Vyjádření předsedy SPD Tomia Okamury se nás dotýkají a cítíme povinnost upozorňovat na nesprávnost těchto výroků, říká historik Dušan Slačka z Muzea romské kultury

Vyjádření předsedy SPD Tomia Okamury se nás dotýkají a cítíme povinnost upozorňovat na nesprávnost těchto výroků, říká historik Dušan Slačka z Muzea romské kultury
Autor: Screenshot YouTube|Popisek: Romové
14 / 02 / 2018, 17:00

V souvislosti s kontroverzními výroky předsedy SPD Tomia Okamury a poslance Miloslava Roznera ohledně romského tábora v Letech u Písku oslovil Security magazín historika z Muzea romské kultury Mgr. Dušana Slačku, aby zmiňované výroky okomentoval a zároveň osvětlil některé méně známé historické souvislosti týkající se právě tohoto romského koncentračního tábora.

Okolo romského koncentračního tábora v Letech u Písku nyní probíhá poměrně vyostřená mediální debata, kterou otevřeli poslanci za SPD Tomio Okamura a jeho kolega Miloslav Rozner. Ten prohlásil, že koncentrační tábor v Letech je ,,neexistující pseudokoncentrák". Jak se staví Muzeum romské kultury k takovým výrokům, které pocházejí z úst vysokých ústavních činitelů?

Jako instituce, která se dlouhodobě zabývá výzkumem a dokumentací holokaustu Romů, ale také připomínkou obětí a edukací v této oblasti, se nás takováto vyjádření výrazně dotýkají a cítíme povinnost upozorňovat na nesprávnost těchto výroků. V souvislosti s výroky o tzv. cikánském táboře v Letech u Písku, které zazněly z úst předsedy SPD a místopředsedy Poslanecké sněmovny Parlament ČR Tomia Okamury 27. ledna (což je mimochodem Mezinárodní den památky obětí holokaustu) 2018 jsme se rozhodli vydal prohlášení, ve kterém jsme pana Okamuru vyzvali k omluvě adresované obětem letského tábora a jejich pozůstalým a také historikům a dalším odborníkům zabývajícím se tímto tématem, jejichž texty – nutno podotknout že notně dezinterpretovanými – se pan Okamura při svých výrocích zaštiťuje.

Předseda SPD Tomio Okamura prohlásil, že tábor byl v podstatě nehlídaný a lidé se v něm mohli volně pohybovat. Jaká byla každodenní skutečnost?

Tábor v Letech u Písku byl oplocen a hlídán už od roku 1940, kdy zde začal fungovat kárný pracovní tábor. Strážní personál složený nejčastěji z bývalých četníků vyzbrojených obušky a pistolemi a se strážními psy zde byl i v letech 1942–1943, kdy na místě fungovat tzv. cikánský tábor. Zhruba tři desítky dozorců a dalších zaměstnanců tábora byly na začátku roku 1943 posíleny o strážný oddíl, který střežil širší perimetr tábora v souvislosti s obavou z rozšíření epidemie skvrnitého a břišního tyfu. Dále v táboře fungovala tzv. táborová samospráva, jejíž obdobu známe z jiných koncentračních táborů v podobě tzv. kápů. Část dozoru i značný podíl trestů na internovaných tedy byli nuceni vykonávat sami jejich spoluvězni. Mimo tábor se internovaní dostávali v rámci pracovního nasazení (byli přitom hlídáni dozorci), případně mohli být propuštěni nebo se pokusit zachránit útěkem. Velká část uprchlíků byla ovšem vrácena do tábora, kde je očekávaly kruté fyzické tresty. Pro ty, kteří si chtějí udělat představu o štvanici, která uprchlíky čekala mimo tábor, doporučuji k přečtení vzpomínky romského partyzána Josefa Serinka v knize Jana Tesaře Česká cikánská rapsodie.

Kolik Romů bylo v koncentračním táboře v Letech u Písku uvězněno a kolik jich na konci druhé světové války přežilo?

Od srpna 1942 do srpna 1943 prošlo táborem 1309 osob, mužů, žen a dětí. Nejméně 326 z nich pobyt v táboře nepřežilo. Část internovaných, zejména ti, kteří byli při selekcích do transportů do koncentračního tábora Auchwitz II-Birkenau prohlášeni podle fyzicky-antropologických znaků za „necikány“, byla propuštěna. Asi 500 internovaných bylo z tábora transportováno do koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz II-Birkenau, kde většina z nich zahynula. Nemáme přesné údaje o tom, kolik Romů, kteří prošli letským táborem, přežilo do konce války. Víme ale, že z koncentračních táborů se po válce do českých zemí vrátilo necelých 600 Romů. Válečnou perzekuci a genocidu nepřežilo 90% původní romské populace Čech a Moravy.

Jaké panovaly podmínky v táboře, když je srovnáme například s velkými koncentračními tábory v Dachau či Buchenwaldu?

Srovnávání podmínek v táborech fungujících během druhé světové války je věcí problematickou už z toho důvodu, že v důsledku tím poměřujeme něco, co se dá srovnávat pouze obtížně – utrpení jednotlivců a skupin lidí. Každodenní realita života v táboře a možnosti přežití v prostředí nucené táborové koncentrace jsou složitými mozaikami různých hledisek. Můžeme porovnávat jednotlivá hlediska, například procentuální úmrtnost v Letech byla vyšší než v Dachau. Komplexnost každodennosti v jednotlivých táborech nám ale takové srovnání pomůže pochopit pouze velmi omezeně. K tématu bych dodal ještě to, že podle mezinárodního ujednání a německého zákona o Nadaci ,,Připomínka, odpovědnost a budoucnost" z 2. 8. 2000 (BGBl. 2000 I 1263) byl na žádost a na základě odborných studií české strany Zigeunerlager I Lety zařazen mezi zařízení se srovnatelnými podmínkami jako koncentrační tábory dle soupisu německého zákona o odškodnění (Bundesentschädigungsgesetz z r. 1953 v pozdějším znění).

Podle jakého klíče úřady rozhodovaly o tom, které Romy do koncentračního tábora do Letů u Písku deportovat? Probíhala selekce podle předem definovaných kritérií?

Do tzv. cikánských táborů měly být poslány rodiny „cikánů“, jejichž živitelé splňovali podmínky pro uvalení tzv. preventivní vazby. Mělo se jednat například o osoby, které neuposlechly zákazu kočování či nemohly prokázat, že jsou zaměstnány. Ze svědectví pamětníků ale vyplývá, že do tábora byly posílány i rodiny, jejichž hlavy byly řádně zaměstnány. Některé obce a četnické stanice využily zřízení tzv. cikánského tábora v Letech u Písku k tomu, aby se zbavily svých romských obyvatel, bez ohledu na jejich v dobovém diskurzu vnímanou „asociálnost“. Musíme si ale také uvědomit, že v Letech u Písku nebyli internováni pouze Romové. Část internovaných tvořili „po cikánsku žijící“ Neromové. Rasové hledisko perzekuce bylo následně plně uplatněno při selekcích do transportů do Auschwitz II-Birkenau na jaře 1943, kam byli transportováni pouze „cikáni“.

Existovaly během druhé světové války podobné romské koncentrační tábory na území tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava?

Tábor v Letech u Písku byl mezi srpnem 1942 a srpnem 1943 oficiálně nazýván Zigeunerlager I. Prakticky totožné zařízení nazývané v pramenech Zigeunerlager II fungovalo ve stejné době také v Hodoníně u Kunštátu, kde byli internováni převážně Romové z Moravy. Hodonínským táborem prošlo celkem 1396 osob, pobyt v tomto zařízení se stal osudným 207 z nich.

Stavěli nacisté Romy na stejnou úroveň se Židy, nebo Romové byli pro nacistickou ideologii samostatná kategorie, která se něčím zásadněji odlišovala?

Už v komentářích k tzv. norimberským rasovým zákonům byli vedle Židů za rasově cizí element považováni také Romové. Následně se rasová pseudověda pokoušela Romy ztotožnit s dědičnou asociálností a kriminalitou. Když ale například nacisté genealogickými výzkumy zjistili, že většina v Německu žijících Romů a Sintů (původní němečtí Romové) není podle rasových kritérií „čistě cikánské krve“, ale jedná se o „míšence“, byla tzv. rasová méněcennosti Romů vysvětlována tím, že se po staletí mísili s nejnižšími vrstvami většinové společnosti – tzv. lumpenproletariátem. Rasová motivace pronásledování a genocidy Židů a Romů nebyla tajemstvím, podobností v radikálním postupům proti oběma skupinám si všímal i druhorepublikový a protektorátní tisk, když o Romech psal jako o „černých Židech“.

         

Nepřehlédněte na Security magazínu: Technologie - nejnovější ,,vychytávky" ze světa vědy a techniky. Od futuristických zbraní až po bojové drony. S námi víte více

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace