Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo
Mongolsko stálo neochvějně po boku Sovětského svazu během druhé světové války. SSSR pomohlo ke konečnému vítězství ve válce.
Sovětský svaz měl během druhé světové války řadu spojenců, kteří věrně bojovali po jeho boku. Nicméně pokud bychom měli hovořit o těch z nejoddanějších, musíme zmínit Mongolsko. Sovětsko-mongolské vztahy byly do budoucna určeny, ,,džentlemenskou dohodou" z roku 1934, která byla stvrzena paktem v roce 1936. O jeho funkčnosti se obě strany přesvědčily o tři roky později, kdy spojené sovětsko-mongolské síly porazily již předtím v důležité bitvě u řeky Chalchyn, čím byl pokus o japonskou invazi do Mongolska odražen. Spojenecká pouta se tak mezi oběma zeměmi ještě více utužila.
Když došlo k německému přepadu Sovětského svazu 22. června 1941, Mongolsko ještě týž den vyhlásilo nacistickému invazorovi válku a družná spolupráce tak pokračovala i v čase největšího ozbrojeného konfliktu v dějinách lidstva.
Samozřejmě Mongolsko nedisponovalo takovými prostředky, aby mohlo poslat Sovětskému svazu silnou expediční a dobře vyzbrojenou početnou jednotku. Na druhou stranu se odhaduje, že se bojů v Rudé armádě zúčastnilo od 500 do několika tisíců dobrovolníků, kteří válčili proti Němcům na východní frontě. Velitelé Rudé armády Mongoly oceňovali pro jejich execelentní lovecké a jízdní schopnosti, takže se tito bojovníci uplatňovali v jezdectvu či jako schopní snajpři.
Na druhé straně se Mongolové kromě spíše okrajovější bojové činnosti spíše soustředili na jiné, ale ale užitečné oblasti - svým spojencům například posílali oblečení, svrchníky z vlny a soustředili se na další podpůrnou činnost různého druhu, která přišla Rudoarmějcům vhod. Mongolové byli skutečně oddaným národem a ve válečných časech koloval slogan, že v jejich zemi nemá být jediného člověka, který by nějakým prostředkem nepřispěl Rudé armádě k boji s německým nepřítelem.
A zásobování Rudoarmějců se opravdu dařilo - od Mongolů v říjnu 1941 do Sovětského svazu dorazily kromě již zmiňovaných svrchníků také teplé vesty, rukavice, boty, svetry. Další vlak, který dorazil do Sovětského svazu v únoru 1942, pak obsahoval různé pochutiny - od párků až po cukrovinky.
Mongolové však Rudé armádě věnovali i ,,dražší" dary, například koně. Jeden z pěti koní v Rudé armádě byl právě ten mongolský. A koně se více než hodili, protože Sověti zaznamenávali jejich velké ztráty po dobu konfliktu. Během války tak Mongolsko zajistilo skoro půl milionu koní, které mířili do Sovětského svazu.
Jednotliví Mongolové pak přispívali Sovětům přímo měrou vrchovatou. Například chovatelka Engaelyn Badamová přispěla jménem své rodiny 16 velbloudy, 93 koňmi a dalšími zvířaty a darovala rovněž 10 000 tugriků (mongolská národní měna) pro účely Rudé armády. Vlaky z Mongolska pak příjižděly do Sovětského svazu pravidelně až do začátku roku 1945 a poskytovaly Rudé armádě vítanou pomoc.
V lednu 1942 začala celonárodní mongolská sbírka na výrobu tanků, které by byly věnovány Rudoarmějcům. V roce 1943 tak mohla být sovětská 112. tanková brigáda posílena o 32 tanků T-34 a 21 lehkých tanků T-70, které byly výsledkem mongolské sbírky. Mongolové vybrali rovněž peníze na zřízení 2. stíhací peruti (,,Mongolský lid"). Ta jasně svými nápisy na trupu stíhacích letounů La-5, kterých bylo v jednotce 12, odkazovala na mongolské spojence.
Peruti, jejíž drtivou část tvořili sovětští piloti, velel Aleksandr Ivanovič Majorov, kterému byl uděla titul Hrdina Sovětského svazu. Peruť se například zúčastnila důležité operace Bagration v roce 1944, ale i berlínské a pražské operace v roce 1945 a dalších podpůrných misí. Zajímavé je zmínit, že na konci války se mongolské jednotky se také účastnily bleskového tažení Rudé armády do japonského Mandžuska v srpnu 1945.
Mongolové jako spojenci Sovětský svaz nezklamali, jejich válečný příspěvek byl více než užitečný a Sověti dokázali tuto pomoc ocenit.
Zdroj: Russia Beyond