Autor fotografie: rpphotos / Flickr.com (CC BY-NC 2.0) |Popisek: Huey Tzompantli
V hlubinách pod srdcem Mexico City, kde kdysi stálo hlavní město Aztécké říše Tenochtitlán, byla objevena věž plná lidských lebek. Tento nález vyvolává nové otázky o kultuře obětování především ve světle informace, komu kosterní pozůstatky patřily.
Archeologové z Národního institutu pro antropologii a historii (INAH) objevili pod hlavním městem Mexika více než 650 lebek pokrytých vrstvou vápna a tisíce dalších fragmentů. Lebky byly naskládány ve tvaru věže nedaleko místa, kde stával hlavní aztécký chrám Templo Mayor. Tento objev, na němž archeologové pracovali přes dva roky, znovu otevřel otázky týkající se kultury obětování, kterou Aztékové praktikovali už v době, kdy v 16. století dobyl jejich říši slavný conquistador Hernán Cortés. Věž z lebek přitahuje pozornost nejen díky svému rozsahu, ale i kvůli překvapivému zjištění – mezi stovkami lebek se našly i ty patřící ženám a dětem.
Aztékové byli známí svými rituálními oběťmi, které přinášeli jako dar bohu slunci. Tyto rituály měly velmi drastický průběh. Během obřadů kněz vytrhl obětem srdce přímo z hrudníku a následně jej roztrhl. Praxe byla Aztéky chápána jako klíčová pro udržení kosmického řádu a přízně bohů. Mezi 676 nalezenými lidskými lebkami však množství z kosterních pozůstatků patřilo dětem a ženám, což překvapilo archeology a antropology, včetně Rodriga Bolañose, který sdílel své překvapení s novináři: „Očekávali jsme jen muže, převážně mladé muže, kteří bývají bojovníky, protože o ženách a dětech si zkrátka nemyslíte, že by šly do války.“ Tento nález tak vyvolává nové otázky o tom, kdo všechno mohl být obětován a z jakých důvodů. Před nalezením tohoto významného objevu se totiž předpokládalo, že byli obětování především muži a to vojenští zajatci Aztéků.
Tajemství Tzompantli, aneb k čemu Aztékům sloužila věž z lebek
Věž, jejíž průměr činí přibližně šest metrů, stála na rohu kaple zasvědcené aztéckému bohu slunce, války a lidských obětí Huitzilopochtli. Tento objekt je považován za součást Huey Tzompantli, obrovského uspořádání lebek, které mělo v očích nepřátel i místním obyvatel vzbuzovat hrůzu. Aztécká společnost vytvářela tzompantli po celém svém území. Byly to stojany zdobené lebkami, kam byly umísťovány pravděpodobně ještě “čerstvé” useknuté hlavy nepřátel. Po rozkladu měkké tkáně je Aztékové pravděpodobně spojovali maltou, takže na stojanech zůstávaly pouze samotné lebky.
Zatímco hlavy obětí byly veřejně vystaveny, někteří vědci upozorňují na kanibalizmus spojený s pojídáním končetin aztéckých obětí. Mnich Fray Diego Durán, který se s Aztéky sám setkal, tyto informace potvrdil, když uvedl, že lebky byly přeneseny do chrámů až poté, co bylo maso z těl zkonzumováno. Durán také poznamenal, že tzompantli byly pravidelně obnovovány. Když lebky zestárly a začaly se rozpadat, podle Durána se obvykle roztříštily na kusy. Při renovaci palisády, která byla časem nutná, se mnohé lebky během demontáže poškodily. Některé byly odstraněny, aby uvolnily místo novým ostatkům budoucích obětí.
Archeologický tým pod vedením Loreny Vázquez z Národního institutu (INAH) používá špičkové technologie a metodiky pro prozkoumání a ochranu nalezených artefaktů. Práce, která začala již v roce 2015, odhalila nejen lebky, ale i další předměty, které by mohly vést k lepšímu porozumění této fascinující a v mnoha ohledech záhadné civilizace. Každá lebka v Huey Tzompantli má svůj příběh. Vědci pomocí moderních forenzních a archeologických technik, jako je DNA analýza a radiokarbonové datování, pracují na rekonstrukci životů obětí. Tyto informace nám však nejen pomohou lépe pochopit, kdo byli Aztékové a jaké rituály formovaly jejich společnost, ale především také jaké bylo pozadí jejich obětí.