VIDEO: Legendární tank T-34 driftuje na sněhu

VIDEO: Legendární tank T-34 driftuje na sněhu
Autor fotografie: Galin Vladimír Petrovič / Public Domain / Wikipedia Commons|Popisek: T-34 model 1941
23 / 05 / 2024, 11:00

Tank, který umí i driftovat na sněhu, se stal legendou druhé světové války. Sledujte úžasné záběry ikonického T-34 v akci a objevte historii legendárního tanku T-34, jeho vývoj, technické inovace a roli ve druhé světové válce.

Vývoj legendárního tanku T-34 začal v roce 1937, kdy závod v Charkově obdržel zakázku na nový tank, který by nahradil dosluhující stroje řady BT, inspirované americkými konstrukcemi. Hlavní konstruktér Michail Koškin byl pověřen úkolem navrhnout kolopásový tank, avšak vědom si limitů tohoto designu, vytvořil i alternativu s čistě pásovým podvozkem, kterou nazval A-32. V roce 1938 představil Koškin oba prototypy výboru Rady obrany SSSR. Varianta A-32 se setkala s okamžitým odmítnutím ze strany vojenských velitelů Rudé armády, zejména maršálů Vorošilova a Kulika. 

 

 

Vývoj tanku T-34: Od počátků k legendě

Kulik údajně zuřil nad tím, že si konstruktér vůbec dovolil nabídnout nějakou nekolopásovou variantu, a svůj ostrý nesouhlas doplnil „odbornými posudky a doktrínami“, které by skuteční odborníci na tankovou techniku odmítli. Přesto, k překvapení mnohých, zasáhl Stalin a rozhodl, že oba prototypy budou vyrobeny a podrobeny zkouškám. Tento nečekaný obrat umožnil pokračování vývoje A-32, později přejmenovaného na T-32. Pro stroj to znamenalo náročnou cestu plnou technických a byrokratických výzev.

 

Psali jsme: 

 

 

Technické inovace tanku T-34

 

Kulik vynaložil veškeré úsilí, aby zdůraznil nedostatky prototypu T-32 a současně bagatelizoval obdobné problémy stroje A-20. Pod jeho tlakem se komise přikláněla k odmítnutí T-32. Pod dojmem úspěšných střeleckých zkoušek, ve kterých T-32 vynikl, však komise od jeho zamítnutí upustila. Nakonec se rozhodli doporučit tento stroj do sériové výroby v mírně upravené variantě, která se později stala známou jako T-34.

Dne 19. prosince 1939 vydal Komisariát strojírenství příkaz závodu v Charkově, aby vyrobil první sérii tanků, které po menších úpravách dostaly označení T-34. Po počátečních úspěšných zkouškách se však objevily problémy s nadměrným opotřebováním některých dílů, což vedlo k dočasnému zastavení produkce v březnu 1940. Maršál Kulik dokonce nařídil zrušení výroby a vývoj nového tanku. Toto rozhodnutí bylo nakonec zvráceno a projekt byl zachráněn, ale Kulik opět způsobil značné zpoždění.

 

Tank T-34 představoval průlom v tankové konstrukci. Na rozdíl od jeho předchůdců šikmé pancéřování a výkonný kanón ráže 76,2 mm nabízely tanku bezprecedentní kombinaci palebné síly, ochrany a mobility. Tank T-34 byl poháněn inovativním vznětovým motorem V-2, který vznikl jako pokračování vývoje experimentálního leteckého modelu. Tento motor se vyznačoval neobvykle nízkou hmotností díky rozsáhlému použití hliníkových slitin, což přispělo k jeho výjimečné efektivitě a výkonu. Výjimkou byly stroje vyrobené v roce 1940, z nichž byla kvůli nedostatku motorů V-2 většina vybavena typem Mikulin M-17 z tanku BT, který byl licenčním motorem německého původu BMW.

V době svého nasazení v roce 1941 byl T-34 považován za nejlepší střední tank na světě, což potvrdili i němečtí generálové, kteří obdivovali jeho nadřazenost nad tehdejšími německými obrněnci. Při svém prvním nasazení tanky T-34 zcela změnily pravidla hry. Německé tanky s 37mm kanónem neměly šanci, protože nedokázaly proniknout jeho pancíř ani z nejbližší vzdálenosti. Poněkud lépe si vedly novější modely s 50mm kanónem a stíhače tanků Panzerjäger I, které mohly zasáhnout některé slabší části zadního pancíře. 

T-34

Největší hrozbou byly střední tanky Panzer IV, vybavené krátkým 75mm kanónem, a útočná děla schopná proniknout boční a zadní pancíř zblízka a při velkém štěstí i čelní část vozu. Nicméně, dostat se do takové blízkosti nebylo snadné, protože 76mm kanón T-34 snadno probíjel čelní pancíř všech těchto vozidel i na velkou vzdálenost. Německé tanky měly výhodu v několika technologických aspektech: lepší komunikace díky zabudovaným vysílačkám, prostornější bojový interiér, kvalitnější zaměřovací systémy a lepší výhled. Německá technika se stále považovala za spolehlivější. Přesto tyto sekundární výhody hrály při přímém střetnutí jen malou roli. V roce 1941 neměl T-34 na bojišti konkurenci.

 

Nové výzvy pro T-34: Německé odpovědi

 

S příchodem nových německých strojů v roce 1942 se situace na frontě dramaticky změnila. Improvizované stíhače tanků Marder I a modernizované Panzer IV vybavené dlouhým 75mm kanónem začaly představovat vážnou hrozbu pro T-34. Tyto německé tanky, které konečně mohly čelit sovětským obrněncům nebyly jediné. Přidala se k nim i útočná děla StuG III, která od verze F dostala také dlouhý 75mm kanón, čímž se výrazně zlepšila jejich schopnost ničit pancéřované cíle. Ačkoliv T-34 stále vynikal svou kvalitou a neustálými vylepšeními, jakým byl například zvyšující se počet vysílaček, německé stroje se stávaly stále nebezpečnějšími protivníky. Jejich schopnost dostávat se do kritické vzálenosti znamenala výzvu pro sovětské tankisty.

T-34 in Lwow

V roce 1943 se na bojišti objevily nové německé stroje, které pro T-34/76 představovaly tvrdého soupeře. Do boje vstoupil těžký tank Tiger, který patřil do zcela jiné třídy, a střední tank Panther, jenž T-34 výrazně překonával v přesnosti a účinnosti svého kanónu. Navíc se na scéně objevila řada modernizovaných německých stíhačů tanků schopných přímého střetu s T-34. Sovětská odpověď na tuto hrozbu přišla v podobě tanku T-34/85. Debata o tom, který tank byl lepší, zda Panther nebo T-34/85, zůstává mezi nadšenci do tankové techniky živá dodnes. Každý z těchto tanků vynikal v různých parametrech a byl navržen pro odlišné úkoly, což činí jejich přímé srovnání obtížným.

 

Dědictví tanku T-34

 

Navzdory počátečním výrobním problémům se tank T-34 stal páteří sovětských obrněných sil během druhé světové války. Jeho konstrukce umožňovala neustálé vylepšování, které odpovídalo měnícím se požadavkům bojiště, a zajišťovala rychlou a efektivní produkci. Sovětský průmysl nakonec vyrobil přes 80 000 kusů tohoto tanku, čímž se stal jedním z nejvýznamnějších a nejvlivnějších tanků druhé světové války.

Základní charakteristika:

Posádka: řidič, velitel, střelec, nabíječ
Délka: 6,75m
Šířka: 3m
Výška: 2,45m
Hmotnost: 26 000kg
Hlavní zbraň: 76,2mm kanón, 2X 7,62mm kulomety
Max rychlost: 55km/h
Dojezd: 184 na cestě
Pohon: 12-válcový Diesel (500 koní)

Zdroje: panzernet.net, youtube.comStoplusjedna.cz, wikipedia.org

Tagy článku