foto: Pouazity3 / Wikimedia commons / CC-Zero/Medvěd Wojtek s 22. dělostřeleckou zásobovací rotou
Po zahájení operace Barbarossa obnovil Stalin na žádost Spojenců opět diplomatické vztahy s Polskem, na základě čehož bylo propuštěno velké množství polských válečných zajatců. Mezi těmito bojovníky se ocitl i neobvyklý společník - syrský medvěd Wojtek.
Na základě dohody Sikorsky-Mayski mezi představiteli Polska a Sovětského svazu v Británii na konci července 1941 byli polští vojáci uvěznění v sovětských pracovních táborech propuštěni a zformovali pod velením generála Władyslawa Alberta Anderse II. polský sbor, přezdívaný „Andersova armáda“. Po vytvoření této skupiny vojáci opustili Sovětský svaz, připojili se ke spojeneckým silám a v rámci bojů se dostali také do Íránu. Zde se v průběhu roku 1942 polští vojáci setkali s chlapcem, který nesl osiřelé medvídě. Roztomilé zvíře se jim moc líbilo a rozhodli se, že si jej přivezou do Evropy.
Výměnou za konzervy, čokoládu, kapesní nůž a pár drobných tak Poláci získali malého medvěda a pojmenovali ho Wojtek, zkráceně „Wojciech“, což příhodně znamená „usměvavý válečník“. Malé medvídě nebylo schopno samo jíst, a tak ho vojáci krmili improvizovanou lahví. Aby zůstalo v teple, spalo na hrudi vojáka Piotra, který Wojtka učil vojenským pozdravům a hrál si s ním. Wojtek se proto za čas stal neoddělitelnou součástí polské jednotky a bojoval po jejich boku proti nacistům. Jak Wojtek rostl, byl oficiálně přijat do polské 22. dělostřelecké zásobovací roty jako plnohodnotný člen.
Wojtek získal nejen vlastní vojenské číslo, ale i status vojáka a dokonce povýšil na desátníka dělostřelectva. Jeho schopnosti daleko přesahovaly roli maskota. Naučil se hlídat tábor a ve svém volném čase si rád hrál s vojáky. Archibald Brown, kurýr generála Montgomeryho, vzpomínal na Wojtka s oblibou: „Zbožňoval boje s ostatními vojáky a dokonce bojoval se čtyřmi protivníky současně. Skryl své drápy a jezdil s nimi na podlaze, zastavil a předstíral, že bude kousat. Ale nikdy nikomu neublížil.“ Vojenský život však Wojtkovi přinesl i několik špatných návyků. Obzvlášť si oblíbil sladkosti, rád si dal pivo a dokonce si občas dal cigaretu.
Andersova armáda, k níž Wojtek patřil, byla během války přesunuta z Íránu přes britskou Palestinu do severní Afriky a následně do Itálie, kde se přidala ke spojeneckým silám v italském tažení. Wojtkův spolubojovník z 22. Roty, Wojciech Narębski, připomněl: „Bylo přísně zakázáno přepravovat zvířata, ale Wojtek byl již tak slavný a tak populární, že jsme s jeho přepravou neměli žádné problémy.“ V roce 1944, s příchodem Andersovy armády do Itálie, bylo jejím prvním úkolem zahájit útok na opevněné německé pozice u Monte Cassina. Úspěch tohoto úkolu byl klíčově závislý na efektivní dělostřelecké podpoře, což znamenalo, že dodávky munice musely být rychlé a nepřetržité.
V těchto chvílích se proto 22. rota, včetně jejího neobvyklého člena medvěda Wojtka, stala nezbytnou součástí logistického řetězce. Existují dvě legendy, jak Wojtek přispěl k náročnému úkolu. Jedna vypráví o tom, že Wojtek vyslyšel rozkazu a vzal na sebe zodpovědnost od unaveného vojáka tím, že si vzal krabici munice, vztyčil se na zadní nohy a donesl ji přímo k dělu. Po doručení nákladu se obrátil zpět k nákladnímu vozu pro další krabice a pokračoval v práci. Druhá verze hovoří o Wojtkově vlastní iniciativě, kdy se bez příkazu zapojil do přenášení munice. Tato statečnost a nasazení mu zaručily všeobecný respekt a obdiv jeho spolubojovníků a Wojtek byl vyobrazen na emblému 22. roty jako symbol odvahy a vytrvalosti. Jeho příklad s nesením munice přímo v těsné blízkosti bojiště rychle koloval mezi spojeneckými vojáky a Wojtkova legenda se stala inspirací pro mnohé vojáky a medvědy.
Medvěd Wojtek a osud Polska po válce
Bitva o Monte Cassino se stala klíčovým momentem druhé světové války, který předcházel Jaltské konferenci, na níž vůdci SSSR, USA a Velké Británie překreslili mapu poválečného světa. Mezi hlavní témata patřila „polská otázka“, která vyvolávala kontroverze a nejistotu ohledně budoucnosti země. Josef Mojden, veterán Andersovy armády, s hořkostí vzpomínal na tuto dobu: „Po pěti letech bojů za svobodné Polsko jsme se dozvěděli, že naše oběti byly marné. Polsko mělo zůstat pod vlivem Sovětského svazu, což nás připravilo o jakoukoli naději na svobodu.“ V důsledku rozhodnutí na Jaltské konferenci byla vláda v exilu zbavena uznání a Polsko bylo ponecháno v sovětském vlivu.
Vojáci Andersovy armády se po válce nemohli vrátit do Polska bez obav o svou svobodu. Generál Anders, jejich vůdce, strávil zbytek života v exilu a byl komunistickým režimem zbaven polského občanství i vojenské hodnosti. Mnozí Poláci, kteří se rozhodli zůstat ve Velké Británii, se do komunistického Polska již nevrátili. Po konci války strávil Wojtek nějaký čas ve vesnici Hatton nedaleko města Duns, kde žil společně s několika bývalými členy Andersovy armády. Později byl přemístěn do zoologické zahrady v Edinburghu, kde si jako „medvěd seržant“ získal srdce mnoha návštěvníků a stal se místní celebritou.
Medvěd Wojtek zemřel v roce 1963 ve věku 22 let. Jeho léta v zajetí se podepsala na jeho psychickém zdraví. Přestože byl dříve známý svou přátelskou povahou, jeho staří váleční druhové při návštěvě zahrady již nenašli stejného hravého medvěda, kterého si pamatovali. Wojciech Narębski, jeho spolubojovník z 22. roty, vzpomínal na prožité společné časy: „Osud Wojtka byl velmi podobný osudu mnoha polských vojáků. Mnoho našich vojáků také ztratilo všechny své příbuzné, byli to sirotci, takže náš medvěd byl sirotek mezi sirotky. Možná proto jsme spolu tak vycházeli?“
Tagy