.jpeg)
Autor fotografie: Peng Chen / Wikimedia commons / CC-BY|Popisek: Letoun L-15
Víceúčelový letoun Hongdu L-15 Falcon, vyvinutý z cvičného, velmi oblíbeného a levného modelu Hongdu JL-8, je jedním z prvních letounů vyvíjených Čínou, který si získává pozornost států, pro něž je západní technologie nedostupná. Podobné projekty ukazují postupně se rozšiřující ekonomicko-politický vliv Číny.
Čínské letectvo na začátku nového tisíciletí zadalo společnosti Hongdu zakázku na vývoj nových cvičných letounů, které by nahradily nejlevnější letadlo své kategorie a velice úspěšný model JL-8 často označovaný také jako K-8 Karakorum. Tento lehký letoun současně určený také k útoku, byl vyvíjený ve spolupráci s Pákistánem, který je v současnosti považován za jednoho z nejbližších spojenců Číny. Díky své jednoduchosti a nízké ceně, pohybující se v rozmezí 8-11 milionů dolarů (asi 184 - 254 milionů Kč), se stal velice oblíbeným strojem používaným armádami mnoha asijských, afrických a jihoamerických států.
Nový cvičný letoun měl proto jít ve šlépějích jednoho z prvních samostatně vyrobených letounů Číny, JL-8. ale zároveň již mělo jít o dvojnásobně výkonnější, rychlejší a také těžší stroj se schopností nést větší objem munice. Letoun s označením L-15 (používá se také název Hongdu JL-10) se tak měl stát další vlaštovkou, která by byla znamením, že se čínské letectvo postupně dostává ze své závislosti na Ruskem vyvinutých strojích. Od ruské společnosti Jakovlev se proto Čína rozhodla v roce 2002 pořídit licenci na výrobu letounu Jak-130, avšak v souvislosti s ní požadovala také veškeré aerodynamické a pevnostní analýzy.
Číňané totiž chtěli dále s drakem Jak-130 pracovat a vyvinout z něj nový stroj, který by nebyl jen letounem vyráběným pod ruskou licencí, ale především ryze čínským letounem schopným útoku na vzdušné cíle. Rusové s tímto plánem Číny původně nechtěli souhlasit, ale k přání svého asijského souseda nakonec kvůli ekonomické krizi splnili. K licenci tak následně Číňané nedostali pouze veškeré parametry letounu, ale Rusové jim poskytli navíc potřebné podmínky pro testování nového letadla L-15 v moskevském Ústředním aero-hydrodynamickém institutu nebo pomoc při výpočtech návrhů pozměněné konstrukce.
Od svého předchůdce Jak-130, se L-15 liší hned v několika ohledech. Díky kompozitnímu materiálu, z něhož se plně nebo alespoň částečně skládá celá řada částí draku letounu, ale také mírné obměně jeho konstrukce je čínský L-15 schopen dosáhnout téměř dvojnásobné vzletové hmotnosti než ruský Jak-130. Z původního ruského letounu byl ve vývoji L-15 přejat především jeho základní koncept a aerodynamické řešení, avšak lišil se tvar ocasních ploch, křídel nebo samotná poloha pilotní kabiny.
Letové zkoušky prvního prototypu začaly v březnu 2006 a testování jeho supersonické varianty bylo odstartováno již o čtyři roky později. Nejnovější verze stroje L-15B je vybavena dvěma ukrajinskými motory Ivchenko-Progress AI-222K-25F s výkonem 41,2 kN s přídavným spalováním, který dokáže letoun přivést k rychlosti Mach 1,4 (přibližně 1 715 km/h). Letoun je schopen nést střely vzduch-vzduch PL-12 a PL-8, které se mohou pohybovat rychlostí dosahující Mach 3,5 - 4 (4 174 km/h - 4 900 km/h). Kromě těchto dvou radarem naváděných hypersonických střel může letadlo útočit také satelitem naváděnými raketami LS-6. Letoun proto unese munici až do celkové hmotnosti 3,5 tuny.
Letouny L-15 jsou levné, ale je v nich háček
Nejmodernější nadzvukovou verzi L-15 lze proto vyzbrojit poměrně velmi přesnými a silnými střelami, a tento čínský letoun proto není rozhodně zdaleka jen cvičným letadlem. Do své výzbroje proto toto letadlo zařadila Zambie a v budoucnu jejich nákup plánuje také Etiopie a Spojené arabské emiráty, které by měly případně zájem až o 48 kusů tohoto stroje. Cena jednoho letounu se pohybuje okolo 20 milionů dolarů (asi 506 milionů Kč), a proto se letadlo stává velmi atraktivním produktem pro státy Blízkého východu, Asie a Afriky.
Podle mnohých odborníků se proto dá očekávat, že stroje jako L-15 budou v budoucnu právě tím artiklem, jehož prostřednictvím bude země rozšiřovat svůj ekonomicko-politický vliv ve světě. Čína je navíc pověstná tím, že za své vojenské dodávky nepožaduje tradiční platbu v penězích, ale akceptuje také platby nerostnými surovinami nebo povoleními pro jejich těžbu, která jsou někdy vydávána i na nespecifikovaný počet nebo desítky let. Představitelé čínského režimu sami tyto spekulace o rozšiřování vlivu země prostřednictvím levné a výkonné vojenské technologie sami potvrzují, když letoun označují za strategický projekt svého obranného průmyslu.