Autor fotografie: US Air Force / Public Domain / Wikimedia Commons|Popisek: Letoun XB-70 Valkyrie po přistání používá ke zpomalení vlečné padáky
Dne 30. dubna 1966 utrpěl druhý prototyp bombardéru XB-70 zkrat v systému při zatahování podvozku krátce po vzletu z letecké základny Edwards. V důsledku této poruchy se příďový podvozek zasunul jen částečně a došlo k poškození pneumatiky.
Posádka se snažila příďové kolo opět spustit dolů, ale záložní hydraulika selhala. Zkusili dvakrát takzvaný manévr touch and go, kdy měl náraz o přistávací plochu podvozek uvolnit. Ani tento pokus však nevedl k úspěchu. Situace začala být kritická, bombardér XB-70 Valkyrie byl v ohrožení, a s ním i posádka. Měli před sebou těžkou volbu: buď riskovat těžké přistání, nebo opustit stroj a nechat ho zničit, což by znamenalo ztrátu jednoho z nejdražších projektů své doby a to nejen v USA.
_at_the_rollout_May_11_1964_061122-F-1234P-014.jpg "US Goverment / Public Domain / Wikimedia Commons")
Nouzové přistání XB-70 Valkyrie na videu
Naštěstí byla Valkyrie natankovaná a tak mohla s posádkou kroužit 2 hodiny okolo letecké základny, aby pozemní řídící centrum něco vymyslelo. Jedinou cestou se ukázalo zkratování záložního okruhu, kde selhal jistič. Problém byl v tom, že posádka neměla čím. Nakonec našel jeden z členů týmu USAF, Joe Cotton, kancelářskou sponku a pomocí ní se mu povedlo obejít poškozený jistič a obrovský stroj přistál se zablokovanými třemi brzdami ze čtyř, v důsledku čehož shořela hlavní přistávací kola Valkýrie. Tuto skutečnost můžete koneckonců vidět na videu.
Další nehoda XB-70 Valkyrie, tentokrát při vzletu
O dva týdny později už ale stroj mohl zase vzlétnout. Svému osudu však neunikl a byl zničen při tragické srážce ve vzduchu 8. června. Tento incident ukazuje, že Valkyrie byla náročná na ovládání, jak ilustruje další video, tentokrát s problémem během vzletu. V 58. sekundě videa došlo k explozi kola, což způsobilo vážné komplikace. Při extrémních rychlostech a nárocích na konstrukci letadla byl každý technický problém potenciálně fatální, což se ukázalo jako velké riziko v programu XB-70 Valkyrie.
Vznik a význam letounu se schopností Mach 3, XB-70 Valkyrie
North American XB-70 „Valkyrie“ byl americký letoun vyvíjený v 50. letech 20. století jako výškový jaderný bombardér dlouhého doletu schopný operovat při rychlosti Mach 3. Předpokládané náklady na zavedení letounu do výzbroje, technologické problémy a nová role při nasazení strategických bombardérů, definovaná na začátku 60. let, znamenaly ukončení projektu XB-70 Valkyrie ve prospěch vývoje a použití technologie jako balistické rakety. Nakonec proto byly postaveny jenom dva prototypy XB-70, které sloužily při výzkumu chování velkých letounů za letu vysokou nadzvukovou rychlostí. První z nich je vystaven v Národním muzeu USAF na základně Dayton. Druhý prototyp byl zničen v roce 1966 po srážce s F-104 během předváděcího letu.
Technologická rivalita mezi XB-70 Valkyrie a YF-12
Přestože nouzové přistání XB-70 Valkyrie bylo technicky komplikované. Tento letoun nečelil výzvám jen ve vzduchu, ale i na zemi. Program XB-70 byl často porovnáván s konkurenčním YF-12, kde rivalita probíhala i mezi samotnými inženýry a piloty obou programů. Zatímco XB-70 bylo bombardérem s vysokou rychlostí a obrovskými rozměry, YF-12 byl rychlý stíhací letoun navržený k průzkumu a obraně. Testovací piloti jako Al White a Jim Eastham se často navzájem provokovali, přičemž Eastham tvrdil, že YF-12 překonává XB-70 v počtu misí nad Mach 3.
Ukončení projektu XB-70 Valkyrie
Přestože XB-70 Valkyrie slibovala revoluci v nadzvukových bombardérech, její osud byl zpečetěn změnou vojenských priorit. Na přelomu 50. a 60. let se americká strategie přesunula k preferenci pro jaderné zbraně jako hlavnímu nástroji odstrašení, což z Valkyrie učinilo zbytečně nákladný projekt. Letouny určeny k bombardování už neměly tak klíčovou roli v jaderné strategii, a program XB-70 byl proto postupně opuštěn. Projekt se stal obětí posunu k levnějším a efektivnějším prostředkům strategické obrany.
Zdroj: www.nationalmuseum.af.mil, supersabresociety.com, www.designfax.net