afroameričany. Bombardovací skupina bojové nasazení nestihla, ale stíhači ano. Nejen díky filmu Red Tails se kolem jednotky vznáší mlha legend. Jakoby druhováleční stíhači jakékoli barvy pleti potřebovali svůj příběh vylepšit, jakoby nebyl dostatečně zajímavý.

Tuskegee Airmen odkazuje na město Tuskegee v Alabamě, kde byly jednotky cvičeny před svým nasazením v Evropě.

A tak se v úvodnících dozvídáme, že v roce 1943 létali na "podřadných" Curtissech P-40 Warhawk. Tedy na stíhacích letounech, které byly tou dobou standardně ve výzbroji stíhacích perutí amerického letectva ve Středomoří. Jakoby snad už tím, že nechali černochy létat na P-40, a nedali jim rovnou (a přednostně) Mustangy, dopouštěli se nadřízení rasismu a ponižování vojáků. Pro pořádek uveďme, že na růžích ustláno piloti neměli. Kteří ovšem ano?

Na P-40 létala zprvu 99. peruť. Jednotky 332. skupiny létaly na P-39 Airacobrách, jež po tříměsíčním nasazení vyměnily za P-47 Thunderbolt, a od července 1944 za P-51 Mustang. Jejich Thundebolty a Mustangy měly červeně natřené ocasní plochy - odsud přezdívka Red Tails, Červené ocasy.

99. stíhací peruť byla připravena k bojovému nasazení v dubnu 1943 a přiřazena ke 33. stíhací skupině v severní Africe, a i její "bílé" perutě létaly na P-40. Účastnila se vylodění na Sicílii i dalších bojů v Itálii. Bránila jednotky vyloďující se u Anzia, kde zničila nejvíce letounů ze všech perutí létajících na P-40, a útočila proti pozemním cílům na Monte Cassinu. Od poloviny roku 1944 byla součástí 332. skupiny a spolu s ní pověřena doprovodem bombardérů 15. armády při misích nad Rumunsko, Francii, Rakousko, Československo, Polsko, Jugoslávii a Řecko. V červenci byla přezbrojena letouny P-51 Mustang.

332. stíhací skupina tvořená původně perutěmi číslo 100, 301 a 302 přibyla do Evropy v v únoru 1944 jako součást 12. letecké armády ve Středomoří, a nevedla si o nic hůře než ostatní stíhací skupiny. Celkem absolvovala 332. skupina 914 misí; 99. peruť před svým připojením ke skupině 577 (z celkového počtu 1491 musí Tuskegee Airmen bylo 1179 v rámci 12. armády - od Afriky po Itálii, a 312 v rámci 15. armády - doprovod strategických bombardérů). Celkem dosáhli 112 vzdušných vítězství. Prvním byl německý FW 190 sestřelený 2. července 1943 v Itálii poručíkem Charlesem B. Hallem. A číslo zahrnuje také tři sestřelené proudové Me 262 z 24. března 1945. Skupina získala 96 Záslušných leteckých křížů. Celkem skupinou prošlo 676 pilotů, a celkový počet Tuskegee Airmen včetně pozemního personálu dosahuje čísla 14 tisíc.

Jedním z tvrzených a opakovaných mýtů je, že jednotka nikdy neztratila žádný z doprovázených bombardérů. Takové pohádky jsou zbytečnou idealizací války. Jednotka byla ovšem v tomto ohledu velmi efektivní: doloženy jsou ztráty bombardérů při 7 ze 179 misí, ztratila 27 doprovázených bombarérů, přičemž průměr USAAF činil 46. Při doprovodu bombardérů 15. armády zničila skupina nejméně nepřátelsých stíhačů ze všech čtyř stíhacích skupin. Lze to velmi dobře přičíst rozkazu plukovníka Davise nepronásledovat nepřátelské stíhače, kteří již bombardéry neohrožovali; 81 Tuskegee Airmen padlo nebo zemřelo při nehodách. Plánované nasazení proti Japonsku již nebylo potřeba.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace