Jamamotův náčelník štábu „Zlatá maska“ – zabte je dříve, než zabijí oni nás

Jakub Samek zobrazit články autora

17. 02. 202512:30

foto: Japonské císařské námořnictvo, Public domain/Ugaki v kokpitu bombardéru před poslední misí

„Zabte je všechny dříve, nežli budou schopni zabít oni nás.“ Tak znělo motto jednoho z architektů a organizátorů speciálních útočných jednotek kamikaze, náčelníka štábu japonského Spojeného loďstva v letech 1941–1943, a jednoho z nejbližších spolupracovníků admirála Jamamota.

Matome Ugaki, ročník 1890, absolvoval Císařskou japonskou námořní akademii v Etadžimě jako devátý ze 144 kadetů dva roky před vypuknutím první světové války. Během války sloužil na řadě lodích v různých funkcích, mj. na bitevním křižníku Kongó. Po válce pak v hodnosti poručíka vystudoval Námořní dělostřeleckou školu a sloužil jako hlavní dělostřelecký důstojník torpédoborce Minekaze, Námořní válečnou školu a pokračoval na křižníku Ói. Stoupá v hodnostech. Námořním kapitánem je v roce 1932, velí staré obrněnému křižníku Jakumo, získává první zkušenosti se štábní službou, a v roce 1937 se postavil na velitelský můstek bitevní lodi Hjúga. Ne ovšem nadlouho.

Osobnost zcela odlišná od progresívního admirála Jamamoto

Jeho podřízení mu říkali „Zlatá maska“ (Ogon Kamen) – za všech okolností zůstával vážný. Jeho stylem byla píle, svědomitost a nasazení při plnění rozkazů. Svým vzezřením a přístupem vzbuzoval respekt – s jednou výjimkou: poněkud přes míru holdoval alkoholu. Zároveň se neprojevoval jako nadaný, rozhodný a samostatný velitel. V říjnu 1939 se stal v hodnosti kotradmirála náčelníkem štábu admirála Šimady velícího námořnímu okrsku základny Kure. Právě a především ve štábní službě mohl při zajištění realizace zadání nadřízených nejlépe uplatnit své přednosti.

Ugaki kromě toho a s ohledem na budoucnost poněkud paradoxně nepatří k progresívním důstojníkům námořnictva, kteří vnímali budoucnost námořního boje v rozvíjející se síle námořního a především palubního letectva. Vzděláním i zkušenostmi námořní dělostřelec zůstával věrný starému způsobu námořního boje a byl jedním ze zastánců bitevních lodí v roli hlavní síly loďstva. Válka mu dá příležitost velmi intenzivně zažít, že se hrubě mýlí. Napřed se ovšem zvláštním řízením osudu, nebo spíše zkostnatělými služebními postupy císařského námořnictva, stane blízkým spolupracovníkem člověka, jehož názor na způsob vedení námořního boje nemůže být od Ugakiho konzervativního přístupu odlišnější.

Tvůrce překombinovaných plánů Kombinovaného loďstva

Fotografie pořízená na můstku vlajkové lodi Spojeného či Kombinovaného loďstva (Rengo Kantai) v době příprav útoku na Pearl Harbor nemůže více zkreslovat situaci: vidíme velitele Jamamota i náčelníka štábu Ugakiho v dobrém rozmaru a Zlatá maska se usmívá. Jamamoto ve skutečnosti Ugakimu nedůvěřoval. A to do té míry, že jeho náčelník štábu nevěděl o zahájení útoku na Spojené státy a byl v té době na dovolené. Kromě konzervativního viceadmirála Naguma velícího z můstku letadlové lodi Akagi, který byl odborníkem na boj torpédoborců, byl zastánce velkých děl Ugaki dalším z problémů, s nimiž se musel Jamamoto vypořádávat.

Kromě toho Ugaki Američany nenáviděl, což byl další z rozměrů, které ve velení císařského námořnictva, nikoli snad absolutně ve všech případech, odlišovaly důstojníky konzervativní a důstojníky uvažující moderně. Ugaki ve Spojených státech nikdy nebyl a Američany znal zprostředkovaně. Měl tendenci je podceňovat. Jamamoto dostal zadání vést s nimi válku a vedl ji, ale byl si příliš dobře vědom jejich možností. Lze to ilustrovat situací spojenou s poškozením letadlové lodi Saratoga.

Tu v lednu 1942 zasáhla torpédem ponorka I-6. Po půlroce oprav se do Tichomoří vrátila, zúčastnila se úvodních bojů o Guadalcanal, ale byla znovu napadena a poškozena ponorkou, tentokrát I-26. Ugaki se nechal slyšet, že Saratoga byla v lednu potopena a Američané, aby své ztráty zakryli, stavějí nové lodě s původním jménem. V případě Saratogy to nebyla pravda. Ve snaze ne snad zakrývat ztráty, ale spíše uctít potopené lodě v první fázi války, Američané skutečně znovu postavili lodě jménem Wasp, Hornet nebo Yorktown. Zatímco si Ugaki myslel, že svým výrokem dokládá nemohoucnost nepřítele, ten na Japonsko vrhl sériově vyráběné letadlové lodi a kvalitní letouny v takovém množství, že se konec stal otázkou času.

Ugaki se také podílel na tvorbě překombinovaného a v důsledku z japonského pohledu tragicky neúspěšného plánu bitvy u Midway. Z porážky na Guadalcanalu obvinil armádu. V listopadu 1942 byl povýšen na viceadmirála. A 18. dubna 1943 cestoval na palubě druhého z bombardérů G4M při inspekční cestě admirála Jamamota nad ostrovem Bougainville. Američané oba letouny sestřelili. Ugaki na rozdíl od svého velitele přežil, jeho letoun spadl do moře a viceadmirál byl zachráněn. Přes nepříliš vřelé vztahy s Jamamotem se dost možná tradicionalista Ugaki nadále cítil jako rónin. Samuraj, který přišel o pána.

U Leyte na palubě lodi Jamato jej porazily doprovodné letadlové lodě

V únoru 1944 dostal příležitost vyzkoušet si, jak to ve skutečnosti je s převahou hladinových lodí nad letadlovými. Byl jmenován velitelem na prestižním postu: do bitvy v Leytském zálivu povede 1. divizi (Sentai) složenou z bitevních lodí Nagato, Jamato a Musaši, nejmodernějších a nejsilnějších lodí nejen japonského námořnictva, ale v případě Jamata a Musaši dost možná nejsilnějších vůbec. A bude bez splnění úkolu odražen palubními letouny z doprovodných letadlových lodí.

Poslední kapitola. V únoru 1945 dostává Ugaki velení 5. leteckému loďstvu (Kókú Kantai) složenému z osmi leteckých skupin. Již ve zprávách o útoku na Pearl Harbor na něj udělaly dojem pasáže o sebevražedných útocích poškozených japonských letounů. Nyní již byl program speciálních útočných jednotek zahájený admirálem Ónišim v plném běhu a Ugaki se zapojuje. Jednou z operací jeho formace byl útok proti americkému kotvišti na atolu Ulithi, během něhož byla poškozena letadlová loď Randolph. Organizoval útoky kamikaze při americké invazi na Okinawu v rámci operace Ten Go, během níž byla potopena jeho bývalá vlajková loď Jamato.

Poslední mise rónina Ugakiho

A Zlatá maska se usmívá i na své poslední fotografii. Vidíme viceadmirála bez insignií a vyznamenání před střemhlavým bombardérem D4Y Suisei. Je 15. srpna 1945, císař Hirohito právě oznámil v rádiu japonskou kapitulaci. Reakcí „rónina“ Ugakiho byl start deseti letounů k poslední misi: „Jsem válečník a mám málo času tuto svoji příležitost využít, letím!“ Tak odpověděl na námitky svých štábních důstojníků. Ugaki si s sebou údajně vzal meč, který mu daroval Jamamoto. Americké záznamy pro ten den neevidují žádný úspěšný útok kamikaze. Ugakiho letoun byl patrně, stejně jako ostatní, sestřelen stíhači, nebo protiletadlovou palbou.

Zdroj: Novotný, Causa Kamikaze, The Pacific War Online Encyclopedia

Tagy