Tillmanovy bitevní lodě nebo maximální bitevní lodě jsou sérií studií různých bitevních lodí z období první světové války, z přelomu let 1916 a 1917, jejichž iniciátorem byl senátor Benjamin "Pitchfork" (Vidle) Tillman. Šlo o obrovské lodě nejen na svou dobu, jejichž jediným teoretickým limitem byl požadavek, aby propluly Panamským průplavem, jehož zdymadla s rozměry 305 x 34 m určily největší rozměry "maximálních bitevních lodí" na 297 x 33 m s ponorem do 12 m. Mělo jít o lodě s výzbrojí 12-24 406mm děl a u tříd IV-1 a IV-2 dokonce 13-15 457mm děl. Výtlakem by soupeřily s japonskou třídou Jamato, o jejíž existenci se tehdy ještě nikomu nesnilo. Námořnictvo mělo nicméně dost rozumu, a tyto nesmysly zůstaly jen na papíře.
Senátorovou motivací byly každoročně rostoucí požadavky námořnictva na větší a větší bitevní lodě. Bral přitom v potaz fakt, že ve výsledku dokončené projekty vždy v některých parametrech původní záměr překonávaly, a překračovaly Kongresem povolené meze. Rozhodl se proto zadat Konstrukční a opravárenské kanceláři (Bureau of Construction and Repair) vyprojektování lodí, jimiž by americké námořnictvo dosáhlo teoretických maximálních možností, a neplýtvalo prostředky na mezičlánky, za které bylo možné, teoreticky, dosavadní bitevní lodě považovat. Námořnictvo nemělo o senátorovy nápady reálný zájem, a podporovalo jej jen proto, aby získalo na svou stranu Výbor pro námořní záležitosti, ve kterém zasedal.
Psali jsme: Bitevní lodě Námořnictva Spojených států – pre-drednoughty a dreadnoughty (1895-1922)
Přesto ve finále některé prvky konstrukce obřích plavidel ovlivnily dvě skutečné třídy bitevních lodí. Dokončená plavidla třídy Pennsylvania (Pennsylvania a Arizona), která byla zvětšenou verzí lodí třídy Nevada, a nedokončenou a v důsledku Washingtonské námořní dohody zrušenou první třídu South Dakota, jež navazovala na třídu Colorado.
Ze všech tříd navržených na Tillmanův popud námořnictvo jako nejpraktičtější, a spíše nejméně nepraktickou, vybralo třídu IV-2, která byla prezentována s jeho podporou Kongresu na počátku roku 1917. Neúspěšně, ale svého politického cíle námořníci dosáhli.
Všechny konstrukce se od běžných bitevních lodí lišly nejen velikostí, výtlakem a mocnou výzbrojí, ale také tím, že měly hlavní palubu v jedné úrovni, jako pozdější moderní typy. Dosud bylo běžné, že měly bitevní lodě dvouúrovňovou, pod přední nástavbou zvýšenou palubu. Kromě hlavní výzbroje měly všechny nést také záďové kasematy s děly střední ráže; jež se však na lodích třídy Nevada neosvědčily (byly umístěné příliš blízko nad hladinou a na neklidném moři nepoužitelné).
Psali jsme: USS Iowa – rychlá bitevní loď U.S. Navy (BB-61 – 1943-1990)
Washingtonská námořní dohoda omezující tonáž válečných plavidel i hlavní výzbroj učinila jakékoli další úvahy ve směru maximálních bitevních lodí bezpředmětnými, a v obecné rovině se k jejich výchozí koncepci námořnictvo vrátí až s bitevními loděmi třídy Iowa a posléze s projektem třídy Montana.
Tagy