Autor fotografie: Wikimedia / Picryl|Popisek: Loď USS West Virginia v přístavu ve Washingtonu pokrytá kamufláží
USS West Virginia měla být pohřbena společně s dalšími plavidly po japonském útoku na americký přístav Pearl Harbor, ale jako zázrakem se jí podařilo zachránit. Pro Američany to byla více než dobrá zpráva, protože bitevní loď se stala velmi platným pomocníkem v různých tichomořských kampaních proti Japonskému císařství.
USS West Virginia představovala čtvrtou a zároveň poslední jednotku bitevních lodí třídy Colorado. Plavidlo bylo uvedeno do služby v roce 1923. Loď měřila na délku 190 m a mohla se plavit maximální rychlostí 21 uzlů (39 km/h). Její dosah činil 8 000 námořních mil. Posádku tvořilo 1 241 námořníků a 64 důstojníků. Výzbroj zajišťovaly čtyři dvouhlavňové střelecké věže s 406mm děly, sekundární šestnáct kusů 127mm děl. Na plavidle bylo dále zabudováno osm kusů 76mm kanónů Mk 22 a dva torpédomety pro torpéda typu Mk 8.
USS West Virginia po Pearl Harbor: potopena a vyzvednuta
Překvapivý japonský úder na americkou tichomořskou základnu Pearl Harbor bezprostředně ohrozil kotvící bitevní lodě, křižníky, torpédoborce a další plavidla. V době japonského útoku na základnu Pearl Harbor v přístavu nekotvily žádné letadlové lodě, protože ztrátu např. USS Enterprise či USS Lexington by Američané zvláště pocítili. V přístavu Pearl Harboru bylo potopeno nebo poškozeno 8 bitevních lodí. USS West Virginia se v mělké vodě potopila také, nicméně později ji Američané vyzvedli ze dna moře. Následně bitevní loď prošla rozsáhlými opravami a modernizacemi. Zrenovovaná byla připravena se účastnit důležitých kampaní proti Japonsku v závěrečné fázi války.
Velkolepý návrat USS West Virginia do služby
Návrat do aktivní služby byl pro USS West Virginia velkolepý, neboť byla nasazena do bojů v bitvě u Leyte, která se stala největší námořní bitvou druhé světové války. Zároveň byla bitva u Leyte Američany považována za pomstu japonského útoku na přístav v Pearl Harbor. V této bitvě bylo poprvé zaznamenáno organizované využití sebevražedných letounů kamikaze. USS West Virginia byla součástí 7. flotily, které velel viceadmirál Thomas C. Kinkaid a byla jedním z plavidel, která mohla pomoci svého radaru detekovat nepřátelské cíle ve tmě, což poskytovalo možnost zasazení překvapivých úderů.
Zásluhou těchto výhod se podařilo potopit např. japonskou bitevní loď Jamaširo z třídy Takao, která byla zničena po zásahu čtyř torpéd 25. října 1944. USS West Virginia se po této důležité bitvě, ve které Američané zvítězili a Japonci utrpěli ztrátu čtyř letadlových lodí, tří bitevních lodí a osmi křižníků, zúčastnila dalších stěžejních misí. Na sklonku druhé světové války to byly např. bitvy u Iwodžimu a Okinawu, kde byl japonský odpor zvlášť silný a houževnatý. Bitevní loď USS West Virginia poskytovala bombardováním účinnou palebnou podporu pozemním jednotkám, které se snažily ostrovy dobýt.
USS West Virginia v závěru druhé světové války
V bitvě o ostrov Okinawa byla USS West Virginia součástí operačního svazu 54 a stejně jako v případě Iwodžimy poskytovala palebnou podporu pozemním silám. Dne 1. dubna 1945 byla superstruktura plavidla USS West Virginia poškozena náletem kamikaze, který měl za následek 4 mrtvé a 7 zraněných. Nicméně lodi poškození nebyla rozsáhlá, a proto mohla pokračovat dále ve svých kampaních. Po skončení války se loď účastnila podepsání japonské kapitulace 2. září 1945.
Druhá světová válka ukázala na slabosti bitevních lodí, které nedokázaly dostatečně čelit leteckým útokům. Na konci druhoválečného konfliktu byly ještě bitevní lodě používány alespoň jako doprovod větších plavidel, letadlových lodí, ale právě tyto kolosy je v jejich úkolech nakonec nahradily. Jediné bitevní lodě amerického námořnictva, které byly i po válce zachovány a opraveny byla plavidla třídy Iowa. Ty měly být v 80. letech přestavěny na lehké bitevní lodě. Vyřazena ze služby byla v roce 1947. V roce 1959 Američané rozhodli o jejím prodeji do šrotu, nicméně některé části se zachovaly např. jedno z mohutných protiletadlových děl.
Autor: Petr Duchoslav
Zdroj: Warhistoryonline.com