VIDEO: Britský letoun TSR.2: Nepřátelské území měl zasypat pumami, a to i jadernými. Kontroverzní rozhodnutí projekt zrušilo

VIDEO: Britský letoun TSR.2: Nepřátelské území měl zasypat pumami, a to i jadernými. Kontroverzní rozhodnutí projekt zrušilo
Autor: RuthAS, CC BY 3.0 |Popisek: BAC TSR-2
13 / 11 / 2021, 10:00

BAC TSR.2 představoval taktický bombardovací, útočný a průzkumný letoun, za jehož vývojem stála společnost British Aircraft Corporation (BAC). Stroj byl navržen k tomu, aby rychle pronikal v malé výšce do oblasti silně bráněné fronty a napadal cíle velké důležitosti v blízkém zázemí protivníka přesně svrhovanými pumami, konvenčními nebo jadernými. Slibný projekt však nakonec zrušilo kontroverzní rozhodnutí.

Britové pracovali na přelomu 50. a 60. let na zajímavém projektu taktického, útočného a průzkumného letounu, který dostal název TSR.2. Předchůdcem plánovaného letounu byl bombardér English Electric Canberra, který operoval ve velkých výškách, nenesl však žádné zbraně. Protože se stroj pohyboval ve velkých výškách, ztěžovalo tento fakt pokusy o hloubkový průnik.

                                     

                                                                             Video: YouTube

Hledalo se tedy vhodné řešení a v roce 1956 britské ministerstvo zásobování vstoupilo v jednání se společností English Electric a téma bylo jasné - nastavení parametrů nového útočného letounu. V původním plánu byl i malý stroj, podobný stíhačce. Projekt dostal označení P.18. Zazněly i jiné návrhy, modifikovat Canberu na novou roli jako projekt P.17. Specifikace na letoun byly oficiálně vyhlášeny v březnu 1957 pod označením GOR 339 (GOR je zkratka pro General Operational Requirement – Obecný operační požadavek).

Vzhledem k tehdejší úrovni technologie se jednalo o nesmírně ambiciózní plán, to znamená vyrobit nadzvukový letoun, schopný operovat za každého počasí a na velké vzdálenosti s jadernými zbraněmi, při rychlostí více než Mach 2 ve velkých výškách nebo Mach 1,2 těsně u země a se schopností STOL - krátkého vzletu z neupravených či nouzových ploch. Z vývoje GOR 339 se nakonec vyvinul TSR.2, který měl být vyráběn ve spolupráci továren Vickers-Armstrongs a English Electric.

TSR.2 byl typový název pro letoun, který vznikl na základě požadavků GOR 339. Jedná se o první písmena z ,,Tactical Strike and Reconnaissance“ – taktický útok a průzkum. Délka stroje činila 27,20 m, rozpětí 11,30 m. TSR-2 poháněla dvojice turbokompresorových dvouhřídelových proudových motorů Bristol Siddeley Olympus 320-22R, maximální rychlost při zemi byla Mach 0,9 až 1,2, ve výšce Mach 2,15.

TSR.2 měl podle předpokladů být schopen nést výzbroj o hmotnosti 900 kg ve vnitřní pumovnici při akčním radiu 1 000 nm (tj. 1 852 km). Z toho se předpokládalo 100 nm (185 km) prolétnutých ve velké výšce rychlostí Mach 1,7 a 200 nm (370 km) během průniku do oblasti cíle a vylétnutí z ní při rychlosti Mach 0,95 ve výšce do 200 ft (60 m) nad terénem. Zbývající část bojového letu měl stroj absolvovat rychlostí Mach 0,92. Jestliže by se celý let odehrával ve výšce do 200 ft, mohlo dojít k omezení akčního radiu na 700 nm (1 300 km). S těžším nákladem výzbroje bylo přípustné odpovídající snížení doletu.

První let nového letounu se uskutečnil v roce 1964. Právě premiérový let prokázal v praxi životaschopnost letounu a jeho předpokládané výkony. Na druhé straně se projevily problémy s nevyzkoušenými motory a systémy zatahování podvozku. Do prvního prototypu nebyly instalovány žádné pokročilé elektronické systémy, ověřovaly se pouze letové vlastnosti a celkový výkon stroje, jenž byl hodnocen jako velmi přesvědčivý.

Nicméně projekt se postupně prodražoval, a to začalo ,,spořivější" vysoké britské politické činitele znepokojovat. Kromě toho na další vývoj TSR.2 měl vliv i fakt, že se ,,na scéně" objevil americký letoun F-111 Aardvark, což byl první sériově vyráběný letuschopný stroj s měnitelnou geometrií křídel a zároveň první bitevní letoun schopný přesného bombardování z malé výšky.

A vzhledem k k vzrůstajícím nákladům na projekt TSR.2 a pokračujícími dohady o budoucích potřebách armády a letectva se zmínění politikové začali přiklánět k variantě pořízení F-111. Hledalo se ekonomičtější řešení v podobě právě amerického letounu, čímž se na druhé straně zpečetil osud nákladného, ale slibného projektu TSR.2.

Když se objevily první zprávy o možném zrušení britského vývoje, zaměstnanci BAC uspořádali protestní pochod a nová labouristická vláda možnost jakýchkoli omezení projektu TSR.2 důrazně popřela. Ovšem již v parlamentní rozpravě o rozpočtu na další fiskální rok dne 6. dubna 1965 byl oznámen plán zakoupit F-111. Již o týden později britský ministr financí bránil toto rozhodnutí v diskusi na půdě parlamentu jako „výrazně ekonomičtější“.

tsr

                                 TSR.2 XR220 v muzeu RAF v Cosfordu (Foto: Corsairoz, CC BY-SA 4.0)

 

V roce 1965 všechna snaha přišla vniveč a projekt TSR.2 zrušen. Všechny přípravky a nástroje pro sériovou výrobu TSR.2, stejně jako rozestavěné letouny, byly následně sešrotovány. Dva již dokončené ale „nezalétnuté“ stroje zůstaly zachovány, i když s částečně poničeným vnitřním vybavením a chybějícími systémy. XR220 lze vidět v Muzeu RAF, Cosford (poblíž Wolverhamptonu), XR222 v Imperial War Museum na letišti Duxford. Spolu se dvěma rozestavěnými trupy (XR221 a XR223) byl jediný letuschopný exemplář TSR.2 (XR219) převezen do Shoeburyness a použit jako cíl při zkouškách odolnosti konstrukce moderního letounu a jeho systémů vůči palbě protiletadlových zbraní.

Nicméně nakonec se na britském nebi ani F-111 neobjevil. Pro Británii měla vzniknout varianta F-111K, ale i tady došlo ironií osudu k výraznému překročení finančního limitu, další vývoj zkomplikovaly i technické problémy. Když si navíc přičteme i fakt, že v té době britská libra prošla tvrdou devalvací, došlo v roce 1967 ke zrušení již podepsané objednávky na 50 kusů a místo nich dostalo Královské letectvo stroje F-4 Phantom II a Blackburn Buccaneer.

V britském leteckém průmyslu ještě dlouho poté, co byl projekt TSR.2 zrušen, probíhaly vášnivé diskuse a dohady o pravých příčinách ukončení slibného vývoje. Některé hlasy hovořily o tom, že projekt se stal obětí politických hrátek, konspirace, podle dalších se jednalo o cílenou sabotáž určité skupiny. Kritice byla podrobena také zbytečná unáhlenost zrušení projektu. Nicméně je třeba objektivně říct, že současně projekt svazovaly možná až příliš vysoké ambice, narůstající náklady a některé nezanedbatelné technické potíže.


Zdroj: history.com, Wikipedia

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace