Popisek: SMS Von der Tann
SMS Von der Tann byl prvním bitevním křižníkem, jehož konstrukce předurčila směr, kterým se němečtí konstruktéři vydali. Byl lépe pancéřovaný než britské protějšky a byl schopen fungovat ve spolupráci s bitevními loděmi.
Revoluce v konstrukci válečných lodí přišla jak jinak než z Velké Británie, když admirál „Jackie“ Fisher přinesl světu revoluční bitevní loď HMS Dreadnought, ale také zcela novou třídu bitevních křižníků třídy Invincible – loď s výzbrojí bitevní lodi, ale s co nejvýkonnějšími motory a slabším pancéřováním. Loď, která měla být schopna zničit téměř vše co se na moři vyskytovalo, a před silnějšími bitevními loděmi měla díky vysoké rychlosti utéct.
Císařské Německo bylo v konstrukci lodí o něco pozadu, a velkoadmirál Tirpitz hodlal britskou cestu rychlé, silně ozbrojené a špatně pancéřované lodi okopírovat. Naštěstí zbytek admirality a německý císař Willhelm II. s tímto konceptem nesouhlasili a proto byl první německý bitevní křižník velmi odlišný od těch britských.
SMS Von der Tann měl hlavní děla menší ráže, ale střílející rychleji a byl i o něco pomalejší než jeho britské protějšky, i když byl krátkodobě schopen dosáhnout rychlosti přes 27 uzlů. Ale jeho pancéřování bylo téměř dvojnásobné oproti třídě Invincible. Britům trvalo téměř devět let, než přivedli na svět bitevní křižník se stejnou úrovní pancéřování jako měl Von der Tann – legendární HMS Hood.
Po SMS Von der Tann přišly lodě třídy Moltke (SMS Moltke a SMS Goeben) a jedna loď své třídy SMS Seydlitz.
Správnost německé koncepce bitevních křižníků se naplno projevila během bitvy u Jutska 31. května až 1. června 1916, kde se Von der Tann účastnil bitvy jako poslední loď ve formaci Hipperovy průzkumné eskadry bitevních křižníků. Cílem jeho děl ráže 280 mm se stal poslední bitevní křižník britské Beattyho eskadry HMS Indefatigable. Chvíli po 17:00 zasáhly britský bitevník tři granáty 280 mm, což způsobilo ztrátu rychlosti a britský bitevní křižník opustil Beattyho formacit. V 17:05 přišel osudný zásah německými granáty, kdy jeden granát 280 mm dopadl před přední dělovou věž a druhý prorazil její slabý stropní pancíř a pronikl do věže „A“. Následovala exploze muničního skladu pod dělovou věží a HMS Indefatigable šel ke dnu s téměř celou svou posádkou, která činila 580 mužů.Vlastní ztráty na německé lodi za celou bitvu byly 11 mrtvých a 35 zraněných. Následné opravy ve Wilhelmshavenu trvaly do konce července 1916.
Konec lodi přišel 21. června 1919 na rozkaz admirála von Reutera a bitevní křižník byl potopen vlastní posádkou na základně Scapa Flow, kde byly německé válečné lodě internovány.
Zdroj: Wikipedie