Na starším, ale povedeném videu je zachycen let proudového letounu Messerchmitt Me 262 známý jako Schwalbe (vlaštovka). Po 61 letech tak letoun, který byl nasazen koncem druhé světové války, mohli zájemci znovu obdivovat.
Messerchmitt Me 262 byl německým stíhacím proudovým letounem, který nacisté nasadili ke konci války. Adolf Hitler si od nového stroje sliboval, že nacistické Německo konečně dostalo smrtící zbraň proti nepříteli, a proto také (a často neúměrně) do vývoje letounu zasahoval. Me 262 začal být ale vyráběn již před začátkem druhé světové války, v roce 1938. O dva roky později byl dokončen první prototyp letounu, který měl být osazen dvěma proudovými motory, a v roce 1941 začaly první testy tohoto stroje.
psali jsme: Vzácné dobové záběry: sestřel Messerschmittu Me-262 americkým stíhačem
Problém však nastal s vyvinutím proudových motorů firmou Bayerische Motorwerke, které nabraly značné zpoždění proti konstrukci prototypu Me 262. Bylo tedy přistoupeno k prozatimní variantě, když Me 262 konstruktéři osadili provizorními pístovými motory JUMO 2010.
Když byly proudové motory připravené, rozhodli se designeři, že pístový motor přesto nechají v pohonném ústrojí jako záložní jednotku. Když byl nový stroj hotov, začaly spory o to, jaké úkoly bude vlastně Me 262 plnit. Zatímco konstruktéři trvali na tom, že letoun musí být z podstaty stíhacím strojem, Hitler naléhal, ať je z něho bombardér, který může účinně ,,zasypat" spojenecké invazory zejména na plážích, až se budou vyloďovat.
psali jsme: Messerschmitt Me 262 bude znovu lietať nad Českou republikou, počas Aviatickej púte 2016 v Pardubiciach.
V říjnu došlo k prvnímu bojovému nasazení letounu, které vedl slavný pilot Walter Nowotny. Letoun se sice v boji velmi dobře osvědčil, ale jednotka vedená Nowotnym zaznamenala kvůli poruchovosti prvních strojů stíhací verze Me 262 poměrně nzačné ztráty. Další jednotkou, tentokrát silnější než byla ta Nowotnyho, byla Jagdverband (JV) 44, již zformoval neméně slavný pilot Adolf Galland. Proudové stíhačky v této jednotce zaznamanávaly na sklonku války velký počet sestřelů.
Stíhací verze Me 262 rozsévala mezi nepřáteli smrt především svou velkou palebnou silou, kterou obstarávaly čtyři kanóny Rheinmetall-Borsig MK 108 ráže 30 mm. Mezi její hlavní slabiny však patřil start a přistávací fáze, kdy byl Me 262 nejzranitelnější, čehož samozřejmě nepřátelé hojně využívali.
I když měl Me 262 mimořádný potenciál, jeho nasazení až ke konci války nemohlo zvrátit rozložení sil, které hrálo jasně v neprospěch Německa. Hitlerův sen o nasazení těchto letounů, které by zabránily spojencům v rozvrácení Třetí říše, tak zůstal naštěstí jen nerealizovaným snem.
Nepřehlédněte na Security magazínu: Technologie - nejnovější ,,vychytávky" ze světa vědy a techniky. Od futuristických zbraní až po bojové drony. S námi víte více
Zdroj: youtube.com
Tagy