Osamělá královna Severu Tirpitz - 12. listopadu 1944 zlikvidovalo 30 bombardérů RAF poslední Hitlerovu bitevní loď

Osamělá královna Severu Tirpitz - 12. listopadu 1944 zlikvidovalo 30 bombardérů RAF poslední Hitlerovu bitevní loď
12 / 11 / 2018, 18:15

Hlavní význam německé bitevní lodi Tirpitz spočíval po celé tři roky především v holém faktu její existence. Boj proti Tirpitzi začal v okamžiku, kdy v lednu 1942 bitevní loď poprvé vyplula, a pokračoval celou řadou útoků, až do 12. listopadu 1944, kdy byl tento poslední symbol Kriegsmarine potopen.

Winston Churchill dne 25. ledna 1942 napsal Výboru náčelníků štábů: „O přítomnosti Tirpitze v Trondheimu teď víme. Zničení nebo jen ochromení této lodi by bylo největší současnou událostí na moři. Žádný jiný cíl nelze s Tirpitzem srovnávat. Je nyní bez protiletecké ochrany, kterou by měl v Brestu a kterou by mu poskytl domovský přístav. Stačí jej ochromit, a nevrátí se zpátky do Německa... Celosvětová námořní situace by se pak změnila a my bychom znovu získali převahu v Pacifiku.“

Psali jsme: Chlouby Hitlerovy Kriegsmarine Bismarck, Scharnhorst, Graf Spee na barevných záběrech

Německá bitevní loď totiž na sebe vázala tolik sil britské Royal Navy, že bitevní loď Prince of Wales a bitevní křižník Repulse byly odeslány do Tichého oceánu bez ochrany letadlové lodi Victorious, která německý kolos střežila. Oba bitevníky byly krátce po svém příjezdu do Pacifiku potopeny japonským letectvem.

Psali jsme: Potopení britské bitevní lodi HMS Prince of Wales japonskými bombardéry

Bombardéry, řiditelná torpéda, miniponorky - tím vším se Royal Navy snažila Trirpitz zlikvidovat. Vytrvalé útoky na tuto loď začaly nést svoje ovoce a po útoku miniponorek 22. září 1942 byl trup lodi natolik poškozen, že byla snížena maximální rychlost lodi na 27 uzlů.  

Tirpitz v Altenfjordu

15. září 1944 byla nad Tirpitzem zcela jasná obloha a britské bombardéry opět zaútočily. Kouřová zařízení loď schovala, ale jedna z šestitunových pum Tallboy dokonala dílo zkázy a pokřivila pláty na přídi lodi poté, co prorazila příď a explodovala na hladině. Z Tirpitze byl definitivně mrzák, schopný vyvinout rychlost pouhých 8 uzlů.

Loď byla poté přesunuta z Altenfjordu do Tromso, kde měla sloužit jako plovoucí pevnost a chránit pobřeží. Tirpitz byl umístěn v mělkých vodách, aby bylo vyloučeno riziko, že bude během leteckého útoku potopen. Pod kýl nahrnula pracovní komanda, vybavená z Německa přisunutou technikou, písečný val, který měl stabilitu zvýšit. Po skončení těchto prací opustilo loď na pět mužů, kteří až dosud obsluhovali strojovny, německé velení již nepočítalo s tím, že by Tirpitz ještě někdy vyplul.

Psali jsme: Před 75 lety Bismarck potopil britský bitevní křižník HMS Hood

Tirpitz se nyní ale ocitl o 200 mil blíže Velké Británii a RAF toho hodlala řádně využít. I když jen mrzák, Tirpitz musel být zlikvidován. Třicetjedna bombardérů Lancaster se odlepilo 28. října 1944 z letiště ve skotském Lossiemouth a vyrazilo s lodí definitivně skoncovat. Tehdy ale naposledy stálo štěstí u německé lodi a před úderem Britů ji milosrdně schovala oblaka.

12. listopadu RAF zaútočilo znovu a 30 bombardérů naložených šestitunovými pumami Tallboy vyrazilo k německé bitevní lodi. Tentokrát žádná oblaka loď nechránila a zařízení na výrobu umělého kouře ještě nebyla naistalována. Letadla Goeringovy Luftwaffe tradičně nikde...

V 8.40 se ve výši 14 000 stop otevřela první pumovnice a superpuma se řítila na cíl. Za ní druhá, třetí a další. Během tří minut svrhli Britové osmnáct šestitunových pum. Šestnáct minulo, ale dvě zasáhly pravobok Tirpitze. Prorazily horní palubu a nezastavila je ani hlavní pancéřová paluba uvnitř lodi, která až dosud byla vždy bezpečnou záštitou. Potom zaburácely dva výbuchy a loď se začala naklánět. Kotevní řetězy, jejich články tvořila železa o síle mužského zápěstí, praskaly jako provázky. (Hubáček, Moře v Plamenech) 

První útočná vlna svoje dílo zkázy dokonala a nad Tirpitzem se vznášela oblaka dýmu a tak se druhé vlně útočících bombardérů již další zásah nepodařil. 

Poslední britský bombardérale zachytil poslední okamžiky bitevní lodi, která podle Sira Ludovica Kennedyho „žila životem invalidy a zemřela smrtí mrzáka“.

Zdroj: Miloš Hubáček, Moře v plamenech 

 

 

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace