foto: Peter Zelizňák https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Ludvik_Svoboda_s_Gustavom_Husakom_v_Banskej_Bystrici_August_1969.jpg/Ludvík Svoboda a Gustáv Husák
Únor 1948 znamenal likvidaci omezené demokracie a nastolení mocenského monopolu KSČ. Málo se ví o tom, že převrat na Slovensku probíhal živelněji než v českých zemích a jednu z klíčových rolí měl Gustáv Husák, který se nelegálním způsobem zbavil zástupců Demokratické strany, která představovala největšího protivníka komunistů na Slovensku.
V únoru 1948 vyvrcholily nashromážděné problémy mezi KSČ a nekomunistickými stranami v Národní frontě a vládě. 12 ministrů národně socialistické, lidové a slovenské Demokratické strany (DS) podalo 20. února 1948 demisi s cílem přivodit pád vlády a vypsání předčasných voleb, v nichž měli být komunisté značně oslabeni. K demisím se však nepřipojila sociální demokracie a ani Jan Masaryk či formální nestraník ministr obrany Ludvík Svoboda, takže předseda vlády Klement Gottwald mohl argumentovat tím, že jeho kabinet bude pouze rekonstruován, což posléze ,,zařídil" výběrem věrně oddaných prokomunistických činitelů.
Na Slovensku na rozdíl od českých zemí vznikla po volbách v roce 1946 taková situace, že nevyhrála Komunistická strana Slovenska (KSS), která získala pouze 30% hlasů, ale DS s 62% hlasů, a jež tak získala většinu ve slovenských orgánech moci. Nicméně nepodařilo se jí obsadit svým člověkem předsedu Sboru pověřenců, na který měla jako vítězná strana nárok. Funkci, která byla obdobou českého premiéra, získal naopak představitel národně orientovaných komunistů Gustáv Husák, mladý ambiciózní politik, který se dral k moci.
Nepřehlédněte
Ještě před únorem 1948 počítaly politické strany s konáním druhých demokratických poválečných voleb, které měly připadnout na květen 1948....
Proti DS totiž okamžitě po volbách vystoupila KSČ, která chtěla původně stranu vyloučit z vlády, protože se měla stát ,,rejdištěm" bývalých příslušníků Hlinkovy ľudové strany, a představovat podle komunistů státně nespolehlivý element. Tato kampaň se však minula účinkem a DS tak i nadále tvořila součást vlády. V listopadu 1947 však rozjeli komunisté proti DS další kampaň s jasným cílem - zbavit tuto stranu většiny ve slovenských orgánech moci. To se jí tentokrát podařilo za použití ,,mobilizace mas", nátlaku masových organizací, zejména partyzánů a dalších nevybíravých prostředků.
V únoru 1948 sice podali představitelé DS demisi spolu s ministry národně socialistické a lidové strany, ale na Slovensku pověřenci za DS demisi nepodali, takže měli podle ústavy setrvat ve svých funkcích. Nicméně Husák, který měl instrukce z Prahy od Gottwalda, protiústavně tyto pověřence zbavil funkce s tím, že demise ministrů za DS v Praze znamená i demisi pověřenců za tuto stranu na Slovensku.
K jasně protiústavnímu kroku se pak sám Husák přiznal ve knize ,,Vzostupy a pády. Gustáv Husák prehovoril", kdy uvedl, že ,,ústavu jsem nemohl použít, volil jsem hledisko politické." Pověřenci za DS sice vyjádřili ostrý protest proti tomuto svévolnému protiústavnímu kroku, ale nemohli reálně dělat nic, protože jejich sídlo, kde úřadovali, už mezitím obsadila policie a nepustila je do budovy. Za tyto pověřence pak Husák vybral podobně jako Gottwald v Praze loajální prokomunistické představitele.
Pozdější prezident tak postupoval stejně jako předseda KSČ - zajistil pro KSS ve Sboru pověřenců většinu, to samé ve Slovenské národní radě a dalších orgánech moci. Představitelé DS pak byli perzekvováni a mnoho z nich muselo odejít do emigrace. Důležité však bylo, že Husák splnil stranický úkol a suchou cestou se zbavil největších oponentů komunistů na Slovensku, které představovala právě DS.
Tagy