Usvědčený válečný zločinec nakonec provaz za masakr nedostal. Přimluvili se Američané. Spravedlnost si pro nacistu přišla o 30 let později

Usvědčený válečný zločinec nakonec provaz za masakr nedostal. Přimluvili se Američané. Spravedlnost si pro nacistu přišla o 30 let později
Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Malmédský masakr v roce 1944
22 / 03 / 2021, 10:00

Joachim (Jochen) Peiper byl jedním z iniciátorů tzv. Malmédského masakru ze 17. prosince 1944. Původně měl být oběšen, trest mu byl však neustále zkracován, že v roce 1956 byl už volný. Spravedlnost si ho však přece jen našla, i když více než 30 let od zmíněného masakru.

Město Malmédy se stalo 17. 12. 1944 svědkem děsivého masakru. V rámci probíhající ofenzivy v Ardenách došlo u tohoto belgického města ke krveprolití, které měli na svědomí nacisté, přesněji tzv. Kampfgruppe Peiper (část 1. tankové divize SS Leibstandarte Adolf Hitler).

Velitel této jednotky Jochen Peiper zkřížil během německé ofenzivy v Ardenách cestu několika desítkám příslušníků 285. polního dělostřeleckého pozorovacího praporu (Field Artillery Observation Battalion). Po krátkém boji se Američané vzdali německé jednotce vzdali, což také předznamenalo jejich krutý osud. Po zajetí jednotky byly Američané odzbrojeni a vyvedeni na místo, kde měl záhy skončit jejich život.

Není zcela zřejmé, jak celý masakr vlastně začal, nicméně z údajů o vyšetřeování tohoto válečného zločinu vyplývá, že jeden z důstojníků SS měl z blíže neurčeného důvodu zastřelit amerického zdravotního důstojníka a ještě jednoho muže ze zajaté jednotky. Pak se k němu připojili i ostatní němečtí vojáci, kteří začali pálit ze samopalu po bezbranných Američanech. Celkem postříleli 88 z nich, 43 se podařilo nakonec jako zázrakem utéct. Ti také svědčili po válce proti Peiperovi a jeho mužům.

Peiper, který válku přežil, stanul po jejím skončení s ostatními vojáky a důstojníky Waffen-SS u amerického vojenského tribunálu. V roce 1946 byl vyřčen rozsudek, který poslal 20 obžalovaných na doživotí do vězení, přičemž 43 včetně Peipera dostali trest smrti provazem. 8 dalších pak soud odsoudil k mnohaletým trestům za mřížemi. Nicméně pak zasáhla politika.

                                      Peiper

             Válečný zločinec Joachim Peiper (Foto: Bundesarchiv, Bild 183-R65485 / CC-BY-SA 3.0)

 

Možná se to může zdát neuvěřitelné, ale ve prospěch nacistů intervenoval například známý senátor Joseph McCarthy, který navrhoval uspořádat nový tribunál, protože měly údajně existovat důkazy o tom, že Peiper byl mučen, aby se ke zločinu v Malmédách přiznal. V USA se pak vytvořilo takové ovzduší, v němž byla napadána férovost soudního procesu. Nový soud se sice nekonal, ale politické tlaky skutečně zabraly. Do roku 1948 bylo 31 rozsudků smrti ,,politickou cestou" zmírněno na nižší tresty, generál Lucius Clay se pak postaral o to, aby 6 dalších rozsudků smrti bylo revidováno a ti, kteří k nim byli odsouzeni, dostali nižší tresty. Na konci celého procesu nebyl nikdo z obžalovaných oběšen, jak se původně předpokládalo.

Sám Peiper byl propuštěn již v roce 1956 a i potom zůstal přesvědčeným nacistou. V Německu se snažil znovu zařadit do společnosti, ale musel žít s cejchem odsouzeného nacisty, a tak měl velmi ztížené pracovní příležitosti. V 60. letech byl znovu obžalován z válečných zločinů, nezávisle v Západním Německu i v Rakousku, ale oba případy byly zastaveny pro nedostatek přímých důkazů. Na začátku 70. let se proto odstěhoval do Francie a živil se překlady. Tato zastávka však pro něho byla poslední, protože tam jej dostihla po více než 30 letech od Malmédského masakru spravedlnost.

Peiper se domníval, že právě ve Francii, konkrétně vesnici Traves, najde konečně klid a že nikdo zde neodhalí jeho temnou minulost. V tom se ale fatálně mýlil a existovaly zde náznaky toho, k čemu nakonec dojde. 14. července 1976 na den dobytí Bastily byl Peiperův domov napaden neznámými útočníky, kteří doslova zasypali domek zápalnými bombami. Když objevili jeho mrtvé tělo, nemělo ruce ani nohy a bylo značně ohořelé. Zároveň vyšetřovatelé později zjistili, že Piper se útočníkům aktivně bránil svou puškou i pistolí. Ke smrti horlivého nacisty se přihlásila skupina ,,Mstitelé", nicméně ani samozvaný ,,akt spravedlnosti" nezabránil divokým spekulacím o Peiperově nedobrovolnému odchodu ze světa.

Zdroj: history.com

Tagy článku

-->