Tvrdá ruka německých koloniálních vládců v Africe: Popravy, koncentrační tábory i genocida

03. 03. 202310:00

Tvrdá ruka německých koloniálních vládců v Africe: Popravy, koncentrační tábory i genocida

foto: Wikimedia Commons, volné dílo/Svázaní Hererové

Jako první genocida novodobých dějin se označuje krvavé potlačení povstání spojených kmenů Hererů a Namů v roce 1904 německými vládci Jihozápadní Afriky. Tyto kmeny neměly proti daleko lépe vyzbrojeným Němcům žádnou šanci a jejich povstání bylo utopeno v krvi.

Koloniální panství velmocí bylo kdysi neměnnou realitou. S rozpadem koloniální soustavy ve 20. století získávaly jednotlivé africké státy kýženou nezávislost. Synonymum kolonialismu je pak chápáno vesměs v negativních souvislostech. To se týká i německého panství v Africe, kde docházelo k masovému krveprolití.

Německá jihozápadní Afrika byla rozsáhlou oblastí, kterou ovládalo Německo v letech 1884-1915, a v jejímž čele stál guvernér. Region byl oblastí, která byla bohatá zejména na těžbu diamantů a mědi, a tak se zde ve velkém usazovali němečtí osadníci. Není proto divu, že původním kmenovým obyvatelům se německá nadvláda nad toto oblastí líbila jen pramálo. Odbojné kmeny byly především dva - Hererové, kteří žijí mimo jiné v Namibii, Botswaně či Angole, a namibijský kmen Nama.

Narůstající nespokojenost a odpor s nevítanými vládci regionu přerostla až v povstání v lednu 1904. Hererové a Namové se spojili a zahájili revoltu, jejímž začátkem měly být soustředěné útoky na bílé farmáře. Němci se snažili prostřednictvím guvernéra Theodora Leutweina kmenovou revoltu vyřešit po dobrém, ale to se nepodařilo.

Po Leutweinově odvolání jeho místo převzal militantně naladěný generál Lothar von Trotha, který byl připraven utopit povstání v krvi. Na druhé straně bylo jasné, že kmeny vyzbrojené primitivními zbraněmi nemají proti daleko lépe vybaveným německým vojákům žádnou šanci. Zde se pak nabízí paralela s italským napadením Habeše (Etiopie) v říjnu 1935.

Dva tisíce německých vojáků tak v bitvě u Waterbergu 11. srpna 1904 jednoznačně porazily spojené hererské a namské válečníky. Von Trothovi to však nestačilo. Za ,,nepřístojné" povstání chtěl kmeny exemplárně potrestat co nejtvrději. Hererové byli vyhnáváni ze svých domovů, byla jim svévolně konfiskována půda ve prospěch německých osadníků či farmářů, mohli být na potkání zabíjeni, byly pro ně zřízeny koncentrační tábory, kde panovaly nelidské podmínky.

Tři roky trvající štvavá kampaň si vyžádala zhruba 65 000 životů Hererů (z původních 80 tisíc), Namové, jichž bylo před genocidou asi 20 000, přišli o polovinů svých příslušníků. Proto někteří historikové hovoří v této souvislosti o první novodobé genocidě, jejímž původcem bylo právě Německo.

Zdroj: britannica.com