Už ho balili do pytle na mrtvoly. Tělo prošpikované kulkami Zelený baret přesto nezastavilo. Šestihodinový boj Roye Benavideze na život a na smrt

Už ho balili do pytle na mrtvoly. Tělo prošpikované kulkami Zelený baret přesto nezastavilo. Šestihodinový boj Roye Benavideze na život a na smrt
Autor: Ron Hall, public domain|Popisek: Raul Perez ,,Roy" Benavidez (uprostřed)
05 / 07 / 2021, 17:00

Raul Perez ,,Roy" Benavidez patřil k elitnímu výkvětu Zelených baretů, který se vyznamenal ve Vietnamu i přes svá četná zranění, která jej však nezastavila v boji s nepřítelem.

Zdá se to možná jako výjevy z akčního filmu se Sylvesterem Stallonem, ale Roy Benavidez přežil takřka nemožné, přitom stačil zachraňovat své spolubojovníky a zabíjet nepřátele ve vietnamském pekle. A jeho příběh vlastně začal zcela obyčejně. Narodil se v roce 1935 jako potomek mexického otce a indiánské matky. Když mu byly dva roky, jeho otec zamřel na tuberkulózu a matka se znovu vdala. Nicméně stejný osud stihl nakonec i ji a o pět let později zemřela na stejnou nemoc. Malého chlapce proto vychovával jeho dědeček, strýc a teta.

Ve škole Roy nikterak nevynikal, naopak byl terčem posměchu. Ze školy tak raději odešel, tvrdě pracoval na bavlníkových polích, aby pomohl rodině, než jej zlákala armáda. Psal se rok 1952 a Royovi bylo právě 17 let. O sedm let později se oženil s Hilariou, dokončil výsadkový výcvik a byl přidělen k 82. výsadkové divizi na základně Fort Bragg v Severní Karolíně.

Roye pak čekalo angažmá ve vietnamské válce, které však mohlo už na samém začátku dopadnout tragicky. V roce 1965 totiž šlápl na minu a vypadalo s ním bledě. Lékaři konstatovali, že už nikdy nebude chodit, ale v tomto případě se zmýlili, protože Benavidez se uzdravil a přešel k elitním speciálním jednotkám - Zeleným baretům. Po zotavení se v lednu 1968 vrátil znovu do jižního Vietnamu a tam jej brzy čekalo šestihodinové peklo - boj na život a na smrt, vystřižený jako z akčního filmu.

2. května 1968 byla vysazena na ,,horkou" půdu dvanáctičlenná průzkumná skupina, která však byla obklíčena houževnatým severovietnamským nepřítelem, jednotkou o síle asi 1 000 mužů. Benavidez slyšel radiové volání o pomoc, neváhal a šel svým kamarádům na pomoc. Helikoptéra jej přepravila na území obklíčené nepřítelem, a Benavidez se jal svého extrémně nebezpečného úkolu. Jeho spolubojovníci se nacházeli v takřka bezvýchodném postavení,

Benavidez se však poté, co dorazil za svými kamarády, bez váhání vystavil nepřátelské palbě a několikrát byl raněn. Přesto zachránil život 8 mužům, ostatní již byli v té době po smrti. To už na Benavideze začali přímo dorážet nepřátelští vojáci. Jeden ho bodl bajonetem, Benavidez si jej pohotově vyndal z těla a nožem dotěrného vojáka zabil. Benavidez navedl pilota helikoptéry, aby mohl naložit zraněné na palubu. Utrpěl další zranění, tentokrát od nepřátelského granátu a začali na něho dotírat další Severovietnamci. Jeden ho zezadu napadl pažbou pušky, Benavidez jej v boji muž proti muži ho usmrtil, zabil potom několik severovietnamských vojáků.

Boj trval nekonečných 6 hodin, než se helikoptéra se zraněnými včetně Benavideze se mohla konečně vznést. Tam hrdina ztratil vědomí a byl pokládán za mrtvého. Už ho balili do pytle na mrtvoly, on pak musel s vypětím všech sil plivnout na lékaře, aby dokázal, že žije. Benavidez byl dopraven na operaci do Saigonu, kde se vzpamatovával dlouhou dobu ze svých zranění - střelných, bodných, navíc měl zraněné ruce, záda, střepiny měl i v srdci. Po celém těle mu pak ,,napočítali" 37 kulek!

Nakonec se Benavidez zotavil a za své neobyčejné hrdinství byl vyznamenán Medailí cti, čtyřmi Purpurovými srdci a dalšími mnoha oceněními. Přesto zůstal Benavidez skromným chlapíkem, který prohlašoval, že vlastně žádným hrdinou není. V armádě zůstal do roku 1976, kdy se vrátil s rodinou v Texasu. Pořádal besedy ve školách a nabádal mládež, aby nesklouzla k drogám a zahálčivému způsobu života. Napsal tři autobiografické knihy o svém životě a vojenských zkušenostech, které za léta své služby nabyl.

Benavidez zemřel v 63 letech na komplikace spojené s cukrovkou. Byl pohřben se všemi vojenskými poctami a americká armáda si dodnes připomíná statečného muže, který prošel vietnamským peklem, aby zachránil své druhy a nemilosrdně pobil své nepřátele.

 

Zdroj: history.net

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace