USS Washington – bitevní loď zabiják

Během bitvy o Atlantik za druhé světové války si Britové a Němci navzájem potopili bitevní křižník či bitevní loď ve vzájemných soubojích těchto námořních gigantů. V Pacifiku však byla situace zcela jiná.

Pouze USS Washington (BB-56) amerického námořnictva, druhá a poslední bitevní loď třídy North Carolina se vyznamenala potopením nepřátelské bitevní lodi v boji „jeden na jednoho“. Došlo k němu 15. listopadu 1942 během druhé námořní bitvy o Guadalcanal u Šalamounových ostrovů. Jednalo se o první přímou konfrontaci bitevních lodí ve válce v Pacifiku a rozhodná americká akce pomohla otupit japonský tlak.

Pojmenována podle čtyřicátého druhého státu USA, byl její kýl položen 14. června 1938 v loděnicích Philadelphia Navy. Do služby byla uvedena 15. května 1941 pod velením kapitána Howarda H.J. Bensona. Když Spojené státy vstoupily do války akorát dokončovala výcvik. Často operovala se svou sesterskou lodí USS North Carolina a letadlovou lodí Wasp (CV-7), přičemž Washington sloužila jako vlajková loď kontradmirála Johna W. Wilcoxa Jr., velitele bitevní divize 6, americké Atlantické flotily. Zpočátku byla přidělena k posílení britské Home Fleet i s USS Wasp. K cestě za pomocí britské Royal Navy se váže tato tragická historka.

Během plavby rozbouřeným mořem se ozvalo děsivé „muž přes palubu“. Ukázalo se, že je nezvěstný sám kontradmirál Wilcox. Tělo nešťastníka bylo z vody brzy vytaženo, ale okolnosti obklopující jeho pád přes palubu nebyly nikdy plně vysvětleny. Nejpopulárnější teorií je, že dostal infarkt a spadl. Wilcox zůstává dodnes jediným americkým admirálem, který kdy byl zemřel díky pádu přes palubu do moře.

Poté, co strávila jaro a většinu léta 1942 prací pro Royal Navy, USS Washington následně prošla generální opravou a byla poslána do jižního Pacifiku jako součást Task Force 64 pod velením kontradmirála Willise A. Leeho, který byl považován v americkém námořnictvu za předního odborníka na integraci a používání radaru.

Během noční akce ve dnech 14. – 15. listopadu 1942 společně s bitevní lodí USS South Dakota (BB-57) a čtyřmi torpédoborci USS Washington zamířila k ostrovu Savo, aby byla schopna reagovat na blížící se japonské síly, která zahrnovala bitevní loď Kirišima.

Ze začátku se ale souboj nevyvíjel pro americké síly dobře a BB-57, které přestal fungovat radar, byla těžce poškozena obstarožní japonskou bitevní lodí a nemohla pokračovat v boji. Naštěstí pro BB-57, které hrozilo potopení zasáhla USS Washington pod velením kapitána Glenna B. Davise.

USS Washington s podporou radaru zahájila palbu ze svých děl ráže 406 mm na Kirišimu, která byla zasažena mezi 9 - 20 zásahy hlavních děl (počet se liší podle zdroje) a více než 40 zásahy sekundárních děl ráže 125 mm. Hořící Kirišima šla ke dnu západně od ostrova Savo, kde byl její vrak v roce 1992 nalezen v hloubce 1 200 metrů Robertem D.Ballardem.

USS Washington po celou dobu války pokračovala v operacích v jižním a středním Pacifiku a zúčastnila se invazí na Gilbertovy ostrovy v listopadu 1943 a Marshallovy ostrovy následujícího roku. Podílela se také na operacích v Palaus, Leyte, Luzonu, Iwodžimě a Okinawě. Když válka skončila, prošla generální opravou, ale jejím posledním činem byl transport amerických opravářů z Evropy do vlasti.

Bitevní loď USS Washington byla vyřazena z provozu v červnu 1947 a zůstala neaktivní jako součást Atlantické rezervní flotily až do 1. června 1960, kdy byla vyškrtnuta ze seznamu námořnictva. O rok později byla prodána do šrotu.

Její šťastnější sestřičku BB-55 si nyní můžete prohlédnout na adrese 1 Battleship Road Northeast, Wilmington v Severní Karolíně, kde tato loď zůstala zachována díky kampani „Save our ship“, kdy byla v roce 1962 BB-55 proměněna v plovoucí muzeum.

V 80. letech minulého století, když Reagan nechal reaktivovat lodě třídy Iowa, přišla BB-55 o řadu systémů, které byly pak použity jako náhradní díly. Z té doby se traduje i historka, že mechanické palubní počítače byly podrobeny testu s tehdejšími elektronickými počítači a souboj tenkrát vyhrály mechanické stroje, takže i na USS Iowa byly pro řízení palby hlavních dělových věží ponechány.

Technická data třídy North Carolina:

Výtlak: 37 484 tn (standardní)
44 377 tn (plný)
Délka: 222,12 m
Šířka: 33 m
Pohon: 4 turbínová soustrojí, 8 kotlů, 121 000 shp
Rychlost: 28 uzlů
Posádka: 1880
Pancíř: boky 305 mm, paluba 140 mm, věže 394 mm

Výzbroj:

9× 406 mm (3×3)
20× 127 mm (10×2)
90× 40 (24×4)
56× 20 mm
Letadla: 3 hydroplány

Zdroj: www.19fortyfive.com, Battleship Nort Carolina Memorial

Tagy