Autor fotografie: Rear-gunner / Public Domain / Reddit|Popisek: Slavná japonská pěchota na kolech postupující do Singapuru prosinec 1941
Když se řekne druhá světová válka, málokdo si představí vojáky na kolech projíždějících džunglí. Ale právě to se stalo v roce 1941, kdy Japonci použili nečekanou taktiku k dobytí Malajsie a Singapuru, tzv. bicyklový blitzkrieg.
Druhá světová válka a Japonské tažení do Malajsie
S vypuknutím války v Pacifiku se japonská armáda zaměřila na jihovýchodní Asii, kde ležely strategicky důležité britské državy Malajsie a Singapur. Druhý jmenovaný, Singapur, často přezdívaný jako „Gibraltar Východu," byl považován za nedobytnou pevnost. Britové věřili, že jejich námořní síly a husté džungle je ochrání před jakýmkoliv útokem a udrží Japonce na uzdě. Jenže s těmito svými odhady se přepočítali. Japonské vedení v čele s Generálem Tomojukim Jamašitom totiž přišlo s plánem, který byl stejně jednoduchý jako geniální: použít pro útok kola.
Japonský bicyklový blitzkrieg druhé světové války
Japonská strategie byla překvapivě jednoduchá, ale účinná: použití bicyklů umožnilo vojákům rychlý a tichý přesun džunglí. Jak popisuje Allen Parfitt, bicykly byly lehké, nenáročné na údržbu a umožňovaly vojákům nést více vybavení než kdyby šli pěšky. Japonci navíc zabavovali místní bicykly, čímž posilovali své jednotky po cestě. Paradoxně, většina místní bicyklů původně pocházela z japonského dovozu. Japonští vojáci tak mohli po vylodění okamžitě zabavit místní bicykly a použít je pro své operace.
Bicykly se ukázaly být nedocenitelným prostředkem pro přesun jak přes hustou džungli, tak i možným dopravním prostředkem při překonávání řek. Japonští vojáci často nebo nesli kola na ramenou, když přecházeli řeky po improvizovaných mostech. Taktika připomínající triatlon umožnila Japoncům rychle překonávat delší vzdálenosti i po užších cestách a pronikat hluboko do nepřátelských obranných pozic, kde to Britové nečekali.
Japonsko postupovalo přes Thajsko, kde se nesetkalo s velkým odporem. Podle analýzy Cilisos bylo Thajské království rozhodnuto přidat se na vítěznou stranu konfliktu kdokoliv to bude potřeba. Japonská armáda proto celým územím přejela témeř bez závad. V Malajsii byla navíc poměrně dobrá úroveň místních vozovek. Většinou se sice jednalo pouze o udusanou hlínu, ale ta byla pro japonskou cyklistickou pěchotu zcela dostačující. Guma byla za druhé světové války nedostatkové zboží, proto se stávalo že Japonští jezdci a jejich domestici museli jezdit jenom po ráfku.
Největší výstupy bycyklového Malajského tažení
Před dobytím Singapuru svedli Japonci čtyři velké bitvy s malajskými obránci, které rozhodly o osudu celé kampaně. Podle zprávy portálu cilisos, probíhaly významné boje na dvou hlavních vstupních bodech v Kedahu a Peraku, konkrétně u Jitry a Kamparu. První významný střet nastal u Jitry, kde se britská pozice rychle stávala kritickou. Situace byla tak zoufalá, že generálporučík Arthur Percival, který velel britským silám, musel nařídit všem spojeneckým letadlům, aby se stáhly z Malajsie do Singapuru. Tento strategický tah měl zabezpečit leteckou podporu pro očekávané obléhání Singapuru, které se na obzoru rýsovalo jako nevyhnutelné.
V další etapě se Japonci vrhli na Kampar. Jejich úmyslem byl rychlý útok a dobytí jako novoroční dar pro císaře Hirohita. Boje trvaly čtyři dny a Japonci nakonec město ovládli. To se však neobešlo bez bolesti, protože britské dělostřelectvo jim způsobilo těžké ztráty. Japonci si sice mohli připsat další vítězství, ale za cenu, která jim v očích císaře mohla ubrat na lesku. Dalším důležitým momentem bylo obsazení Kuala Lumpuru, které otevřelo cestu k Singapuru. Na dobových fotografiích lze vidět jak, vítězné cyklistické jednotky projely slavnostně brány hlavního města Malajsie.
Kapitulace Singapuru 15. února 1942 byla pro britské impérium zdrcující porážkou. Ztráta této klíčové pevnosti znamenala nejen vojenský, ale i psychologický úder. Britské síly totiž utrpěly obrovské ztráty. Podle informací z webového potrálu imperial war musem padlo do zajetí až 80 000 spojeneckých vojáků. Japonci tak mohli slavit několik úspěchů v oblasti, včetně nejznámější bitvy u Pearl Harbor.
.jpg "Carl Mydans / Public Domain / Wikimedia Commons")
Kola v historii vojenských konfliktů
Bicykly nebyly unikátní jen pro japonskou armádu během druhé světové války. Jak informuje webový portál militaryhistorynow, už během první světové války se kola hojně využívala. Britská armáda měla celou cyklistickou divizi a německá armáda nasadila až 80 cyklistických praporů. Italští Bersaglieri, elitní lehká pěchota, používala kola pro rychlé přesuny a útoky během celé války.
Během vietnamské války byly kola opět využity. Jak píše Logan Nye, Vietkong využíval bicykly k přepravě zásob a výzbroje podél slavné Ho Či Minovy stezky. Tento efektivní a nenápadný způsob přepravy umožňoval Vietkongu udržovat zásobovací linie navzdory neustálému bombardování a snahám amerických sil je přerušit. Dalším příkladem je Švýcarská armáda, která byla jedním z posledních uživatelů vojenských bicyklů, jejichž jednotky fungovaly až do roku 2001. Tyto speciální jednotky využívaly kola pro přepravu v horském terénu, kde byla tradiční vojenská vozidla nepoužitelná.