Muzeum druhé světové války na Ukrajině je děsivou připomínkou hrůzy bojů

Muzeum druhé světové války na Ukrajině je děsivou připomínkou hrůzy bojů
07 / 06 / 2018, 10:00

Muzeum je opět umístěno v areálu lávry na Ukrajině. Muzeum není jen úchvatné, ale zároveň děsivé. Fotografie nemohou vystihnout hrůzu a realistické pojetí samotného muzea. Ať se již jedná o záběry s koncentračních táboru s gilotinou, která byla v táborech umístěna a propriety, které v táborech sloužily.

Reálně zničená bojová technika, především nacistického Německa ve stavu ,v jakém dostala destruktivní zásah dělostřeleckým granátem. Insignie německých vojáků a důstojníků včetně zástav a označení útvarů.

Dobové uniformy německých vojáků a důstojníku umístěné pod sklem, aby se k nim nedostal vzduch, svědčí o jejich realističnosti, včetně průstřelů uniforem.

Muzeum nelze z pohledu fotografa pojmout komplexně. Můžete fotit, najít určitý systém, ale nikdy se Vám nepodaří vystihnout tu atmosféru, kterou muzeum bez přičinění vystavujících má.

psali jsme: Předválečná a válečná vojenská technika, která nestála v první linii

gilotina

Nebudu tedy komentovat fotografie, snad je pouze doplním velmi strohým popisem. Všem, kdo se zajímají o historii, doporučuji toto místo navštívit. Jak jsem již uvedl, nečekejte mimo destruktivně zničené techniky a velmi zvláštní atmosféry vymalovanou, vyčištěnou a olejem potřenou techniku. Čekejte na hrůzu, která na Vás bude dýchat. U všech zničených zbraní reálně umírali lidé, na jedné i druhé straně.

Na konci muzea, které je mimochodem třípatrové, dojdete do obrovského sálu, kde do výše cca 5 až 6 metrů jsou umístěny dobové fotografie všech padlých občanů a vojáků Ukrajiny. Sál je skutečně děsivý.

dělo2

Na jaře 1941 byly utvořeny čtyři tzv. Einsatzgruppen, mobilní vražedné jednotky, sestavené většinou z příslušníků SS a různých policejních skupin, které následovaly německou armádu v dobývaných oblastech východní Evropy. Organizace likvidace židovského obyvatelstva na sovětském území měla poněkud jiný průběh než v západní a střední Evropě. Veřejné vraždění přímo v ulicích tu bylo zcela běžné. Existovaly v zásadě čtyři různé metody organizace vyhlazování židovského obyvatelstva:

  • Nacisté jmenovali několikačlennou židovskou radu - judenrat - z řad prominentních osob. Židé v dané oblasti se museli pod výhružkou trestu smrti zaregistrovat u židovské rady a po nějakém čase se shromáždit na stanoveném místě. Odtud je nacisté a pomocné jednotky sestavené z místních kolaborantů odváděli na určité místo, kde je po skupinách postříleli.
  • V menších městech a vesnicích s nižším počtem Židů, kteří byli známí všem místním obyvatelům, nebyly jmenovány judenraty a k vraždění docházelo bezprostředně po příchodu nacistů.
  • Jinde byli Židé shromážděni v určených městských čtvrtích, většinou v těch s vysokou koncentrací židovského obyvatelstva. Nežidovští obyvatelé dané čtvrti se museli vystěhovat. Židé pak byli v ghettech hlídáni a nuceni nosit zvláštní označení na oděvu. Ghetta většinou existovala pouze několik týdnů, případně měsíců. Poté byli Židé najednou nebo po skupinách odvedeni na nedaleká místa, kde byli zavražděni.
  • Další metodou bylo vytvoření provizorních koncentračních táborů, často v budovách bývalých továren. Odtud byli Židé odváděni a vražděni.

K velkým masovým vraždám na Ukrajině došlo například v Kamenci Podolském na západě země (v srpnu 1941 tu příslušníci Einsatzgruppen a dalších jednotek zabili přes 23 tisíc Židů) nebo v rokli Babí jar u Kyjeva.

psali jsme: Lávra - kulturní bohatství Kyjeva, které stojí za vidění

Koncem září a začátkem října 1941 zde bylo během pár dnů postříleno téměř 34 tisíc židovských obětí. V Babím jaru docházelo v následujících měsících k dalším masakrům, kterým padly za oběť další tisíce Židů, Romů a sovětských válečných zajatců. Pár měsíců před osvobozením Kyjeva v listopadu 1943 nechali Němci v rámci zahlazování stop svých zločinů otevřít masové hroby v Babím jaru a spálit mrtvoly.

auto

V černomořském ukrajinském přístavním městě Oděsa žilo před válkou 180 tisíc Židů. Když v říjnu 1941 Němci spolu s Rumuny město obsadili, byla už nejméně polovina oděských Židů na útěku. Oděsa se stala hlavním městem tzv. Transnistrie (bývalé ukrajinské území, cca 25 000 km2, které připadlo pod rumunskou vládu). Ke krutému pogromu tu došlo odvetou za atentát na rumunské vojenské velitelství: 19 000 Židů bylo nahnáno na náměstí, kde je rumunští vojáci postříleli a následně těla spálili. Dalších 20 tisíc Židů bylo deportováno do vesnice Dalnik, kde byli zavražděni. Další Židé byli zavřeni v rumunských koncentračních táborech Bogdanovka, Domanevka a Achmetevka. Koncem prosince 1941 bylo zbývajících asi 40 tisíc oděských Židů nahnáno do ghetta Slobodka, kde byli později zabiti. Na druhou stranu bylo obecně obyvatelstvo tohoto kraje nastaveno k Židům o něco příznivěji než jinde na Ukrajině - případy pomoci Židům se tu počítají na tisíce - a osvobození se v této oblasti dožilo výrazně více Židů než na dalších územích SSSR okupovaných Němci.

kulomet

Významná židovská komunita žila také na Krymu. Vedle tzv. krimčaků, kteří tu žili po staletí a hovořili tatarsko-židovským dialektem, se zde od konce 18. století usazovalo mnoho ruských Židů, a tak jich tady na začátku války žilo kolem 80 tisíc. I odtud se ale části Židů podařilo před Němci uprchnout. Od zimy 1941 a v průběhu následujícího roku v krymské oblasti vraždila Einsatzgruppe D, která spolu s příslušníky wehrmachtu zabila přibližně polovinu z původních 80 tisíc Židů.

Nepřehlédněte na Security magazínu: Technologie - nejnovější ,,vychytávky" ze světa vědy a techniky. Od futuristických zbraní až po bojové drony. S námi víte více

 

Autor: Luděk Vokál

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace