Vojevůdce a intrikář po matce – život slavného generalissima Evžena Savojského

Vojevůdce a intrikář po matce – život slavného generalissima Evžena Savojského
Autor: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Godfrey_Kneller_Eugen_von_Savoyen_1712.jpg|Popisek: Evžen Savojský
24 / 04 / 2019, 17:00

Dne 24.dubna 1736 zemřel ve věku nedožitých 73 let jeden z nejvýznamnějších vojevůdců a turkobijců Evropy – Evžen František, princ savojský a carignanský. Jaký byl život tohoto malého abbého, který svou přezdívku získal kvůli oblibě hnědé barvy a malému vzrůstu?

Již samotný Evženův původ je poněkud nejasný. Jeho matka, Olympie Manciniová, byla dlouholetou milenkou nikoho jiného než francouzského krále Ludvíka XIV., načež se nabízí možnost, že by byl Evžen Ludvíkovým levobočkem. Historikové však tuto teorii vyvracejí, jelikož jsou přesvědčeni, že Olympie v době princova narození již královou milenkou nebyla. Jeho pravým otcem byl princ savojsko-carignanský generál Evžen Mořic, syn Tomáše Savojského, hrdinného vojevůdce třicetileté války.

psali jsme: Čeští válečníci změnili mapu Evropy

Ve velmi útlém věku však o otce přišel a stal se z něj nespoutaný mladý muž. Matka, známá politická intrikánka a pletichářka francouzského dvora, byla dlouhodobě obviňována z travičství a čarodějnictví, až byla nucena úplně opustit zemi. Evžen tak zůstal víceméně opuštěn, ale rodina si velmi přála, aby hoch studoval teologii. Prince teologie sice bavila, ale nikdy se nechtěl vidat po církevní dráze. Velmi ho přitahovala matematika, logika a válečné umění a s oblibou čítával životopisy velkých vojevůdců.

Ve dvaceti letech se po velké hádce rozhodl odejít z domu a následně poprosil krále, zda by jej nepřijal do svého pluku. Ludvík XIV. pohublého mladíka dvakrát odmítl, načež se Evžen velmi urazil, uprchl z Francie a nabídl své služby rakouskému Leopoldu I. Habsburk po několika měsících Evženovy služby zjistil, že je mladík velmi nadaný a po bitvě u Vídně, kde se princ poprvé utkal s Turky, jej povýšil na velitele pluku dragounů.

Další roky se nesly ve jménu peněž, které Evžen pro svůj skomírající pluk potřeboval sehnat. Vydal se proto do Benátek, kde hledal sponzory, odpočíval, ale i studoval moderní vojenské techniky. Během roků 1685-88 si svou účastí na taženích nejen proti Turkům vybudoval relativně silnou pozici a stal se věrným a spolehlivým vojevůdcem habsburského dvora. Od roku 1689 se na straně španělsko-savojsko-rakouské aliance se poprvé postavil proti Francii.

O 8 let později se již stal vrchním velitelem císařových vojsk v Uhrách, kde U Zenty a Sarajeva zasadil sultánovi drtivou porážku a donutil ho stáhnout se z velké části Uher a Sedmihradska. Největší slávu však získal teprve až ve válce o Španělské dědictví. S rakouským vojskem totiž obešel alpskými průsmyky a kozími stezkami čekající francouzské vojáky a z ničeho nic se objevil v plné zbroji v severní Itálii. Francouze navíc ještě rychlostí a mrštností svého vojska doháněl k šílenství, protože jej jednotky za žádnou cenu nemohly obklíčit. Postupně však a i kvůli výměně francouzského velitele za Evženova bratrance Louise Josepha de Bourbona, začal princ Savojský ztrácet sílu. Přesunul se proto do Vídně, kde byl císařem zvolen prezidentem dvorské válečné rady a začal ihned s reorganizací zkorumpované armády. Tím se vojsko mnohem více zefektivnilo, ale Evžen Savojský si proti sobě poštval nemalé množství nepřátel. Následovala série vítězství a car Petr Veliký princi dokonce nabídl polskou korunu, kterou Evžen s vděkem odmítl.

psali jsme: Napoleonovo dělostřelectvo - oblíbená zbraň francouzského vojevůdce

V roce 1716 se znovu rozhořel spor s Turky a Evžen si dal za cíl dobít Bělehrad. Princ savojský se svou armádou postupoval pomalu, a když po roce konečně dobil Bělehrad, donutil velkého vezíra Damada Aliho podepsat Požarevacký mír. Po úspěšných bojích s Turky se Evžen začal více věnovat politice a stal se, i díky své rozsáhlé síti špionů, jedním z nejbližších rádců Karla VI. Evžen Savojský se v této době významně podílel na vzniku pragmatické sankce, která zajistila Marii Terezii habsburský trůn.

Jeho posledním vojenským výbojem byla válka o Polské dědictví, kde se však kvůli své nemoci a špatné organizaci vojska již o žádné výsledky nezasadil. Nakonec zemřel v osamění na těžkou nemoc a byl následně pohřben v katedrále sv. Štěpána ve Vídni.

 

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace