U Stalingradu nebyli poraženi jen Němci, ale i zrádná cholera

U Stalingradu nebyli poraženi jen Němci, ale i zrádná cholera
Autor fotografie: Bundesarchiv, Bild 183-P0613-308 / CC-BY-SA 3.0|Popisek: Sovětští vojáci ve Stalingradu, leden 1943
15 / 12 / 2021, 16:30

V bitvě u Stalingradu neprobíhal jen boj s houževnatým německým nepřítelem, ale také nemocí - cholerou.

V bitvě u Stalingradu dobyla Rudá armáda historického vítězství. Málokdo však ví, že boj musel být veden i s neviditelným nepřítelem - zákeřnou cholerou. V létě 1942 Rudoarmějci se stahovali směrem ke Stalingradu a v tomto kritickém okamžiku byli konfrontováni s dalším nepřítelem, cholerou. Právě cholera hrozila přerůst v tomto období v nekontrolované šíření, a vzhledem k tomu, kolik vojenských jednotek včetně civilistů se ve Stalingradu nacházelo, mohlo dojít ke katastrofě.

První případy, kdy se objevila cholera ve města nad Volhou, se objevily 18. července 1942. Na pomoc musel ministr zdravotnictví Georgij Miterev povolat odbornici, mikrobioložku Zinajdu Jermoljevovou, jejímž úkolem bylo zabránit v lavinovitém šíření cholery. A Jermoljevová byla dozajista klíčovou figurou, která výraznou měrou pomohla tomu, aby se ze Stalingradu stalo semeniště cholery. Tuto nemoc zkoumala dlouhodobě a zaměřovala se na vyvinutí takových metod, které by byly účinnou prevencí před nemocí.

Jermoljevová přijela do obleženého Stalingradu, kde musela pracovat v krajně nevyhovujících podmínkách. Hrozilo, že ranění vojáci, kteří byla převáženi do různých nemocničních zařízení, rozšíří choleru po celém městě, a pak by nastal boj na dvou frontách - proti Němcům i rozbujelé choleře.

Jermoljevová začala iniciativně v polních podmínkách činit protiopatření, aby cholera nezachvátila těžce zkoušené město. V prvé řadě bylo nutné zajistit čistou vodu z Volhy, zbavenou jakýchkoliv mikrobů, a pak začít s masovou vakcinací obyvatel Stalingradu. ,,Každý, kdo byl ve městě, se angažoval v bitvě proti neviditelnému nepříteli," vzpomínala později Jermoljevová.

Mikrobioložka zajistila, aby se vakcína denně dostávala až k 50 000 lidí, a tak se podařila hrozící epidemie cholery zastavit. Jermoljevová dále pokračovala v intenzivním výzkumu a se svým týmem specialistů se ji podařilo vyvinout první domácí antibiotikum. Na kampani proti choleře se rovněž podílely sdělovací prostředky - noviny a rádio denně informovaly obyvatele Stalingradu o nutných protiopatřeních, aby pokud možno nedošlo k epidemii holery v nekontrolovaném měřítku.

Nakonec se podařilo choleru ,,zkrotit" a Rudoarmějci se mohli soustředit pouze na boj s německým nepřítelem. A boj to byl nakonec vítězný.

A jaké byly další osudy Jermoljevové? Ještě během války jí byla udělana Stalinova cena. Vědkyně, jejíž zásluhy jsou nepochybné, pokračovala v dalším výzkumu léků, a dosáhla na tomto poli vynikajících výsledků. V roce 1945 se  Jermoljevová stala členem-korespondentem sovětské akademie medicinských věd. O jejích úspěších informoval velmi často sovětský tisk. Plodná vědkyně zemřela v roce 1974.


Zdroj: Russia Beyond

 

Tagy článku