Autor fotografie: Derzsi Elekes Andor (CC BY-SA 3.0)|Popisek: SMS Leitha
V Budapešti je k vidění svého druhu unikátní válečná loď. Je to poslední opravdový monitor. Jedná se o lodní třídu pojmenovanou po válečné lodi Monitor postavené v SA za občanské války, kde svedla za Unii první bitvu obrněnců.
Maďarsko disponovalo před první světovou válkou slušnou flotilou monitorů, na což jsou jeho vlastenečtí občané právem hrdí. Považují svoji zemi v období do konce první světové války za říční lodní velmoc. Proto s nemalými náklady restaurovali vrak monitoru, který poprvé vyplul roku 1872.
Dunajské monitory postavilo Rakousko na obranu proti Osmanské říši. Iniciátorem budování flotily se stal námořní důstojník Joseph von Romako. První dva rakousko-uherské monitory Leitha a Maroš postavené v Budapešti vycházely koncepčně z amerických typů. Měly výtlak 310 t, dílku 50 m, šířku 8,12 m a ponor 1 m. Celkem 57 sladkovodním námořníkům velel z počátku námořní poručík Karl Topil, což vypadá na české předky.
Jednalo se o lodi s malým ponorem potřebným při plavbě na řekách a zároveň palubou nízko nad hladinou, aby tvořila minimální cíl. Strojníci a topiči vyšších postav si otloukali hlavy o žebra lodní konstrukce pod palubou. Dva parní stroje poháněly dva lodní šrouby. Hlavní výzbroj tvořila dvě děla předovky Wahrendorf ráže 150 mm v otočné pancéřové věži, dále kanon ráže 120 mm na zadní palubě a dva mechanické rychlopalné kanony Nordenfeldt ráže 25 mm. Jako sesterská loď byl stavěn podle stejných plánů monitor Maroš. Zde je třeba upřesnit, že maďarština nemá háčky, ale výslovnost mnoha slov je stejná, jakoby je měla. U lodi Leitha, což je její oficiální jméno, se na zrestaurované lodi skví maďarská forma jména Lajta.
V roce 1881 byla u obou lodí provedena modernizace. Dostaly novou věž od firmy Škoda s dvojicí děl Krupp ráže 120 mm nabíjených zezadu. Záďový kanon byl nahrazen novým ráže 70 mm ve středu trupu opatřeným pancéřovým štítem, rychlopalné kanónky, fakticky větší kulomety nahradil modernější typ ráže 45 mm a navíc přibyl jeden kulomet ráže 8 mm. Pancéřování věže mělo tloušťku 50 mm, paluby 25 mm a boku 44 mm. Roku 1915 byl záďový kanon vyměněn za dvojkanon ráže 7 cm a malorážové kanony za kulomety Schwarzlosse.
Obě lodě se zúčastnily první světové války, především bojů v Srbsku a to obvykle ve společnosti dalších, monitorů flotily označované oficiálně jako nebo k. u. k. Donauflotille. Jednalo se o lodi Szamos, Körös, Temes, Bodrog, Enns a Inn, které již měly pozměněnou konstrukci a vzhled. Již na počátku války svedly Leitha a Maros bitvu se srbským dělostřelectvem u Mišaru. Granát protivníka tam zasáhl velitelskou věž Leithy a zabil všechny přítomné námořníky. Boje pokračovaly u Bělehradu. Následně se od roku 1916 bojovalo i v Rumunsku. Po rozvratu ruské armády po bolševické revoluci roku 1917 se monitory dostaly až do Oděsy. Koncem války kryly zbývající monitory ústup rakouské armády v prostoru kolem Dunaje a místy se doslova probíjely pod palbou k domovu.
V roce 1918, krátce po ukončení války došlo k menšímu střetu maďarských monitorů i s československými vojáky osvobozujícími Slovensko. Následně byly lodě rozděleny mezi vítězné státy a Maros sešrotován. Leithu koupilo Maďarsko, které používalo trup jako nosič bagru čistícího dno Dunaje. Většina ostatních lodí se zúčastnila druhé světové války. Část byla zničena a zbytek po válce sešrotován. V roce 1992 se skupina maďarských nadšenců rozhodla monitor Leitha zachránit a rekonstruovat.