Vlasovci - třikrát zrazená armáda (II.)

Vlasovci - třikrát zrazená armáda (II.)
27 / 08 / 2019, 13:00

Pokračování první části článku.

A v tom je i druhá zrada. Zrada ze strany Němců. Udělali si z ROA horší materiál, než Kanónenfutter. Udělali si nové maso do mlýnku. V listopadu 1944 došlo konečně na dohodu mezi Himmlerem a Vlasovem. Předložený plán byl konečně uznán (14. listopadu přímo v Praze) a několik desítek tisíc ruských zajatců, z nich si Vlasov vybíral, mířilo do výcvikového tábora.

Zároveň byl ustanoven Komitét pro osvobození národů Ruska (KONR). Svým způsobem emigrační prozatimní vláda. Jednotky se formovaly k výcviku v Munsigenu. Měly k nim být přiřazeny jednotky zmíněného Bronislava Kaminského, ale kvůli jejich mizerné morálce se na to radši vykašlala i samotná SS, která tu ROA formovala. Jenže, i když jim dala dobrý výcvik, věřila jim zároveň natolik, že řadu měsíců ROA cvičila s dřevěnými zbraněmi a když měla jít konečně do boje, dostala přestárlé a vyřazené zbraně, které si často ještě musela opravit.

Byly vytvořeny dvě divize oficiálně označené jako 600. a 601. Volksgrenadierská. Operovaly ale samostatně a pod vlastním velením. Na nášivkách měli vlastní emblém a vyšitý nápis ROA. Velitelem první divize byl antistalinista i antibolševik Sergej Buňačenko. To jméno si prosím zapamatujte. Později sehraje důležitou úlohu v bojích o Prahu.

V dubnu 1945 došlo konečně na křest ohněm ROA. První divize pod velením Buňačenka zaútočila na ruské předmostí ve Frankfurtu na řece Odře. Bez úspěchu. Kvality první divize se zde ale jen potvrdily. Divize úspěšně ustoupila na území Protektorátu Čechy a Morava.

Měli dál bojovat, ale Buňačenko se vzepřel německým rozkazům a vynutil si odchod právě do Protektorátu, kde se měl stát součástí sestavy armády Střed pod velením Ferdinanda Schörnera. Ten chtěl 1. divizi využít v bojích, ale Buňačenko souhlasil s poslušností na oko. Když se divize nacházela na Teplicku, přijal českou vojenskou delegaci.

2. divize ROA ještě nebyla pořád ani dovyzbrojena. Chyběly pušky, samopaly, granáty, panzerfausty, munice. Její velitel navíc věděl, že to jde s Německem z kopce a když to věděl generál, věděli to vojáci a bouřili se. Do toho přišla zpráva, že si Hitler prohnal kulku hlavou. Výcvik a výstavba divize byly z Heubergu přesunuty opět do Musingenu.

V této situaci se rozhodl Vlasov zachránit své lidi a rozjel se za první divizí generála Buňačenka.

Mezitím se 2. divize ROA a její štáb dohadoval, co dál. Generál Meandrov ze štábu měl jasný názor. Stáhnout jednotku na Balkán do oblasti, kde operuje vojsko kozáka Šandruka nebo Mihajloviče. Tady se počká, až se západní spojenci rozkmotří se Svazem a bude hej. Přidáme se k Západu a osvobodíme vlast. Další den ale rozhodl, že vše bude jinak. Druhá divize se totiž měla přesunout do Lince a na pochodu k Budějovicím přišla zpráva, že Hitler je kaput.

Za této situace rozhodl generál Malyškin ze štábu 2. divize, že se jde k Američanům. Překročil skutečně frontu a dostal se do štábu 7. armády, kde kontaktoval generála Patche. Zde se snažil dojednat přechod ROA do amerického zajetí.

Maršál Schörner se zatím chystal zlikvidovat celou první divizi ROA. Vlasov se to dozvěděl na cestě k ní. Vlasov chtěl totiž také nabídnout své divize Američanům. Proto nemohl dovolit jejich zničení. Ve Velichovkách na Náchodsku se se Schörnerem setkal večer 2. května 1945. Slíbil, že povede své jednotky proti Sovětům, když nebudou odzbrojeny. Maso do mlýnku byla druhá zrada. Tentokrát ze strany Němců.

Pražští osvoboditelé a Třetí zrada: Zároveň se Vlasov setkal u Loun s Buňačenkem. Ten přesvědčil Vlasova, že musí pomoci Čechům od Němců, protože jim tak zároveň pomůže od bolševiků, když se osvobodí sami pouze s jejich pomocí. Vlasov ponechal Buňačenkovi volnou ruku.

Generál Eisenhower se zatím 4. května 1945 domluvil s Rusy na Demarkační linii České Budějovice-Plzeň-Karlovy Vary. Sověti táhli od Berlína na Prahu. 5. května zde vypuklo povstání. V tu dobu stála 1. Buňačenkova divize u Berouna. Předem byla domluvena, že po vypuknutí povstání má zasáhnout. Slovo dodržela.

V hlavním městě se vedl tvrdý boj mezi našimi na jedné straně a wehrmachtem s SS na straně druhé. Do toho na pomoc pražské posádce táhly tři divize SS ze tří stran. SS Wallenstein, Das Reich, Leibstandarte. Všechno zkušení hrdlořezové a nikdo z nich by k Rusům zdravý nešel.

Němci na nás nasadili i letectvo, co vzlétalo z Ruzyně. Pražané nebyli dostatečně vyzbrojeni a vycvičeni. Malou pomocí byly složky četnictva a vládního vojska, které na výzvu z rozhlasu přišly Pražanům na pomoc.

Skutečnou pomocí byli Vlasovci. Vojáci s ruským i německým výcvikem. Vyzbrojení s tím co měli, ale pořád líp než Pražané. Už na Lounsku odzbrojovali Němce, zabavovali jim vozidla, zbraně, zásoby. O zásoby se nezapomněli podělit, stačilo kývnout na dotaz, jestli jste Čech a dostali jste jídla, co jste neviděli za celou válku.
Teď táhli na pomoc Praze. Jízdní, tankové, pěší oddíly. A rozjeli to ve velkém. Nejprve západně od Prahy odzbrojili na 10 000 Němců. Pak ostřelují zámek na Zbraslavi, útočí na Lahovice. Postupují až na Smíchov. Obyvatelstvo je vítá, uvolňuje jim průjezdy v barikádách. Bojují s Němci o Motol a na Ruzyni ostřelují letiště, takže na Prahu nemohou vzlítat letadla. První pluk velitele Archipova operuje v Radotíně a Chuchli. Druhý pluk Artěmjevův táhne až k Vyšehradu. Třetí Rybcovův k Ruzyni a dostane se až do Střešovic a na Hradčany. Poslední Sacharovův pluk útočí od Berouna na Motol a přeskupuje se k útoku na Smíchov.

Buňačenko vzápětí posílá jako parlamentáře kapitána Antonova ke K. H. Frankovi se žádostí o kapitulaci. Povstalecký rozhlas pak nadšeným Pražanům oznámil, že Vlasov jedná s Frankem o kapitulaci německých vojsk v Praze. Bez odpovědi do 11 následujících hodin zaútočí Vlasovci znova.

Jenže ČNR (Česká národní rada) se dohaduje mezi sebou, že ROA nemá co dojednávat kapitulaci s Frankem. Rada zve kapitána Antonova k jednání. Ten souhlasí, že kapitulaci si mají dohodnout lidé z Rady s Frankem a velení Vlasovovy armády bude koordinovat svou činnost s českým velením.

Pak se ozval komunista Václav David, který radě řekl jasně, že spolupráce s Vlasovci může znamenat pohněvání si Stalina, tedy daleko vhodnější spojence, podle jeho slov.

Generál Kutlvašr, který měl mimo jiné osobnosti na starost pražskou obranu, protestoval. Jako voják věděl, že Vlasovci jsou jediná pořádná armáda, co má proti Němcům k dispozici.

David ale s dalším protestem kňučí, že s Vlasovem by se nemělo ani jednat. Rada mu bohužel dává za pravdu a oznamuje dopisem ve špatné ruštině Vlasovovi, že mu děkuje a zároveň si představuje tu a tu konkurenci. V rozhlase ale pak zní, že veškerý boj ROA je její vlastní boj a ČNR s ní nemá žádné úmluvy.

Velitel 1. pluku ROA v Praze Archipov se 6. května v podvečer dozvěděl, že Demarkační linie je na výše zmíněných místech. 7. května zoufalí vojáci ROA obnovují bojové akce. Posádka kasáren v Motole kapituluje. Vlasovci jdou přes Karlov na Vinohrady. V poledne je osvobozen Pankrác, Bílá hora a obora zámku Hvězda.

Po vzpamatování se ze šoku útočí německé tanky na Pankrác. Vlasovci se kvůli ztrátám stahují na levý břeh Vltavy (1. pluk). Jejich dělostřelci ostřelují Hradčany. Večer už si to vyřizují vojáci ROA s Němci ručně. Potřebují posily, ale Pražanům je to jedno, protože si ROA zabavili všechny ukořistěné zbraně. Během dne není členům ROA dovoleno ani vlastní prohlášení v rozhlase. Zoufalí osvobozenci chtěli vzít i rozhlas útokem, ale domluvili se s prvním rozumným československým důstojníkem.

V Bartolomějské ulici jednala ČNR opět o ROA. Rada rozhodla, že jmenovaný bolševik David má v čele delegace poděkovat ROA a zjistit jejich další záměry. Buňačenko delegaci přijal, pohostil a znovu požádal o prohlášení v rozhlase. Bylo mu zamítnuto. Když si ještě přečetl děkovný dopis psaný chybnou ruštinou, kde mu navíc děkují, ale prosí ho, aby stáhl své jednotky, protože jsou vysazené proti Stalinovi, rozžhavil se doběla. 1. divize ROA proto ještě večer 7. května 1945 opouští postupně Prahu.

Už 5. května se představitelé ROA dohodli na složení zbraní v americkém prostoru. 9. května 1945 se Vlasov setkal s americkým generálem Noblem. Generál Noble řekl, že se vynasnaží Vlasovcům pomoci.

Vlasov se následně přesunul k 1. divizi ROA. Ta tábořila u Blatné. Unavená po dlouhém pochodu a napadána po cestě Němci věřila, že je v bezpečí. Předem tu složila Američanům zbraně. Vlasov se pak za pomoci amerického kapitána snažil v následujících dnes neustále tlačit na americké velení, aby přijalo jeho muže jako zajatce.

Buňačenko mezitím poslal své muže pro jistotu do lesa, kde se měli skrýt a čekat na výsledek, protože se k nim přiblížila ruská tanková brigáda od Prahy. 12. května 1945 dostali konečně povolení přejít do amerického zajetí. Měli ale přecházet po malých skupinkách. Buňačenko vydal poslední rozkaz: ,,Vojáci, ustupujeme směrem na jih.

Osvobozenci rychle likvidovali doklady, hodnostní označení, vše, co by jim mohlo ublížit. Většinu z nich ale ihned dopadli, zabili nebo uvěznili na Sibiři jednotky sovětské armády nebo naočkovaných probolševických partyzánů. Kdo se dostal do zajetí, byl v následujících měsících až do září 1945 předán ruské straně.

Vlasov, Buňačenko a několik nejbližších důstojníků bylo sice transportováno na západ, ale po necelých dvou kilometrech jízdy džípem byli zastaveni sovětským vozidlem, jehož osádka si za lhostejnosti amerického doprovodu Vlasova i Buňačenka vytáhla z vozu za pomoci zrádce mezi Vlasovci.

Vlasov sám byl transportován přes Drážďany letadlem do Moskvy. Tady byl s Buňačenkem a několika nejdůležitějšími představiteli důstojnického štábu po zinscenovaném procesu popraven 2. srpna 1946 oběšením.

 

Autor: Stanislav Jalovec

Zdroje: Heywood, John: Politické ideologie. Victoria Publishing, Praha 1994. 
Richter, Karel: Osudový omyl generála Vlasova. Rodiče, Praha 2003.
Richter, Karel: Případ generála Vlasova. Panorama, Praha 1991.
Tolstoj, Nikolaj: Oběti Jalty. Elka Press, Praha 1998.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace