Velitel legendární ruského křižníku Varjag obdržel vyznamenání od japonského císaře

Velitel legendární ruského křižníku Varjag obdržel vyznamenání od japonského císaře
Autor: By Uncredited - probably Robert L. Dunn - The Russo-Japanese War, P.F. Collier & Son 1904, Public Domain|Popisek: Křižník Varjag
11 / 01 / 2021, 10:00

19. srpna 1855 se v pevnostním městě Dinamünde narodil Vsevolod Fjodorovič Rudněv do rodiny hrdiny rusko-turecké války v letech 1828-1829, kapitána F.N. Rudněva. A jablko nepadlo daleko od stromu.

Po smrti svého otce v roce 1864 se rodina přestěhovala do města Ljubaň v provincii Petrohrad. V roce 1872, po absolvování gymnázia, Vševolod nastoupil do námořní školy v Petrohradě, jediné ruské vzdělávací instituce v té době, která cvičila důstojníky námořnictva. Na rozkaz ministra námořnictví byl na školu přijat s plnou vládní podporou na počest vojenských zásluh jeho otce.

V květnu 1873 byl Rudněv zařazen do aktivní služby, absolvoval několik výcvikových plaveb v Baltském moři a brzy byl povýšen na poddůstojníka. Po vynikajících výsledcích v závěrečných zkouškách a obdržení Nachimovovy ceny byl v květnu 1876 opět povýšen a přidělen k výcvikové fregatě Petropavlovsk, kde strávil více než rok na zahraniční cestě.

Během příštího desetiletí se kariéra Vsevoloda Rudněva úspěšně rozvíjela, sloužil v Baltské a Tichomořské flotile, účastnil se dálkových plaveb, byl vysokým důstojníkem a velitelem mnoha válečných lodí. V roce 1900 byl kapitán 2. třídy Rudněv jmenován starším asistentem velitele základny v Port Arthuru, kde byla umístěna 1. tichomořská eskadra, která byla hlavní silou ruské flotily na Dálném východě.

Port Arthur se v té době aktivně rozvíjel, suchý dok byl přestavěn a rozšířen, přístav byl plně elektrifikován a byla posílena pobřežní obrana. V prosinci 1901 byl Rudněv povýšen na kapitána 1. třídy a o rok později byl jmenován velitelem křižníku Varjag.

Situace na Dálném východě v té době byla stále napjatější. Japonsko, které se intenzivně připravovalo na válku získávalo nad carským Ruskem výraznou převahu. V předvečer rusko-japonské války byl Varjag poslán do neutrálního korejského přístavu Chemulpo (nyní Inčchon). 26. ledna (7. února) 1904 se japonská eskadra šesti křižníků a několika torpédoborců přiblížila k zátoce Chemulpo a zastavila u vnějšího okraje zátoky. Ve vnitřním přístavu v té době byly ruské lodě křižník Varjag a dělový člun Koreets, a několik válečných lodí z jiných zemí. Ráno 27. ledna (9. února) poslal japonský kontradmirál S. Uriu ultimátum Rudněvovi, kterým oznámil, že Japonsko a Rusko jsou ve válce, a požadoval, aby lodě opustily přístav před polednem.

Rudněv se rozhodl prorazit z přístavu, který blokovaly japonské lodě. Ruské lodě Varjag i Koreets bojovaly s nerovnou přesilou aktivně a obratně manévrovaly. Brzy dobře mířená palba ruských námořníků přinesla své výsledky, byly poškozeny tři japonské křižníky a poté byl potopen nepřátelský torpédoborec.

V hrdinském boji s japonskou přesilou byl Varjag těžce poškozen a byl nucen se vrátit do přístavu Chemulpo, aby provedl opravy a znovu se pokusil o proražení blokády. Poškození lodi však bylo příliš vážné, křižník se naklonil, parní stroj byl nefunkční a asi polovina všech děl byla zničena. Rudněv učinil rozhodnutí plně podporované radou důstojníků, které bylo okamžitě provedeno. Tedy opustit lodě, křižník potopit, dělový člun vyhodit do povětří, aby lodě nepřítel nezabavil. Zraněný Rudněv byl posledním, kdo opustil křižník Varjag určený ke zkáze. Japonci se ale křižníku stejně zmocnili a po opravách sloužl u japonské flotily pod jménem Soya až do dubna 1926.

Ruští námořníci se vrátili do své vlasti a ruská společnost je nadšeně přivítala a obdivovala jejich výkon. Kapitán 1. stupně Rudněv byl vyznamenán Řádem sv. Jiří 4. stupně a stal se velitelem bitevní lodi Andrej I., která se stavěla.

Jeho brilantní kariéra však brzy skončila, v listopadu 1905 byl za odmítnutí disciplinárních opatření proti revolučně smýšlejícím námořníkům své posádky propuštěn z flotily. Po válce, v roce 1907, japonský císař Meidži udělil Rudněvovi Řád vycházejícího slunce 2. třídy a stal se tak prvním Rusem, kterému se dostalo takové pocty. Z japonské strany se jednalo o bezprecedentní uznání nepřátelského velitele. Rudněv vyznamenání přijal, ale nikdy je na veřejnosti nenosil.

V posledních letech svého života žil Rudněv na svém panství v provincii Tula. Vsevolod Fjodorovič Rudněv zemřel 7. července 1913 ve věku 57 let.

 

Zdroj: prlib.ru, redstar.ru

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace