Autor fotografie: Theodor Aman [Public domain], via Wikimedia Commons|Popisek: Vlad Tepes
Roku 1460 sultán Mehmed vyslal poselstvo k vojvodovi Vladovi, aby mu připomněl jeho vazalské povinnosti. Vlad se však nikdy nepovažoval za tureckého vazala a už vůbec se nehodlal před Mehmedem klanět. Vlad se cítil jako suverénní panovník a už od dětství, které trávil jako rukojmí na tureckém dvoře, pociťoval k Turkům odpor.
Vlad poselstvo vyhodil, a aby zdůraznil své odmítnutí, nechal poslům přibít jejich turbany k hlavě.
Vlad vládl ve Valašsku od roku 1456. Brutálním pozabíjením odbojných bojarů dokonale upevnil svou mocenskou pozici a střetu s Turky se nebál. Vlad proslul ve své zemi spoustou krvavých činů. Zemi zbavil všech žebráků tím, že je nechal všechny upálit. Podobně si počínal s cikány. Nechal upéct jejich předáky a zbytek donutil tu hrůznost sníst. Nutno dodat, že cikáni se potom jeho knížectví vyhýbali obloukem. Prakticky každý zločin se v zemi trestal naražením na kůl a zločinnost výrazně poklesla. V hlavní městě v Tirgovisti stál na roubení kašny zlatý pohár, ze kterého se mohl každý napít. Nikdo si ho nedovolil ukrást.
Vlad byl přísný, ale i spravedlivý. Věrnost a čestnost uměl ocenit a obchod byl v zemi na vzestupu. Mehmed nemohl na Vladovu urážku reagovat, protože se sám angažoval v boji proti Persii, a tak Vlad povzbuzen jeho nečinností sám podnikl tažení na turecké území na jihu Dunaje. Zničil všechny místní pevnosti a taktikou spálené země učinil území neobyvatelné. Vlad správně počítal s tím, že tu potáhne turecká armáda a chtěl jí pochod co nejvíc ztížit. Jeho muži pozabíjeli tisíce lidí a jako důkaz svého úspěchu poslal Vlad Matyáši Korvínovi dva pytle plné odříznutých nosů a uší.
psali jsme: VIDEO: Archeologové našli na Sibiři 3 000 let starého ,,Vlada Napichovače"
Mehmeda zprávy z Valašska dokonale rozzuřily, prý nechal ubičovat posla, který mu je doručil. Shromáždil 100 tisícové vojsko a v dubnu 1462 vytáhl na sever. Neměl v plánu podmanit Valašsko, chtěl si i podmanit Sedmihradsko a udělat s obou zemí turecké provincie. Vlad byl schopen shromáždit vojsko o síle 20 tisíc mužů, a proto nechtěl riskovat jeho ztrátu v otevřené bitvě. Rozhodl se pro strategii guerillového boje. První velké ztráty způsobuje Turkům už při jejich přechodu Dunaje. Turci postupovali vylidněnými oblastmi, protože všechno obyvatelstvo se na Vladův pokyn ukrylo do hor a vzalo sebou všechno jídlo a dobytek. Bylo žhavé léto a Turci nacházeli jen otrávené studny. Museli pochodovat v sevřených řadách, protože jim neustále hrozil útok ze zálohy. Všechny menší jednotky vyslané pro potraviny vojvodovy muži pozabíjeli nebo je zajali.
Jedné noci udeřil Vlad na turecký tábor, s cílem zabít Mehmeda. Osobně vedl své muže do boje, a i když se jim omylem povedlo zabít velkovezíra, způsobil Turkům těžké ztráty. Valaši pak zmizí v neproniknutelné noci a nechají za sebou obrovský chaos. Vlad posiluje morálku armády tím, že všechny muže, co mají zranění na předních částech těla, bohatě odměňuje. Ty co utrpěli potupné rány na zádech, nechá na místě narazit na kůl. Turci postupovali pomalu na Tirgoviste a Mehmed byl z války stále více vyčerpán.
Když umořená armáda konečně dorazila k hlavnímu městu, čekal ji tam pohled na les 20 tisíc lidí naražených na kůl. Byla to soukromá Vladova sbírka, někteří naražení lidé tam doslova hnili už celé roky. Těm prvním, kteří tam byli už od počátku Vladovy vlády, se už v břichu usadili ptáci, ti další pocházeli z řad zajatých Turků a mnozí z nich ještě žili.
psali jsme: V bitvě u Nikopole Zikmund Lucemburský a křižáci selhali
Pohled na mrtvoly vyvolal hrůzu i v jinak divokých Turcích. Trigivist byla prázdná a vyklizená. Nebylo co dobývat a nebylo s kým vyjednávat. Obě strany byly vyčerpané a nikdo nevěděl, co bude dál. Vlad doufal, že mu přijde na pomoc Matyáš Korvín, Mehmed se zase modlil, aby s ním Vlad svedl otevřenou bitvu. A tehdy zasáhl Vladův soused kníže Štěpán. Využil situace a obsadil valašské strategické město Kiliji. Vlad byl nucen reagovat. Rozdělil armádu na dvě části a vydal se čelit Štěpánovi. Druhá část vojska měla za úkol pokračovat v dosavadní taktice a vyhýbat se bitvě. Vlad sice Štěpána zahnal nazpět za hranice, jeho muži ho však neposlechli a nechali se zničit v bitvě. To Mehmedovi stačilo, aby ukončil tažení. Nechal novým knížetem prohlásit Vladova bratra Rada a odtáhl ze země pryč. Nechal mu v zemi dostatek vojska, aby se mohl udržet u moci. Na jeho stranu postupně přešli nejenom přeživší bojaři, ale i většina prostých lidí, které Vladova hrůzovláda vyčerpala.
Vladovi nezbylo nic jiného, než aby se i se zbytkem své armády stáhl do bezpečí k uherskému králi. Vlad pak žil dlouhou dobu na uherském dvoře, nejdříve jako host, potom v luxusním domácím vězení a tam také přestoupil z pravoslaví na katolictví. Do Valašska se vrátil v roce 1475 po smrti svého bratra. Hned se zapojil do boje s Turky a příští rok byl zabit v boji. Dodnes se neví, jestli ho zabil nepřítel nebo jeho vlastní muži.
Zdroj: Svatá válka