PACV neboli Patrol Air Cushion Vehicle bylo hlídkové vznášedlo, které se stalo známé svou účastí ve válce ve Vietnamu. Bojovníci Vietcongu dali vznášedlu, kterého se obávali, přiléhavou přezdívku "Monstrum".
Stroj se zapsal do dějin této války i přes nasazení pouhých sedmi kusů - tedy čtyř původních PACV spadajících pod US Navy a tří upravených ACV pro US Army.
Design stroje vycházel z původního návrhu vznášedla britské firmy Saunders-Roe SR.N5, na který koupila v roce 1965 licenci americká firma Bell Aerosystems a upravený stroj nazvala SK-5. Námořnictvo na nový stroj prakticky ihned zareagovalo a rozhodlo se nakoupit malé množství těchto strojů. Testy probíhaly na základně Coronado v Kalifornii u San Diega. Ihned se prokázala vysoká agilita, které nemohla klasická hlídková loď dosáhnout. Maximální rychlost tohoto monstra měla dosahovat až 60 uzlů, při dojezdu 165 námořních mil. PACV byl podle námořnictva USA z jedné třetiny vrtulník, z jedné třetiny letoun a z jedné třetiny loď.
PACV byl velmi široký díky gumovým vzduchovým polštářům, kabina posádky ležela v centrální části trupu a turbínový motor GE vybavený třílistou vrtulí Hamilton (zajišťovala dopředný pohyb) ležel hned za ní. Vertikální zdvih zajišťoval dvanáctilopatková vrtule poháněné stejným motorem GE. Změna směru byla řízena dvěma propojenými svislými kormidly.
Kabina posádky byla vybavena okny po celé své délce, v její horní části byl umístěn radar. Pilot stroje seděl v pravé přední části stroje, naproti seděl operátor radaru. Přední střelec byl umístěn nad kabinou před radarem. Posádku stroje tvořilo většinou 3-5 mužů.
Nebylo neobvyklé vidět stroje PACV s domalovanými žraločími zuby jako součástí psychologické hry s Vietcongem.
Výzbroj byla tvořena jednoduchým či dvojitým kulometem Browning M2 0,5" namontovaným v horní části plavidla, který byl doplněn kulomety M60 0,3" po stranách stroje. Dále se na PACV nalézaly granátomety ráže 40 mm a ruční zbraně posádky.
První nasazení proběhlo v deltě řeky Mekong, kde stroje působily v rámci Task Force 16 jako divize PACV 107. Brzy po prvních zkušenostech došlo ke zvýšení balistické ochrany strojů. PACV se ukázaly jako efektivní zbraň proti Vietcongu zejména v mokrém a měkkém terénu, kam jiná americká technika nemohla. Negativem byl obrovský hluk, který generovala turbína GE, stejně tak poměrně komplikovaná mechanická stavba. Jejich rychlost a palebný výkon ale negativa vyvažoval.
Americká armáda pozorně sledovala výsledky strojů US Navy a zadala společnosti Bell vývoj vlastní verze námořního PACV. Tato vznášedla byla delší a širší, s lepší výzbrojí a pancéřováním a vznikla ve třech kusech s označením ACV 901, 902 a 903. I ACV se ukázaly jako efektivní zbraň a byly nasazeny v rámci operace Plain of Reeds, stroje často spolupracovaly s vrtulníky.
ACV 901 a 902 byly poničeny v lednu a srpnu 1970, a armáda rozhodla svá ACV již neopravovat. Třetí stroj se vrátil do USA, kde je vystaven v US Army Transportation Museum.
Ze strojů námořnictva zbyl do dnešní doby jen PACV-4, veterán dvou nasazení ve Vietnamu a následně služby u kanadské pobřežní stráže.
I přes svojí schopnost efektivního boje proti nepříteli, byl program bojových vznášedel ukončen vzhledem k vysoké náročnosti jejich provozu, kdy na jeden stroj připadal 24 členný tým, který se PACV/ACV staral. Mechanické a logistické požadavky na provoz byla také neúměrně vysoké.
Zdroj: MilitaryFactory.com
Tagy