Vyděšení katolíci před husity brali nohy na ramena. Jak se rodilo další z velkých vítězství vojevůdců Jana Žižky a Mikuláše z Husi

Vyděšení katolíci před husity brali nohy na ramena. Jak se rodilo další z velkých vítězství vojevůdců Jana Žižky a Mikuláše z Husi
Autor: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Jan_%C5%BDi%C5%BEka.JPG|Popisek: Jan Žižka
19 / 05 / 2018, 10:00

Táborité se v noci z 19. na 20. května roku 1420 utkali s katolickými skupinami římskoněmeckého krále Zikmunda Lucemburského. V této noční bitvě, kdy nebylo vidět ani na krok, husité opět díky bravurní technice vozové hradby zvítězili a vyděsili soupeře natolik, že se jich báli a sami prchali z pole.

Dne 17. března roku 1420 byla na říšském sněmu v hlavním městě Slezska, Vratislavi, římskoněmeckým králem Zikmundem Lucemburským z pověření papeže Martina V. slavnostně vyhlášena první křížová výprava proti kacířským Čechám. Kališnická část šlechty na to okamžitě reagovala odmítnutím Zikmunda na pozici českého krále. Panovník byl tímto krokem aristokracie rozlícen a se svými železnými pány se rozjel do Českého království urovnat poměry ve své dědičné zemi.

psali jsme: Bitva u Hořice – Jak Jan Žižka ztrestal přelétavého Čeňka z Vartemberka

V Čechách se mezitím mezi královými stoupenci a pluky vedenými Janem Žižkou z Trocnova uskutečnila první velká bitva u Sudoměře, ve které husité předvedli nevídaně efektní taktiku vozové hradby, díky níž zvítězili. Muži se poté přesunuli do nově vznikajícího husitského centra, města Tábora, kde se Žižka stal jedním ze čtyř hejtmanů. Pražští husité se snažili dobýt pevnost Vyšehrad a Pražský hrad, ale jejich oddíly po odchodu Jana Žižky z hlavního města nebyly až tak silné, aby se jim to podařilo.

Král se svými stoupenci, říšskými knížaty, mezitím koncem dubna vstoupil do Českého království a přes dobytý Hradec Králové a Kutnou horu směřoval na Prahu. Pražští husité, unavení z nekončícího a bezvýsledného boje s katolickými odpůrci, ve svém úsilí v Praze stále neměli žádné výsledky. Nejvyšší purkrabí Čeněk z Vartemberka navíc zmocněncům krále vydal Pražský hrad. Města a aristokracie z celé země na situaci v Praze reagovaly listy, které odmítaly kališnický postup a hlásily se na stranu panovníka. Husitům proto nezbylo nic jiného než se pokusit vyjednat se Zikmundem kompromis. Římskoněmecký král v Kutné hoře na jednání sice přistoupil, ale stanovil si takové podmínky, které husité za žádnou cenu nemohli přijmou. Pražským kališníkům tak zůstala poslední možnost, obrátit se na tábority a orebity s prosbou o pomoc.

psali jsme: Zikmund Lucemburský: král, kterého se báli husité i Turkové

Psaní dorazilo do Tábora 17. května a hned následující den se družina vedená Mikulášem z Husi a Janem Žižkou z Trocnova vydala k hlavnímu městu. Podle dobových zdrojů mohla skupina čítat od 3000 do 9000 mužů, žen i dětí. Směrem na Prahu husité bez milosti vyplenili Benešov. Jejich největším cílem bylo zničit minoritský katolický kostel, ale kvůli požáru byli nakonec nuceni město v co nejkratší době opustit. Po bitvě se utábořili na pravém břehu řeky Sázavy poblíž vsi Poříčí. Odpočinek jim však nebyl dopřán, jelikož zanedlouho zpozorovali blížící se skupiny nepřítele. Husitské oddíly se ve snaze najít výhodnější kopcovité místo začaly přesunovat, ale když je začali nepřátelé obkličovat, byla narychlo zbudována vozová hradba.

psali jsme: Tisíce mrtvých u Trnavy – další z řady kališnických vítězství

Již ten samý večer 19.května 1420 byli husité ze všech stran obklíčeni a po západu slunce byl na husity vyslán první špatně koordinovaný útok. Katolické vojsko se totiž skládalo z různorodých skupin Zikmundových křižáků vedených svídnickým hejtmanem Jankem z Chotěnic a skupiny Petra Konopišťského ze Šternberka, který měl k sobě nemalou jízdu žoldnéřů z Prahy. Podle dobových odhadů byla převaha značná a šlo až o 12 000 katolických vojáků. První útok byl odražen urputností husitských bojovníků a další postup katolíků znemožňovala špatná viditelnost a celkový zmatek na bojišti. Prchající vojáci z prvního útoku totiž demotivovali zbylé bojovníky, kteří byli vyděšeni i kvůli hluku ze střelných zbraní. Počet obětí se na katolické straně pohyboval okolo 20-50, husitské ztráty jsou neznámé.

Po skončení bitvy husité ani na okamžik neodpočívali a okamžitě se vydali směrem k Praze. Zikmundova vojska je již nezdržovala dalším útokem, a proto táborští dorazili do hlavního města v odpoledních hodinách následujícího dne, tedy 20.května 1420.

Nepřehlédněte na Security magazínu: Survival - jak se chovat, abyste přežili v pustině nebo džungli? A kam se schovat před teroristickým útokem? S námi víte více

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace