Autor fotografie: Arihant Agarwal / Flickr|Popisek: Nacistický symbol
Ani oficiální ukončení druhé světové války neznamenalo zastavení bojů na československém území. Příkladem je právě také Bitva u Slivice, kde měli Rusové údajně potkat „zombie" nacisty.
Druhá světová válka sice byla v Československu ukončena kapitulací nacistického Německa 8. května 1945, ale na našem území se stále objevovaly německé jednotky, které se nechtěly vzdát nebo jim nebyl umožněn přechod na západ. Jednou z nich byla i skupina asi 7 000 vojáků patřících pod německého generála Carl von Pückler-Burghausse, které se vyskytovaly několik kilometrů od Příbrami u osady Slivice. Nacistický generál od 8. května vyjednával s Rusy o kapitulaci, protože nechtěl padnout do zajetí, ale to se mu příliš nepodařilo. Adolf Hitler spáchal sebevraždu již více než týden dřív, situace již byla zpečetěna.
Němci se tedy v okolí Slivice opevnili a začali bojovat s místními obyvateli, partizánskými jednotkami, sovětským hnutím odporu, ale také americkými vojáky. Ke konfliktu se však později připojila také sovětská armáda, která Němce tvrdě porazila. Zatímco bitva skončila zabitím více než tisíce vojáků wehrmachtu, na straně partizánů a sovětů hranice obětí nepřekročila 80 mužů. Genrál von Pückler-Burghausse proto v důsledku toho svou nucenou kapitulaci, při které navíc vpadlo do zajetí nejméně 6 000 jeho mužů, neustál a po ponižujícím podepsání dokumentů spáchal sebevraždu.
Nejen v mysli nacistů, ale také sovětů však tato bitva zůstala zarytá až do jejich smrti. V přímém boji zde totiž zažili takové okamžiky, které nemohli vymazat z paměti. Několik sovětských vojáků totiž vypovědělo, že chování jejich nepřátel bylo natolik zvláštní, že si jej nedokázali nijak racionálně vysvětlit. Zažili totiž plazící se postřelené německé vojáky, které údajně nešlo zabít normálním způsobem, tedy klasickou střelbou na "tělo", ale definitivně je zastavila pouze až kulka do hlavy.
.jpeg)
Podle vzpomínek vojáka Jolkina připomínali němečtí vojáci zombie. „Kousek ode mne se plazil raněný Němec. Měli jsme sice nařízeno brát všechny raněné, ale takovéto případy byly důstojníkům většinou jedno. Jeden z našich k němu přiskočil a střelil ho do zad. Němec se sice zkroutil jako červ, ale hýbat se nepřestal. Ten voják do něj vypálil další ránu, ale ten Němec prostě nezemřel. Všimli si toho i ostatní vojáci,“ popisoval své zážitky sovětský vojín. Rudoarmějci podle vzpomínek nemohli dorazit raněné, ani když do nich nasypali zásobník samopalu. Zabrala až kulka do hlavy.
V Bitvě u Slivice možná hrály roli drogy
Nacističtí vojáci se měli však také údajně začít napadat sami navzájem. Právě to mělo nakonec podle svědků rozhodnout o výsledku celého střetu. Dosud se však nepodařilo prokazatelně vysvětlit, co tento divný stav mužů zapříčinilo, a proč byli schopni i přes těžká zranění stále přežít. Jednou z možností by mohly být drogy jako pervitin nebo jiné omamné látky, které podle množství pramenů vojákům wehrmachtu přidělovaly ve velkém množství. Pervitin by totiž mohl vysvětlit otupení smyslů a také množství jejich energie. Je však také stejně tak možné, že si svoje zážitky sovětští vojáci poněkud přibarvili.