Autor fotografie: U.S. National Archives and Records Administration|Popisek: Most u Remagenu
Je březen 1945 a druhá světová válka se blíží neochvějně ke svému konci. Nacistické Německo se začíná hroutit v základech, ale to neznamenalo, že by se vzdalo. V březnu 1945 proběhly nálety zcela nových typů letounů na strategicky důležitý most u Remagenu, který na začátku března 1945 obsadili Američané.
Ludendorffův most u Remagenu byl posledním velkým mostem přes řeku Rýn, a proto Němci usilovali o to, aby jej Američané pokud možno nepřekročili. Ti jej však obsadili již 7. 3. 1945.
Předtím dostali němečtí vojáci rozkaz, aby most, přes něhož se mohli Američané dostat už do lůna nacistické říše, zničili a znesnadnili spojenecký postup. Důležitá komunikace tak měla být vyhozena do vzduchu. Tento plán však selhal na plné čáře, když nálože nakonec nevybuchly. Adolf Hitler nechal zastřelit ty, kteří měli ,,černou práci" obstarat a německé velení mělo vymyslet, jak most zničit.
Zrodil se tak plán B - masový útok zcela nových proudových stíhacích bombardérů na most, který ho měl zničit. Do akce mělo být povoláno několik stovek bombardérů včetně proudových strojů Me 262. Hlavní roli měl hrát bombardér Arado Ar 234, na který třetí říše sázela.
První let tohoto stroje, který se stal vůbec prvním německým proudovým bombardérem vůbec, se uskutečnil 15. července 1943. Maximální rychlost stroje činila 742 km/h v 6 000 m. Celkem se vyrobilo 238 kusů bombardérů, který měl představovat poněkud pozdní trumf nacistů na obranu strategicky důležitého mostu. Nicméně na druhé straně postavili Američané důslednou protivzdušnou obranu, která měla strategicky důležitou spojnici ochránit před bombardováním proudových strojů.
9. března 1945 zaútočily tři stroje Ar 234, které byly doprovázeny stíhačkami Me 262, na most, jeden bombardér však sestřelila americká protivzdušná obrana. O tři dny později se chystala shodit bomby další vlna bombardérů, ale nakonec neúspěšně. 14. března mělo reputaci bombardérů napravit jedenáct Ar 234, ale ty svou práci nezvládly. Naopak Američané slavili další úspěch, když jejich protivzdušná obrana sestřelila čtyři tyto proudové stroje.
Bombardování mostu probíhalo ve vlnách a z místa se stalo brzy nepřehledné bojiště. Nacisté chtěli navícpodpořit leteckou zteč kromě proudových bombardérů i raketami V-2 a mít tak skutečnou jistotu, že most bude zničen. Bylo použito celkem 11 raket V-2 ze základny v Hellendoornu v Nizozemí. Jenže smrtonosné střely, které devastovaly během války evropské metropole, most nakonec nezasáhly. Američané nakonec bezpečně vyčistili předmostí od německých obránců.
17. března 1945 sice most padl, ale nebylo to způsobeno bombardováním německých proudových bombardérů, ale jeho přetížením americkou technikou. 28 Američanů při pádu mostu zahynulo. Němci však již nemohli další sled událostí ovlivnit, i když se most zřítil. Američané se vydali dál do nitra třetí říše zasadit se spojenci poslední rozhodný úder nacismu. A Němcům nakonec nepomohlo ani nasazení zcela nových proudových strojů, od něhož si mnohé slibovali.