Vlasovci - třikrát zrazená armáda

Vlasovci - třikrát zrazená armáda
Autor: Autor: Bundesarchiv, Bild 183-N0301-503 / CC-BY-SA 3.0, CC BY-SA 3.0 de, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=5435377|Popisek: Vlasov a jeho armáda
13 / 09 / 2018, 10:30

Andrej Andrejevič Vlasov se narodil roku 1901 v provincii Nižní Novgorod, ve vesnici Lomakino. Jeho otec byl obyčejný sedlák, který se příležitostně věnoval krejčovství, aby uživil rodinu. Andrej byl jeho osmé dítě.

Proto nepřekvapí, že nezbylo dost peněz pro všechny děti a že samotný Andrej tak mohl navštěvovat jen bezplatný kněžský seminář. V roce 1917 po říjnové revoluci se ale odmítl stát knězem a zahořel pro nové myšlenky bolševické vlády. V roce 1919 už za ně bojoval proti Denikinově armádě v 2. Donské divizi, kde po důstojnické škole zaujal místo velitele čety.

Byl výjimečný voják. Dokázal si získat respekt, probudit u vojáků sebevědomí, vést je a podřídit své osobě. Zároveň dbal o to, aby měli všeho dostatek. Je to s podivem, když si představíme ohromného, skoro dvoumetrového Vlasova s brýlemi snad na deset dioptrií, ale právě to ukazuje, jak výjimečná osobnost to byla.
V roce 1920 se Vlasovova divize ocitla na Krymu, kde čelila bílé armádě generála Wrangela. Tady se stal zástupcem náčelníka této divize na štábu. Požádal ale o přeložení k bojovým jednotkám. Proto se stal velitelem průzkumného oddílu.

psali jsme: Jak slavný maršál Žukov přežil stalinské čistky a stal se hrdinou SSSR

Po porážce Wrangela válka pro Vlasova skončila. V armádě ale zůstal. Požádal o velitelské místo a bylo mu uděleno. V roce 1924 se stal velitelem roty plukovní školy 26. střeleckého pluku. V roce 1928 prošel důstojnickým kurzem a následně se stal velitelem praporu. V roce 29 byl povolán na učitelské místo do vojenské školy v Leningradě. Po absolvování dalšího kurzu se stal zástupcem náčelníka učebního oddělení.
Po službě na velitelství Leningradského vojenského okruhu se dostal ke skutečně nevděčné práci. Byly mu svěřovány zanedbané útvary. Díky svým schopnostem pak ale udělal z každého minimálně jeden z nejlepších útvarů.

Během velké čistky v letech 1934-1938 měl velkou kliku. Bez legrace. Jeho bratr Ivan byl popraven za kontrarevoluci v 19. roce, takže se snadno mohl ocitnout na hledáčku paranoidního Stalina. Do toho něco uměl a skutečně znamenal. V době, kdy čistka zasáhla armádu, pobýval zrovna v Číně. Nemohl tedy nic proti Stalinovi ani při nejhorší tajemníkově paranoie podniknout.

Naopak. Jako čerstvě povýšený plukovník velel ukrajinskému vojenskému sektoru. Roku 1938 byl navíc poslán jako vojenský poradce s dalšími čtyřiceti důstojníky generálu Čankajškovi na pomoc proti Japoncům. Opět zde přednášel na vojenské akademii. Před odletem v listopadu 1939 obdržel Řád zlatého draka-nejvyšší čínské vyznamenání.

Stal se velitelem 99. divize, označované za jednu z nejhorších. Opět z ní udělal tu lepší a do toho byl povýšen následující rok na generálmajora. V roce 1941 se pak opřel slušně do Němců. Nedá se říct, že opřel. Vlasovova armáda bránila před Němci Kyjev, kde skoro vykrvácela. Rozkaz k ústupu přišel pozdě. Co pozdě, v době kdy byla ona armáda, respektive to, co z ní zbylo, obklíčena. Po malých skupinkách se musela prostě probít skrz nepřítele ke svým. Se svými vojáky se pak probojoval ven i Vlasov.

Po přesunu se měl dostavit do hlavního stanu, kde mu byla svěřena za úkol obrana Moskvy. K dispozici dostal nově se formující 20. armádu. Vlasov se s Němci utkal hned, jak se Guderianova armáda dostala na dohled Moskvy.

Vlasov nečekal, až Němci zaútočí. Zaútočil na ně sám, když to nečekali a chtěli si tu oddechnout. Prorazil přes ně, vnikl do vzniklé kapsy a rozřízl tak německou linii vedví. Když se Němci vzpamatovali a chtěli Rusy vzít do obklíčení, což se jim málem podařilo, navázal Vlasov spojení s jednotkami před Moskvou a se svými jednotkami v německých zádech vzal Němce z obou stran do svěráku. Vlasov opět prorazil zpět a spojil se s moskevskými jednotkami. Němci se museli znovu přeskupit a zahájit další drtivý útok. Vlasov na vlastní zodpovědnost nasadil sibiřskou divizi, která měla být nasazena jinde, a útok odrazil. Němci ustupovali vyčerpaní, zmrzlí a se zkrvavenými hlavami. 5. prosince 1941 bylo u Moskvy dobojováno.

6. prosince 1941 vydal Vlasov rozkaz ke generálnímu útoku. Vyčerpaní Němci mu nebyli schopní odolat. Kromě moskevské armády se do bojů zapojily i armády Západního, Brjanského a Kalininského frontu. Německá armáda byla až do ledna hnána zpět z Ruska. Stalin dal v této době totiž rozkaz ke stažení 1. úderné armády z fronty, takže intenzita útoku ochabla.

psali jsme: Stalin si nechal triumf nad nacismem potvrdit dvakrát

Andrej Vlasov byl vyznamenán Řádem rudého praporu, povýšen na generálporučíka a nakonec v březnu 1942 jmenován velitelem 2. úderné armády na severu v Leningradu, v oblasti Volchovského frontu. Měl za úkol prolomit obklíčení Leningradu. A tady byl i zajat.

Jak na to došlo? S jedinou armádou byl prakticky bez podpory zvenčí obětován jako útočný klín s celou svou 2. armádou, která měla prorazit jednotky generála Lindenmanna. Ten se samozřejmě nedal a po zahájení útoku na své jednotky přešel do protiútoků na boky 2. armády. 2. armáda se tak ocitla v obklíčení a neměla se jak dostat ven. Většina vojáků zůstala v obklíčení, zemřela v bojích nebo hlady, protože už před útokem vázlo zásobování jídla i munice. Vlasov dostal do boje to nejhorší, co dostat mohl a do toho ho Stalin nechal v rejži snad s myšlenkou, že Vlasov se zase nějak dostane ven. Až na výjimky se to však nepodařilo ani jeho vojákům.
Vznik ROA: V zajateckém táboře Vlasov otevřeně kritizoval Stalina, jeho praktiky a o strategii a taktice radši ani nemluvě. Nezradil jenom Vlasova, ale každého vojáka ze sovětské strany, který upadl do zajetí. Bral je automaticky za zbabělce a zrádce. Nechtěl měnit ani důležité zajatce, jako mu nabízeli výměnu Pauluse za vlastního syna Jakova.

Proto chtěli Vlasova využít a protože byl už pro svou vlastní zemi zrazen a obětován, tedy mrtvý, kývnul na spolupráci. Jednalo se ale tedy o spolupráci z donucení a nejprve nijak velkou. Vlasov byl využíván hlavně propagandisticky, i když hned po uvedení do spolupráce uvažoval o tom, co dnes známe jako ROA, tedy Ruskou osvobozeneckou armádu, známější jako Vlasovci. Říkejme jim tedy nadále ROA, protože takový je jejich správný název.

Němci se takové armády ale báli. Nesmíme zapomínat na likvidaci nezávislého ukrajinského státu Štěpána Bandery, který se mohl stát do budoucna nevhodnou konkurencí a protivníkem. Také jim to nehrálo do karet při představě Lebensraumu (Životní prostor) na Východě, o kterém snili už jejich předchůdci.

A do toho nějaký Vlasov, i když vysoký důstojník, chce nezávislý svobodný stát, kde se nepočítalo s nacismem ani komunismem. Plán Vlasova byl jasný doslova jako facka. Chce stát bez nacionálního socialismu i socialismu komunismu. Naopak chtěl liberální. Vlasovci samotní by se pak dali označit jako nacionalisté, nikoliv však nacionální socialisté.

Nacionalismus jako takový je jen jiný termín pro vlastenectví. Kdo četl politické ideologie Andrew Heywooda, ví, že nacionalismus je vlastně souhrnný ekvivalent pro pozitivní i negativní stránky vlastenectví. Správná část nacionalismu je patriotismus (doslova láska k otčině), vlastenectví a boj za národní sebeurčení. Ta špatná část je xenofobie, rasismus a ideologie nacionálního socialismu či nacionálně socialistické kominterny (mezinárodní komunismus nebo radikální socialismus, vyberte si).

Nacionální socialismus je socialismus diktovaný tvrdě jedním národem vůči ostatním. Kominterna či spíše interkomunismus je šíření komunistické či radikálně socialistické myšlenky mezi národy jak si sami určí (teoreticky by to tak mělo být, ale známe dějiny že?)!

Ani jedno nebylo náplní ROA. ROA chtěli svrhnout komunistický režim, nastolit liberální systém a obnovit dávno mrtvé tradice své vlasti. Praví vlastenci, praví patrioti, bojovníci za sebeurčení. Problém byl jenom v tom, že nechtěli uznat sebeurčení neruských národností. Chtěli obnovit Rusko v jeho plné šíři.

Proto se Vlasova a jeho plánu báli samotní Němci. Chcete opravdového nacistu, kolaboranta a vraha par excellence? To byl Kaminski (napůl Němec mimochodem) a jeho ukrajinští dobrovolníci. Samotný Kaminski vraždil židy, podílel se na transportech, udával sousedy nebo i ty zařezával a následně šel i proti partyzánům. Jeho jednotka všehoschopných trubců spolupracovala s oddílem SS Dirlewanger, která měla za cíl bojovat proti partyzánům a stíhat skryté a prchající židy. Velitel Dirlewangeru a Kaminski pak měli za úkol potlačit Varšavské povstání. Předvedli jenom další krutosti. Polské povstalce nedokázali zastavit. Svými krutými činy prý šokovali Heinricha Himmlera natolik, že Kaminského dal popravit za neschopnosti a nesplnění rozkazu. Nešlo ale ani tak o ty krutosti, jako opravdu o onu neschopnost. Do té doby byl Heini jen opravdu šokován. Dirlewanger dopadl podstatně hůře. V roce 1945 ho měli umlátit polští partyzáni. Svojí neschopností ale také probudil nenávist Heiniho natolik, že se šušká, že byl prostě obětován.

ROA proto vznikla až opravdu za pět minut dvanáct, když nacistům už skutečně teklo do bot. V takové situaci hledal Heini jakoukoliv možnost záchrany. Tou se stalo ROA.

A v tom je i druhá zrada. Zrada ze strany Němců. Udělali si z ROA horší materiál, než Kanónenfutter. Udělali si nové maso do mlýnku. V listopadu 1944 došlo konečně na dohodu mezi Himmlerem a Vlasovem. Předložený plán byl konečně uznán (14. listopadu přímo v Praze) a několik desítek tisíc ruských zajatců, z nich si Vlasov vybíral, mířilo do výcvikového tábora.

Zároveň byl ustanoven Komitét pro osvobození národů Ruska (KONR). Svým způsobem emigrační prozatimní vláda. Jednotky se formovaly k výcviku v Munsigenu. Měly k nim být přiřazeny jednotky zmíněného Bronislava Kaminského, ale kvůli jejich mizerné morálce se na to radši vykašlala i samotná SS, která tu ROA formovala. Jenže, i když jim dala dobrý výcvik, věřila jim zároveň natolik, že řadu měsíců ROA cvičila s dřevěnými zbraněmi a když měla jít konečně do boje, dostala přestárlé a vyřazené zbraně, které si často ještě musela opravit.

Byly vytvořeny dvě divize oficiálně označené jako 600. a 601. Volksgrenadierská. Operovaly ale samostatně a pod vlastním velením. Na nášivkách měli vlastní emblém a vyšitý nápis ROA. Velitelem první divize byl antistalinista i antibolševik Sergej Buňačenko. To jméno si prosím zapamatujte. Později sehraje důležitou úlohu v bojích o Prahu.

psali jsme: 23. srpna 1939 si Hitler a Stalin rozdělili Evropu

V dubnu 1945 došlo konečně na křest ohněm ROA. První divize pod velením Buňačenka zaútočila na ruské předmostí ve Frankfurtu na řece Odře. Bez úspěchu. Kvality první divize se zde ale jen potvrdily. Divize úspěšně ustoupila na území Protektorátu Čechy a Morava.

Měli dál bojovat, ale Buňačenko se vzepřel německým rozkazům a vynutil si odchod právě do Protektorátu, kde se měl stát součástí sestavy armády Střed pod velením Ferdinanda Schörnera. Ten chtěl 1. divizi využít v bojích, ale Buňačenko souhlasil s poslušností na oko. Když se divize nacházela na Teplicku, přijal českou vojenskou delegaci.

2. divize ROA ještě nebyla pořád ani dovyzbrojena. Chyběly pušky, samopaly, granáty, panzerfausty, munice. Její velitel navíc věděl, že to jde s Německem z kopce a když to věděl generál, věděli to vojáci a bouřili se. Do toho přišla zpráva, že si Hitler prohnal kulku hlavou. Výcvik a výstavba divize byly z Heubergu přesunuty opět do Musingenu.

V této situaci se rozhodl Vlasov zachránit své lidi a rozjel se za první divizí generála Buňačenka.

Mezitím se 2. divize ROA a její štáb dohadoval, co dál. Generál Meandrov ze štábu měl jasný názor. Stáhnout jednotku na Balkán do oblasti, kde operuje vojsko kozáka Šandruka nebo Mihajloviče. Tady se počká, až se západní spojenci rozkmotří se Svazem a bude hej. Přidáme se k Západu a osvobodíme vlast. Další den ale rozhodl, že vše bude jinak. Druhá divize se totiž měla přesunout do Lince a na pochodu k Budějovicím přišla zpráva, že Hitler je kaput.

Za této situace rozhodl generál Malyškin ze štábu 2. divize, že se jde k Američanům. Překročil skutečně frontu a dostal se do štábu 7. armády, kde kontaktoval generála Patche. Zde se snažil dojednat přechod ROA do amerického zajetí.

Maršál Schörner se zatím chystal zlikvidovat celou první divizi ROA. Vlasov se to dozvěděl na cestě k ní. Vlasov chtěl totiž také nabídnout své divize Američanům. Proto nemohl dovolit jejich zničení. Ve Velichovkách na Náchodsku se se Schörnerem setkal večer 2. května 1945. Slíbil, že povede své jednotky proti Sovětům, když nebudou odzbrojeny. Maso do mlýnku byla druhá zrada. Tentokrát ze strany Němců.

Pražští osvoboditelé a Třetí zrada: Zároveň se Vlasov setkal u Loun s Buňačenkem. Ten přesvědčil Vlasova, že musí pomoci Čechům od Němců, protože jim tak zároveň pomůže od bolševiků, když se osvobodí sami pouze s jejich pomocí. Vlasov ponechal Buňačenkovi volnou ruku.

Generál Eisenhower se zatím 4. května 1945 domluvil s Rusy na Demarkační linii České Budějovice-Plzeň-Karlovy Vary. Sověti táhli od Berlína na Prahu. 5. května zde vypuklo povstání. V tu dobu stála 1. Buňačenkova divize u Berouna. Předem byla domluvena, že po vypuknutí povstání má zasáhnout. Slovo dodržela.

V hlavním městě se vedl tvrdý boj mezi našimi na jedné straně a wehrmachtem s SS na straně druhé. Do toho na pomoc pražské posádce táhly tři divize SS ze tří stran. SS Wallenstein, Das Reich, Leibstandarte. Všechno zkušení hrdlořezové a nikdo z nich by k Rusům zdravý nešel.

Němci na nás nasadili i letectvo, co vzlétalo z Ruzyně. Pražané nebyli dostatečně vyzbrojeni a vycvičeni. Malou pomocí byly složky četnictva a vládního vojska, které na výzvu z rozhlasu přišly Pražanům na pomoc.

Skutečnou pomocí byli Vlasovci. Vojáci s ruským i německým výcvikem. Vyzbrojení s tím co měli, ale pořád líp než Pražané. Už na Lounsku odzbrojovali Němce, zabavovali jim vozidla, zbraně, zásoby. O zásoby se nezapomněli podělit, stačilo kývnout na dotaz, jestli jste Čech a dostali jste jídla, co jste neviděli za celou válku.
Teď táhli na pomoc Praze. Jízdní, tankové, pěší oddíly. A rozjeli to ve velkém. Nejprve západně od Prahy odzbrojili na 10 000 Němců. Pak ostřelují zámek na Zbraslavi, útočí na Lahovice. Postupují až na Smíchov. Obyvatelstvo je vítá, uvolňuje jim průjezdy v barikádách. Bojují s Němci o Motol a na Ruzyni ostřelují letiště, takže na Prahu nemohou vzlítat letadla. První pluk velitele Archipova operuje v Radotíně a Chuchli. Druhý pluk Artěmjevův táhne až k Vyšehradu. Třetí Rybcovův k Ruzyni a dostane se až do Střešovic a na Hradčany. Poslední Sacharovův pluk útočí od Berouna na Motol a přeskupuje se k útoku na Smíchov.

Buňačenko vzápětí posílá jako parlamentáře kapitána Antonova ke K. H. Frankovi se žádostí o kapitulaci. Povstalecký rozhlas pak nadšeným Pražanům oznámil, že Vlasov jedná s Frankem o kapitulaci německých vojsk v Praze. Bez odpovědi do 11 následujících hodin zaútočí Vlasovci znova.

psali jsme: Konvoj osvobození připomněl v Praze konec druhé světové války

Jenže ČNR (Česká národní rada) se dohaduje mezi sebou, že ROA nemá co dojednávat kapitulaci s Frankem. Rada zve kapitána Antonova k jednání. Ten souhlasí, že kapitulaci si mají dohodnout lidé z Rady s Frankem a velení Vlasovovy armády bude koordinovat svou činnost s českým velením.

Pak se ozval komunista Václav David, který radě řekl jasně, že spolupráce s Vlasovci může znamenat pohněvání si Stalina, tedy daleko vhodnější spojence, podle jeho slov.

Generál Kutlvašr, který měl mimo jiné osobnosti na starost pražskou obranu, protestoval. Jako voják věděl, že Vlasovci jsou jediná pořádná armáda, co má proti Němcům k dispozici.

David ale s dalším protestem kňučí, že s Vlasovem by se nemělo ani jednat. Rada mu bohužel dává za pravdu a oznamuje dopisem ve špatné ruštině Vlasovovi, že mu děkuje a zároveň si představuje tu a tu konkurenci. V rozhlase ale pak zní, že veškerý boj ROA je její vlastní boj a ČNR s ní nemá žádné úmluvy.

Velitel 1. pluku ROA v Praze Archipov se 6. května v podvečer dozvěděl, že Demarkační linie je na výše zmíněných místech. 7. května zoufalí vojáci ROA obnovují bojové akce. Posádka kasáren v Motole kapituluje. Vlasovci jdou přes Karlov na Vinohrady. V poledne je osvobozen Pankrác, Bílá hora a obora zámku Hvězda.

Po vzpamatování se ze šoku útočí německé tanky na Pankrác. Vlasovci se kvůli ztrátám stahují na levý břeh Vltavy (1. pluk). Jejich dělostřelci ostřelují Hradčany. Večer už si to vyřizují vojáci ROA s Němci ručně. Potřebují posily, ale Pražanům je to jedno, protože si ROA zabavili všechny ukořistěné zbraně. Během dne není členům ROA dovoleno ani vlastní prohlášení v rozhlase. Zoufalí osvobozenci chtěli vzít i rozhlas útokem, ale domluvili se s prvním rozumným československým důstojníkem.

V Bartolomějské ulici jednala ČNR opět o ROA. Rada rozhodla, že jmenovaný bolševik David má v čele delegace poděkovat ROA a zjistit jejich další záměry. Buňačenko delegaci přijal, pohostil a znovu požádal o prohlášení v rozhlase. Bylo mu zamítnuto. Když si ještě přečetl děkovný dopis psaný chybnou ruštinou, kde mu navíc děkují, ale prosí ho, aby stáhl své jednotky, protože jsou vysazené proti Stalinovi, rozžhavil se doběla. 1. divize ROA proto ještě večer 7. května 1945 opouští postupně Prahu.

Už 5. května se představitelé ROA dohodli na složení zbraní v americkém prostoru. 9. května 1945 se Vlasov setkal s americkým generálem Noblem. Generál Noble řekl, že se vynasnaží Vlasovcům pomoci.

Vlasov se následně přesunul k 1. divizi ROA. Ta tábořila u Blatné. Unavená po dlouhém pochodu a napadána po cestě Němci věřila, že je v bezpečí. Předem tu složila Američanům zbraně. Vlasov se pak za pomoci amerického kapitána snažil v následujících dnes neustále tlačit na americké velení, aby přijalo jeho muže jako zajatce.

Buňačenko mezitím poslal své muže pro jistotu do lesa, kde se měli skrýt a čekat na výsledek, protože se k nim přiblížila ruská tanková brigáda od Prahy. 12. května 1945 dostali konečně povolení přejít do amerického zajetí. Měli ale přecházet po malých skupinkách. Buňačenko vydal poslední rozkaz: ,,Vojáci, ustupujeme směrem na jih.

Osvobozenci rychle likvidovali doklady, hodnostní označení, vše, co by jim mohlo ublížit. Většinu z nich ale ihned dopadli, zabili nebo uvěznili na Sibiři jednotky sovětské armády nebo naočkovaných probolševických partyzánů. Kdo se dostal do zajetí, byl v následujících měsících až do září 1945 předán ruské straně.

Vlasov, Buňačenko a několik nejbližších důstojníků bylo sice transportováno na západ, ale po necelých dvou kilometrech jízdy džípem byli zastaveni sovětským vozidlem, jehož osádka si za lhostejnosti amerického doprovodu Vlasova i Buňačenka vytáhla z vozu za pomoci zrádce mezi Vlasovci.

Vlasov sám byl transportován přes Drážďany letadlem do Moskvy. Tady byl s Buňačenkem a několika nejdůležitějšími představiteli důstojnického štábu po zinscenovaném procesu popraven 2. srpna 1946 oběšením.

Nepřehlédněte na Security magazínu:  Technologie - nejnovější ,,vychytávky" ze světa vědy a techniky. Od futuristických zbraní až po bojové drony. S námi víte více

 

Autor: Stanislav Jalovec

Zdroje: Heywood, John: Politické ideologie. Victoria Publishing, Praha 1994.
Richter, Karel: Osudový omyl generála Vlasova. Rodiče, Praha 2003.
Richter, Karel: Případ generála Vlasova. Panorama, Praha 1991.
Tolstoj, Nikolaj: Oběti Jalty. Elka Press, Praha 1998.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace